Zákaz reklamy na alkohol ve veřejném prostoru, v médiích i na internetu – to je podle místopředsedy sněmovního zdravotnického výboru Toma Philippa (KDU-ČSL) jedna z cest, jak snížit vysokou míru nadměrného pití v Česku. V rozhovoru pro Zdravotnický deník také říká, že podporuje zdanění tichého vína – čímž se odlišuje od většiny svých spolustraníků.

Jak se stavíte k regulaci reklamy na alkohol?

Česká republika drží smutné prvenství mezi evropskými zeměmi, pokud jde o spotřebu alkoholu. A zároveň zcela nedostatečně chrání své občany před jeho propagací. Pokud to myslíme s ochranou zdraví vážně, musíme se k reklamě na alkohol postavit restriktivně, bez kompromisů.

Jak konkrétně by podle vás měla být pravidla pro tuto regulaci zpřísněna?

Přestože je reklama na alkohol již dnes částečně omezena, nedaří se účinně kontrolovat, co všechno se ve veřejném prostoru objevuje. Je tedy zcela na místě, aby byla zakázána veškerá reklama na alkohol ve veřejném prostoru, na internetu, sociálních sítích a v médiích, kde ji mohou sledovat mladiství.

Jaký máte postoj k návrhu na určení různě vysoké daně podle výše obsahu alkoholu v nápoji?

Návrh na stanovení výše daně podle obsahu alkoholu v nápoji jednoznačně podporuji. Zdanění alkoholu v České republice totiž obecně patří k průměrnému až podprůměrnému – a to navzdory tomu, že patříme k největším konzumentům alkoholu v Evropě. Zatímco lihoviny jsou zdaněny na úrovni srovnatelné se zbytkem EU, pivo je daněno velmi nízko a tichá vína a cidery nejsou zdaněny vůbec.

Spotřební daně jsou nejúčinnějším nástrojem ke snižování nadměrné konzumace alkoholu a jejích devastujících dopadů. Výzkumy opakovaně ukazují, že zvýšení ceny alkoholu o 1 % vede v průměru k poklesu spotřeby o 0,5 %. Samozřejmě záleží na typu nápoje, cílové skupině i kontextu.

Které další restrikce nebo preventivní opatření mohou podle vás dnešní situaci zlepšit?

Mezi další klíčová opatření, která mohou výrazně zlepšit současnou situaci, patří například povinná varovná označení na obalech alkoholických nápojů – podobně jako u tabákových výrobků. Tato označení musí být jasná, dobře viditelná a upozorňovat mimo jiné na zvýšené riziko rakoviny.

Dále je nutné zpřísnit prodej alkoholu mladistvým – prostřednictvím častějších inspekcí, důsledných kontrol věku a výrazně přísnějších sankcí pro prodejce, kteří porušují zákon.

Pomoci by mohlo také omezení dostupnosti alkoholu – například zkrácení doby prodeje v obchodech, zavedení neprůchodných zón pro prodej alkoholu nebo zákaz prodeje v blízkosti škol a školských zařízení.

Mohlo by vás zajímat

Jak podle vás ideálně komunikovat tuto oblast směrem k laické veřejnosti?

Komunikace směrem k veřejnosti musí být otevřená, věcná a empatická – bez moralizování či elitářství. Alkohol je hluboce zakořeněn v české kultuře, a právě proto je třeba mluvit o jeho dopadech srozumitelně, lidsky a s respektem.

Klíčové je ukazovat fakta. Konkrétně to, že:

  • nadměrná konzumace alkoholu zkracuje život a dožití ve zdraví
  • zvyšuje také riziko rakoviny, nemocí srdce, nehod, násilí i závislostí
  • a společnost za to platí desítky miliard korun ročně.

Zároveň je důležité vysvětlovat, že cílem není trestat běžné konzumenty, ale omezit dostupnost extrémně levného a silného alkoholu, který je spojen s největšími zdravotními a sociálními následky. Základem účinné a srozumitelné veřejné komunikace jsou důvěryhodná data, příběhy lidí a rodin zasažených alkoholem a jasné sdělení, že regulace je investicí do zdravější a bezpečnější společnosti.

Co soudíte o možnosti zdanění tichého vína?

Zdanění tichého vína podporuji. Současná výjimka nedává smysl – zvyšuje dostupnost levného alkoholu, znevýhodňuje ostatní nápoje a nahrává dovozcům nekvalitních vín. Férové je, aby i víno neslo odpovědnost za společenské dopady alkoholu.

Loni byla poté, co z ní odešel Jindřich Vobořil, zrušena funkce národního protidrogového koordinátora. Měla by podle vás být obnovena, třeba i pod jiným názvem?

Obnovení funkce národního protidrogového koordinátora nepovažuji za nezbytné. Po zkušenostech s podobnými pozicemi mám pochybnosti o jejich skutečné efektivitě. Místo dalších koordinátorů bych raději viděl silnější roli konkrétních institucí – například ministerstva zdravotnictví a ministerstva školství – s jasnou odpovědností, rozpočtem a závaznými cíli v oblasti prevence a regulace závislostí.