Zahrádkaření může být víc než volnočasová aktivita – podle nové studie přispívá k častější konzumaci čerstvé zeleniny a ovoce i k nižší tělesné hmotnosti. Výzkumníci upozorňují na potenciál domácího pěstování jako nástroje veřejného zdraví, který si zaslouží větší podporu.
Nedostatek čerstvého ovoce a zeleniny v jídelníčku je přetrvávajícím problémem ve většině evropských zemí včetně Česka. Podle dat z roku 2021 konzumuje čerstvé ovoce a zeleninu denně jen 35 % české populace. Mezi lidmi, kteří se věnují domácímu pěstování potravin, je situace výrazně lepší. Ukázal to výzkum vědců z Národního institutu SYRI, na kterém spolupracovali experti ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Češi jako národ zahrádkářů
Odborníci se rozhodli zaměřit na komplexní vztah mezi stravováním, zahrádkařením a zdravím. Pomohla jim k tomu data získaná od 1699 respondentů, kteří se účastnili dotazníkového šetření na podzim 2022. Do výzkumu zapojili i domácnosti, které ovoce nebo zeleninu pěstovaly nejen přímo na zahrádce, ale i na balkonech. Výsledky ukázaly, že obliba zahrádkaření v Česku oproti období před pandemií ještě stoupla – na 55 % zahrádkařících domácností.
Z výzkumu vyplynulo, že zahradníci jedí čerstvé plodiny častěji než ostatní. Zatímco mezi nezahradníky denně konzumuje čerstvé ovoce a zeleninu jen 21,5 %, mezi zahradníky je to téměř třetina. Významný rozdíl je i na opačné straně spektra: pouze 2,5 % zahradníků uvedlo, že čerstvé plodiny jí zřídka nebo vůbec – oproti 8 % u ostatních.
Zahrádkaření jako přirozená prevence nadváhy
Zahradničení bylo v rámci studie spojeno také s nižším indexem tělesné hmotnosti (BMI). Autoři výzkumu uvádějí, že zahradníci mají v průměru nižší BMI než lidé, kteří potraviny nepěstují – a tento efekt zůstává patrný i po započtení věku, vzdělání nebo příjmu. Zahradničení tedy zřejmě přispívá ke zdravější tělesné hmotnosti, a to nezávisle na jiných okolnostech.
Podrobnější analýza ukázala, že nižší BMI v souvislosti se zahradničením je významné především u ženské části populace. U mužů se podobný vztah neprojevil, což naznačuje, že zahradničení může na muže a ženy působit rozdílně. Obecně však může zahradničení působit jako přirozená prevence nadváhy – což je v českém kontextu mimořádně důležité. Podle výzkumu má 35 % Čechů nadváhu a dalších 31 % trpí obezitou.
Zdravější jídelníček, ale víc nemocí?
Autoři studie se také zaměřili na souvislosti mezi konzumací ovoce a zeleniny a zdravotním stavem. Výsledky byly překvapivé: lidé, kteří jedli ovoce a zeleninu častěji, zároveň častěji uváděli výskyt konkrétních nemocí, jako je cukrovka, vysoký krevní tlak nebo cholesterol.
Tento zdánlivý paradox má podle výzkumníků jednoduché vysvětlení: častější konzumace ovoce a zeleniny koreluje s vyšším věkem – a vyšší věk zase přirozeně souvisí s vyšším výskytem zdravotních komplikací. Výsledky tedy nelze číst tak, že zdravější jídelníček zhoršuje zdraví – spíše jde o projev věkového faktoru.
Subjektivní zdraví jako důležitý ukazatel
Když se výzkumníci zaměřili na to, jak lidé hodnotí své vlastní zdraví, zjistili, že subjektivně se cítí lépe ti, kteří častěji jedí ovoce a zeleninu. Tento vztah byl statisticky významný i po kontrole dalších faktorů, jako je věk, příjem nebo vzdělání.
Naopak přímá souvislost mezi zahradničením a subjektivním zdravím po započtení těchto faktorů vymizela – přesto však zůstala jako nevýznamný, ale pozitivní trend. Lidé, kteří pěstují potraviny, se tedy zřejmě cítí zdravější, ale tento efekt je slabší než u samotné konzumace ovoce a zeleniny.
Mohlo by vás zajímat
Význam pro veřejné zdraví
Závěry studie mají významné dopady i pro tvorbu veřejné politiky. Ukazují, že domácí pěstování potravin – ať už na zahradě, balkonu či v komunitní zahradě – není jen koníček, ale skutečný faktor, který ovlivňuje zdraví obyvatel. Navzdory tomu je však v Česku podpora zahradničení ze strany obcí spíše rozporuplná.
Zatímco komunitní zahrady bývají vítané, tradiční zahrádkářská kultura často naráží na nepochopení, nebo dokonce odpor místních samospráv. Studie proto doporučuje, aby zahradničení bylo bráno vážně jako součást strategií veřejného zdraví a městského plánování.
