Žádné další deficity zdravotních pojišťoven a konec výhodám pro ty, kdo se v dohodovacím řízení nedohodnou. To je postoj bývalého ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který se znovu uchází o tento post jako kandidát hnutí ANO. „Ministerstvo musí nastavovat úhrady tak, aby byl systém udržitelný do budoucna a neklesali jsme jako v posledních letech, kdy se rezervy pouze vyčerpávaly,“ řekl v první části rozhovoru pro Zdravotnický deník.
V jednom z předchozích rozhovorů jste zmiňoval, že když jste odevzdávali zdravotnictví, bylo v dobré finanční kondici a dbali jste na to, aby se příjmy a výdaje tolik nerozcházely. Je ale nutné říct, že to bylo v době covidu a pomohla mimořádná dotace – zvýšení plateb za státní pojištěnce. Můžeme od vás nějaký podobný nástroj opět očekávat? Protože se zdá, že systém se opět blíží nárazu do zdi.
Covidové období bylo určitě mimořádné. Ale myslím si, že se zdravotnictví podařilo z finančního hlediska stabilizovat. Například stav státních nemocnic je určitě výrazně lepší, pomohly i určité personální změny. Odevzdávali jsme zdravotnictví ve stavu, kdy rezervy na účtech zdravotních pojišťoven byly poměrně dobré. Za poslední 3-4 roky bylo hospodaření v rámci úhradové vyhlášky pravidelně nastavováno jako deficitní, přestože vláda zavazovala ministerstvo tvořit ji vyrovnanou. Zdá se, že rezervy pojišťoven se zásadním způsobem snížily, a to považuji za chybu.
Za mého působení jsme se také v rámci dohodovacího řízení snažili všechny vést k dohodě, což se v posledních letech nedělo. Ministerstvo psalo úhradovou hlášku samo a výsledek je, jaký je. Takže z hlediska vyrovnání bilance by určitě bylo nutné podniknout kroky k finanční stabilitě.
Můžete být konkrétní?
Otevřít zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, podívat se na valorizační mechanismus z hlediska automatické valorizace a případně upravit zákon tak, aby mohl stát provést mimořádnou valorizaci za státní pojištěnce. O tom, jak vysoká částka by to byla, teď nechci spekulovat. Jsou odhady, že v systému v tuto chvíli chybí 15 až 20 miliard. Samozřejmě nevíme, jak bude vypadat úhradová vyhláška pro příští rok, protože většina segmentů se opět nedohodla.
Prosazoval bych návrat k principům dohodovacího řízení. Jsem připravený upravit legislativu tak, aby přímo v zákoně o veřejném zdravotním pojištění byly mechanizmy motivující k dohodě.
Asi neočekáváte, že se tento trend změní?
Neočekávám. Ale otázka je, jestli bude nulový nebo záporný růst. I podle toho uvidíme, v jakém stavu systém veřejného zdravotního pojištění v příštím roce bude. Obávám se, že mimořádná valorizace za státní pojištěnce bude nezbytná. To ale není řešení, pouze stabilizace. Nesporně s tím musí jít i krok B, a to je tlak na efektivitu. Určitě bych prosazoval návrat k principům dohodovacího řízení. Jsem v tomto směru připravený upravit legislativu tak, aby přímo v zákoně o veřejném zdravotním pojištění byly mechanizmy motivující k dohodě. Je načase, aby bylo v zákoně ukotveno, že kdo se nedohodne, nemůže být zvýhodněn na úkor těch, kteří dohodu uzavřeli.
Jak se budete stavět k vytváření deficitu a jaká pak bude v tomto systému role úhradové vyhlášky? Co zadáte úředníkům, pokud budete ministr?
Pokud bude dohoda, tak se odrazí v úhradové vyhlášce. A v případě nedohody nemůže být zvýhodněn ten, kdo se nedohodne. To by byl hlavní princip spolu s nastavením příjmové a výdajové stránky tak, aby byly vyrovnané. Další deficitní hospodaření systému si nemůžeme dovolit. Samozřejmě v tuto chvíli nevíme, jak na tom bude česká ekonomika, protože to není jenom o zdravotnictví, ale také o nastartování ekonomického růstu – aby byla nízká nezaměstnanost, lidé odváděli pojistné, rostly mzdy a bylo méně státních pojištěnců. To je pro nás neznámá, ale ministerstvo musí nastavovat úhrady tak, aby byl systém udržitelný do budoucna a neklesali jsme jako v posledních letech, kdy se rezervy pouze vyčerpávaly a pojišťovnám začínají docházet peníze.
Už dříve jste zmínil, že kdybyste se stal ministrem, jednou z vašich priorit bude kontrola hospodaření zdravotních pojišťoven. Vojenská zdravotní pojišťovna je ve velmi krizové situaci. Myslíte si, že to bude vyžadovat nějaké mimořádné kroky?
Otázkou je, jestli je to o jedné pojišťovně, nebo jestli jde o symptom vývoje celého systému. Podle informací, které prezentují i další pojišťovny, je to ta druhá možnost. Můžeme se samozřejmě podívat, jestli Vojenská zdravotní pojišťovna dělá vše tak, jak má. Asi vždy se dají najít nějaké neefektivity, ale v tuto chvíli do toho detailně nevidím.
Otevřela se také debata o možné fúzi s jinou pojišťovnou. Jsem zásadním odpůrcem toho, aby se daná pojišťovna spojila se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (VZP). Pokud má fúze nastat, dává smysl, aby se spojila spíše s ministerstvem vnitra. Problémem je, že v tuto chvíli nevidím vůbec žádný plán. Vojenská zdravotní pojišťovna je zjevně miliardu v mínusu, pravděpodobně už má nějaké závazky po splatnosti. Zodpovědnost za systém je na ministerstvu, které má alespoň udávat nějaký směr. Mám ale pocit, že se to nechává tak trochu vyhnít, což je špatně.
Jak byste tedy postupoval?
Určitě bych se musel seznámit s detaily fungování Vojenské zdravotné pojišťovny, komunikovat s jejím managementem, ať dá na stůl nějaká čísla. A samozřejmě ministerstvo zdravotnictví je spolu s ministerstvem financí kontrolním orgánem, takže by mělo dojít i ke kontrole. Jestli něco takového proběhlo, nevím. Ale ukázalo by to, zda je problém v hospodaření pojišťovny jako takové, nebo je problém systémový. Každopádně jakýkoli plán, například zmíněná fúze s pojišťovnou ministerstva, musí být profesionálně připravený. A profesionální přístup v tuto chvíli nevidím.
Určitě by takové kroky bylo třeba udělat rychle, v řádu měsíců.
Právě proto mě zaráží, že se vlastně nic neděje. Občas dokonce někdo z pojišťoven zavolá a ptá se mě, ale já mu nejsem schopen odpovědět, protože tu odpovědnost nemám. Informace nemají ani lidé, kteří jsou ve správní nebo dozorčí radě.
Pojišťovny musí přinášet vizi z hlediska struktury péče, pracovat s daty, dívat se na vývoj nemocnosti, věkové struktury, zavádět motivační mechanismy pro zvyšování kvality poskytované péče. Nyní v zásadě jen diskutují o tom, o kolik se navýší úhrady.
Z toho, co říkáte, vyplývá, že nejste spokojen s tím, jak zdravotní pojišťovny fungují. Můžeme od vás čekat nějaká zemětřesení v jejich orgánech?
Domnívám se, že ten stav nemůže zůstat takový, jaký je. To bude jedna z prvních věcí, které se budu chtít věnovat. Jaká má být role zdravotních pojišťoven. Pojišťovny jako celek jsou v systému příliš pasivními hráči. Jsem příznivcem pojišťovenského systému a veřejného zdravotního pojištění tak, jak je nastavený. Ale aby dával smysl a byl obhajitelný vůči odborné i laické veřejnosti, musí pojišťovny přinášet mnohem vyšší přidanou hodnotu. Přinášet vizi z hlediska struktury péče, pracovat s daty, dívat se na vývoj nemocnosti, věkové struktury, zavádět motivační mechanismy pro zvyšování kvality poskytované péče a tak dále. Nyní v zásadě jen diskutují o tom, o kolik se navýší úhrady. To je technická debata, ale není to dostatečná obhajoba pro to, že máme sedm zdravotních pojišťoven. Měly by být aktivnější, dát na stůl jasný plán, co očekávají od zdravotnictví a poskytovatelů – nejenom za rok, ale za pět, deset let. A měly by ho smluvním poskytovatelům nastavit.
Třeba pokud jde o nemocnice akutní lůžkové péče, měly by jim říct: Chceme od vás za pět let transformaci akutních lůžek na lůžka následné a dlouhodobé péče, stacionáře či ambulance. Protože na datech vidíme, že produkce vykonávaná v akutní lůžkové péči každý rok klesá a systém se přesouvá k jiným řešením, například k jednodenní péči. A to se nemůže řešit z roku na rok, nemocnice musí mít transformační plán.
Dáte šanci současným managementům pojišťoven se se situací vyrovnat, nebo budete chtít personální obměny?
Netajím se tím, že by se podle mě měla změnit struktura řízení nejsilnější pojišťovny, tedy VZP. Jsem příznivcem toho, že by měly být její orgány obsazeny jiným způsobem, než jsou nyní. V souladu například se stanovisky zaměstnavatelů mi přijde správné, aby byli v orgánech zastoupeni zaměstnavatelé a pojištěnci, jako je tomu v ostatních pojišťovnách.
Směřujete k tématu odpolitizování orgánů VZP, ve kterých sedí například poslanci?
Nejen poslanci. Zaměstnanecké pojišťovny mají v zákoně zakotven zákaz střetu zájmů – v jejich orgánech nemůže být někdo, kdo má smlouvu s pojišťovnou nebo je zaměstnancem poskytovatele, který má smlouvu s pojišťovnou. VZP nic takového nemá – a to je principiálně špatně.
Jak by to tedy podle vás mělo vypadat?
Ministerstvo zdravotnictví a financí jsou ze zákona kontrolními orgány systému veřejného zdravotního pojištění, včetně pojišťoven. Svou roli musí zastávat, to je nesporné. Pokud jde ale o správní rady, myslím si, že to má být role zaměstnavatelů, pojištěnců a státu pouze ve formě ministerstva financí a zdravotnictví. Poslanci mají svou roli v rámci Sněmovny a přípravy legislativy. A nyní se občas střetává to, že jsou zároveň členy správní rady a mohou nějaké zákony předkládat tak, aby byly výhodné pro VZP.
Připravíte návrh zákona, který by to změnil?
Přesně tak – sjednotil by to pro všechny pojišťovny.
Než takový zákon přijde, budete přes současné zástupce pojišťoven působit na jejich management, aby podnikl nějaké kroky ke změně?
Určitě. Jak už jsem řekl, pojišťovny by měly být aktivnější – a to nejen VZP, bavil bych se o tom se všemi. Samozřejmě je tu také role pojišťoven v motivaci nejenom poskytovatelů, ale i pojištěnců. I tady bude určitě na místě debata o změnách. Zastávám postoj, že by pojišťovny měly mít možnost poskytovat finanční bonusy těm, kteří jsou v tomto směru více uvědomělí a zodpovědní ke svému zdraví a dodržují plán prevence. Takový systém funguje třeba v Německu a myslím si, že i tady by se dala role pojišťoven posílit. I když už dnes určité možnosti v rámci fondu prevence mají, odměna přímo ve formě financí by mohla být ještě silnější motivací k dodržování prevence.
