Pracoviště jednodenní péče dnes nemohou vzdělávat mladé lékaře – a to i přesto, že právě ona dělají s největší kadencí jednoduché výkony. Některá zařízení se navíc specializují na vybrané oblasti a výkony, díky čemuž poskytují velmi kvalitní péči, která může pacientům i systému ušetřit zbytečná vyšetření. Problematice se věnovala druhá národní konference jednodenní péče.

„Jsem velkým zastáncem toho, aby se i pracoviště jednodenní péče specializovala. To by neměli vidět jen pacienti, ale měly by to dokázat číst i zdravotní pojišťovny. Cílená terapie totiž odbourává enormní balast neefektivní léčby – magnetických rezonancí, ultrazvuků, rehabilitací a podobně. Vidíme to dnes a denně v ambulanci: Přichází pacient se štosem papírů různých vyšetření, přitom pouhé klinické vyšetření odhalí jednoduchou patologii ve šlaše ruky, která je jednoduše řešitelná. Já pak vypadám jako nejlepší chirurg, ale realita vychází z nedostatečné klinické praxe předchozích kontaktů,“ podtrhává profesor Igor Čižmář z IC Kliniky Brno.

Jeho slova potvrzuje také Barbora East, která pracuje na III. Chirurgické klinice 1. LF a FN Motol a také na soukromé klinice My Clinic. „Když se podíváte na situaci v nemocnicích, kde pacient funguje na lůžku hybridním způsobem – ráno přijde a večer jde domů –, tak je ve stejném provozu jako všichni pacienti, kteří mají milion multirezistnentních kmenů bakterií v různých ranách a stomiích. Musíte mu dát antibiotika, čímž zvyšujete antibiotickou rezistenci a kultivujete další kmeny. Ohrožujete tak pacienta něčím, čemu nemusí být vystavený. Navíc ho operuje někdo, kdo se danému problému tak úplně nevěnuje,“ přibližuje East.

Výmluvně to lze podle ní ilustrovat na operacích tříselných kýl. Pokud by vše probíhalo, jak má, neměl by pacient vzhledem k tomu, že máme dvě třísla, za život podstupovat více než dva takovéto zákroky. „Ve své praxi operuji pacienty, kteří mají i sedmou či osmou recidivu tříselné kýly. Je to proto, že pacienty operuje někdo ve spěchu a v provozu, který na to není zařízený,“ dodává.

Nemocnice mají péči nasmlouvanou bez výběrového řízení

Tento problém přiživil fakt, že dnes provozování jednodenní péče na lůžku (JPL) není podmíněno dodržováním požadavku na samostatné provozy. A nemalou roli hraje i fakt, že nemocnice dostaly tuto péči nasmlouvanou bez výběrových řízení.

Místopředseda sněmovního zdravotnického výboru a předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Tom Philipp potvrzuje, že fakultní nemocnice nemají kapacitu jednodenní péči dělat. Narážejí ovšem na to, že si jejich mladí lékaři nesáhnou právě na výkony prováděné v jednodenním režimu.

„Potřebovali bychom, aby se změnil zákon 95 (tedy o postgraduálním vzdělávání lékařů – pozn. red.) a aby bylo možné provazovat pracoviště třeba smluvním vztahem. Ten, kdo se bude vzdělávat ve fakultní nemocnici, by tak mohl jednodušší výkony dělat v jednodenní péči a normálně se mu to počítalo do curricula – nemusel by z nemocnice odcházet. To je jeden z velkých problémů, který je třeba vyřešit,“ podtrhává Tom Philipp.

Žába na prameni: odborná společnost

V reálu toto úsilí ovšem naráží. „Snažíme se o to v rámci doporučených postupů pro jednodenní chirurgii, ale Česká chirurgická společnost to nechce dovolit a nechce povolit akreditace pracovišť jednodenní chirurgie,“ pozastavuje se Barbora East.

Akreditace pracovišť jednodenní chirurgie tak dnes není možná, ačkoliv právě jednodenní péče je pro vzdělávání mladých lékařů ideální. Důvodem je vysoká kadence relativně jednoduchých výkonů, případně ale i specializace na konkrétní typ zákroků.

Mohlo by vás zajímat

„Mladí lékaři nevidí nikde jinde takovou kadenci jednoduchých výkonů v časovém úseku, jako na pracovištích jednodenní chirurgie. Samozřejmě pro ně může být zajímavý čtyřhodinový výkon v oblasti hrudní a břišní, ale na začátku kariéry si potřebují osvojit základní chirurgické postupy, což umožňuje právě jednodenní péče,“ konstatuje Igor Čižmář.

Do jeho zařízení tak chodí stážisté, i když nemá akreditaci. „Takových pracovišť je v republice mnohem více, jenže odborné společnosti to bohužel dusí,“ dodává Čižmář.

Kde se léčí, tam se učí?

Celou situaci dokresluje Barbora East: „Česká chirurgická společnost téma smetla ze stolu mockrát. Když jsme se v rámci tvoření klinických doporučených postupů pro jednodenní péči ptali proč, tak nám bylo vysvětleno, že jsme to jen špatně pochopili. Že mladý lékař může být zaměstnaný v akreditované nemocnici a chodit na JPL operovat. Jeho šéf z akreditované nemocnice za něj ručí v době, kdy operuje na JPL – kde ovšem dle zákona operovat nesmí, protože by musel být atestovaný. Možná je to tedy téma, které by se mohlo vrátit na ministerstvo, aby odbornou společnost pošťouchlo,“ navrhuje East.

Podle Toma Philippa přitom není změna tak složitá. V minulosti totiž musela mít akreditovaná pracoviště i několik článků v impaktovaných časopisech nebo se účastnit řady kongresů. „Ministr Němeček tehdy řekl: Kde se léčí, tam se učí. Úředník, který to měl na starosti, dostal za úkol všechno vyškrtat. Na poradě vedení se to schválilo, a bylo. Je tedy třeba se toho nebát,“ dodává Philipp.

A když jsme u publikační činnosti, i tady má jednodenní péče trochu jiné podmínky. „Nedosáhneme na institucionární podporu ministerstva školství. Troufám si ale říct, že naštěstí, protože pak jsou články pro čtenáře, ne pro RIVové body. Dokážeme tak předat praktickou medicínu do širší odborné veřejnosti,“ uzavírá Igor Čižmář.

Grafy: ÚZIS/Markéta Bartůňková