Celosvětově je každoročně vystaveno tělesným trestům 1,2 miliardy dětí, ukazuje nová zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO). Data z 58 zemí ukazují, že 17 % dětí, které v uplynulém měsíci zažily tělesné tresty, bylo vystaveno jejich nejzávažnějším formám – včetně úderů do hlavy, obličeje nebo uší, případně tvrdých a opakovaných úderů.
„Nyní existují pevné vědecké důkazy o tom, že tělesné tresty s sebou pro děti nesou řadu zdravotních rizik. Nenabízejí žádné výhody pro chování, vývoj ani blaho dětí a nepřinášejí žádný prospěch rodičům ani společnosti. Je načase ukončit tuto škodlivou praxi, abychom zajistili, že se dětem bude dařit doma i ve škole,“ uvedl ředitel oddělení WHO pro zdravotní determinanty, podporu a prevenci Etienne Krug.
Používání tělesných trestů v domácnostech se v jednotlivých zemích značně liší. U dětí ve věku 2–14 let se dle tvrzení rodičů a pečovatelů míra tělesných trestů v uplynulém měsíci pohybovala od 30 % v Kazachstánu a 32 % na Ukrajině po 63 % v Srbsku, 64 % v Sieře Leone a 77 % v Togu. Ve školách je tato praxe stejně rozšířená. V Africe a Střední Americe zažívá tělesné tresty během školního roku přibližně 70 % dětí, ve srovnání s přibližně 25 % v oblasti západního Pacifiku.
Mohlo by vás zajímat
Vyšší riziko deprese i sebevražd
Zpráva s názvem Tělesné tresty dětí: dopad na veřejné zdraví zdůrazňuje, že nejvíce jsou tělesnými tresty ohroženy děti se zdravotním postižením, děti, jejichž rodiče sami zažili tělesné tresty, a děti, jejichž rodiče se potýkají se závislostí, depresí nebo jinými duševními onemocněními. Širší společenské faktory, jako je chudoba, rasismus a diskriminace, riziko tělesných trestů dále zvyšují.
Zdravotní důsledky jsou přitom hluboké a dalekosáhlé. Kromě bezprostředních zranění tato praxe vyvolává škodlivé biologické reakce, včetně zvýšené reaktivity stresového hormonu a změn ve struktuře a funkci mozku, které mohou ohrozit zdravý vývoj.
Analýza ve 49 zemích s nízkými a středními příjmy ukazuje, že děti vystavené tělesným trestům mají v průměru o 24 % nižší pravděpodobnost, že budou vývojově v pořádku, ve srovnání s vrstevníky, kteří jim vystaveni nejsou. Stejně závažné jsou i dopady na duševní zdraví. Děti vystavené tělesným trestům čelí zvýšenému riziku úzkosti, deprese, nízkého sebevědomí a emoční nestability. Tyto účinky často přetrvávají až do dospělosti a projevují se vyšší mírou úzkosti, deprese, zneužívání návykových látek a dokonce i úvahami o sebevraždě, pokusy o ni nebo jejím dokončením.
Škody napříč generacemi
Tělesné tresty mají i širší společenské důsledky. Děti, které je zažívají, se s větší pravděpodobností budou chovat agresivně, budou mít problémy ve studiu a v dospělosti se budou dopouštět násilného, asociálního nebo kriminálního chování. Tato praxe také podporuje širší společenské přijetí násilí a posiluje škodlivé cykly napříč generacemi.
Ačkoli mnoho zemí tělesné tresty zakázalo, jejich pokračující používání a přetrvávající přesvědčení, že jsou nezbytné, ukazuje, že samotná legislativa nestačí. Podle WHO musí být právní opatření spojena s kampaněmi na zvyšování povědomí veřejnosti a přímou podporou rodičů, pečovatelů a učitelů s cílem prosazovat pozitivní, nenásilné formy disciplíny.
