Virtuální pohotovost nebo diagnostika nemocí z oční sítnice pomocí umělé inteligence – to jsou příklady inovací, které se snaží posunout české zdravotnictví kupředu. Mnohdy jim ovšem stojí v cestě neochota zdravotníků měnit zaběhnutý způsob práce, zaznělo v panelové diskuzi na summitu IHS, který se letos věnoval zajištění zdravotních služeb s omezenými zdroji.

„Když se bavíme o tom, jak lékaři přijímají nové technologie, tak jako lékař mohu říci, že nemáme rádi nic nového a snažíme se tomu vyhnout. Druhá věc je strach ze ztráty práce. Jenže dnes počty nových lékařů nestoupají tak, jak by vzhledem k potřebám populace měly, takže poptávka poroste. Zároveň lékaři vědí, že čas strávený s pacientem se dnes zkracuje. Technologie jsou v tomto pomocníkem, ne náhradou lidí,“ zdůrazňuje potřebu využívání nových technologií ředitel klinických a obchodních zlepšení pro Evropu a Blízký východ společnosti InterSystems Rami Riman.

Proč lékaři kupují technologii, kterou pak nepoužívají?

Někdy je přitom neochota využívat nové technologie vyloženě paradoxní. Své o tom ví Petr Kocian, ředitel očních klinik NeoVize. Ty spolupracovaly na vývoji zdravotnického prostředku Aireen, který pomocí umělé inteligence dokáže bez rozkapání očí rozpoznat ze sítnice diabetickou retinopatii a další choroby.

„Některá zdravotnická zařízení, jedno jestli nemocnice, polikliniky nebo soukromé ambulance, si systém pořídily, investovaly do něj ne úplně málo peněz, ale nepoužívají ho. Snažíme se zjistit, co za tím je. Dá se to vyložit u nemocnic, jejichž vedení se rozhodlo do technologie investovat, ale nedokázalo o tom přesvědčit zaměstnance. Nerozumím tomu ale u ambulancí. Pravděpodobně to souvisí s tím, že je to změna stylu práce. Zvykli jsme si nějak věci dělat, a teď bychom je měli dělat jinak. To je zřejmě největší blok,“ domnívá se Kocian.

Jeho slova potvrzuje i Jan Pešava ze společnosti Hartmann-Rico. „Zvykovost je hrozně silná – takhle jsme to vždycky dělali a nepřemýšlíme o tom. Roli hraje i to, že takhle mi to moje předchůdkyně předala, takže to tak dělám dál. Je tedy potřeba pracovat na adaptaci interních procesů,“ podtrhává Pešava.

Mohlo by vás zajímat

Někdy se neochota přijímat novinky může objevit i u těch, kdo by je měli prosazovat. „Očekávala jsem, že v tuto chvíli nebude v distanční péči několik vlaštovek, ale hejno – jenže není. Když jsem si udělala rešerši distančních výkonů, které v tuto chvíli máme, tak i s těmi, které jsou v tuto chvíli projednávány na pracovní skupině, to nejsou ani dva listy A4. A některé odborné společnosti v tomto směru nevyvíjí žádnou aktivitu, bez nich to ale žádná z dalších stran udělat nemůže. Přitom u chronických pacientů je potenciál využití distanční péče obrovský,“ konstatuje zdravotní ředitelka Oborové zdravotní pojišťovny Jitka Vojtová.

Správný čas digitalizovat

Podobná překážka v podobě zvyklosti a kultury ale může bránit přijímání nových technologií i na straně pacientů. Podle ředitele slovenské zdravotní pojišťovny Dôvera Martina Kultana tak je podstatně jednodušší rozjet inovativní projekt na zelené louce, než ho implementovat do stávajícího zařízení či systému. S tím, jak digitalizace prostupuje ostatní sektory, od bankovnictví po obchod, se už ale sami pacienti začínají po tomto trendu poptávat i ve zdravotnictví.

„Dobré příklady táhnou. Na druhou stranu jeden špatný příklad digitalizace je schopen síť na dlouho zabít. Když jsme před 9 lety začínali, všude znělo IZIP, IZIP. Ten přišel příliš brzy, teď je ale správný čas – už máme digitalizované všechno, takže se lidé začínají ptát, proč to nejde i s lékařem,“ říká k tomu Jiří Pecina, majitel a generální ředitel společnosti MEDDI hub, která je dodavatelem jihočeské a karlovarské virtuální pohotovosti.

8 z 10 pacientů je pro telemedicínu

Že jsou pacienti již připraveni na elektronizaci zdravotnictví, potvrzuje také předseda Národní asociace pacientských organizací Robert Hejzák. Ten odkazuje na průzkum, podle kterého 8 z 10 pacientů vítá distanční poskytování zdravotních služeb. Důvodem je hlavně možnost sám si vybrat termín a časová úspora.

„Ptali jsme se i na největší bariéry, a ukázalo se, že to není ICT negramotnost. Největší obava je ochrana dat – pacienti se bojí, že se něco stane s jejich daty a že se dostanou třetí straně. Na druhém místě pak byla obava, že se lékař zmýlí, tedy že bezpečnost diagnózy a kvalita poskytované péče nebude taková, jaká by měla být,“ popisuje Robert Hejzák.

Penalizujme lékaře, kteří nekontrolují lékové interakce

Zároveň dnes podle Hejzáka pacienti netěží z nových technologií tak, jak by mohli. Příkladem je eRecept a lékový záznam, který by už při předepsání mohl pacienta varovat před lékovými interakcemi, takže by se při vyzvedávání léku mohl o věci poradit s lékárníkem. Bohužel, kontrolu lékových interakcí, kterou lékový záznam umožňuje lékařům, ale mnohdy nevyužívají ani samotní předepisující.

„Mně by se ze strany plátce líbilo, kdybychom si mohli říci, že lékař, který předepíše další léčivý přípravek, aniž by do systému nahlédl, nekoná správně. Těm, kdo standard nenaplňují, bychom pak měli přizpůsobit úhradový systém. Dnes máme lékový záznam, ale nevymáháme využívání,“ dodává Jitka Vojtová.