ADHD se často spojuje hlavně s dětmi, u dvou třetin lidí ale přetrvává až do dospělosti. A v ní může silně narušit osobní i pracovní život, zvlášť pokud zůstane nerozpoznané. Jak se tato porucha projevuje a jak ji lze léčit, líčí v rozhovoru Ján Praško, známý psychiatr z Centra duševní rehabilitace v Berouně.
ADHD, tedy porucha pozornosti s hyperaktivitou, je problematickou diagnózou nejen v dětství, kdy zhoršuje výkony ve škole a je spojena s problémy s kázní a výchovou, ale může vážně komplikovat život i dospělým. Podle odhadů trpí touto diagnózou zhruba 4 % dospělé populace.
Problémy se záchytem
Dospělým s ADHD hrozí bez odborného vedení pracovní i vztahové problémy, ze kterých jsou sami nešťastní, stejně jako jejích blízcí a spolupracovníci.
„Řada odborníků má bohužel problém ADHD v dospělosti zachytit, někteří dokonce tuto relativně častou diagnostickou jednotku neuznávají a klienty značkují jako neukázněné nebo líné. Křivdí jim a mohou je poškodit tím, že neposkytnou přiměřenou léčbu,“ říká profesor Ján Praško, garant terapeutických programů Centra duševní rehabilitace v Berouně a předseda České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP.
O ADHD se v naprosté většině případů v mediálním a veřejném prostoru mluví v souvislosti s dětmi. U jak velkého počtu lidí ale tato diagnóza přetrvává i v dospělosti?
Dlouho se mělo za to, že ADHD se týká hlavně dětí a dospívajících. Dnes už ale víme, že u mnoha lidí přetrvává i v dospělosti. Podle studií jde až o 60 až 70 % těch, kteří měli ADHD v dětství. Odhady prevalence u dospělých se pohybují mezi 1 a 8 %, podle toho, jak a kde se data sbírají. Velký průzkum v USA ukázal, že ADHD má asi 4,4 % dospělých, ale většina z nich o tom vůbec neví a neléčí se. Podobně dopadla i studie WHO ve 13 zemích – tam byla průměrná prevalence 3,4 %.
Jak může ADHD komplikovat život dospělým?
Neléčené ADHD může lidem komplikovat život hodně. Typicky jde o problémy v práci, vztazích nebo s psychickým zdravím. Často bývá ADHD zaměněno za úzkosti, deprese nebo závislosti.
Při přechodu z dětství do dospělosti lidé často vypadnou ze systému péče.
Dalším problémem je, že při přechodu z dětství do dospělosti lidé často vypadnou ze systému péče. A tím se ztrácí návaznost. Proto jsme v roce 2025 vytvořili v Rehabilitační nemocnici Beroun specializovaný program pro dospělé s ADHD. Určený je nejen lidem s již stanovenou diagnózou, ale i těm, kteří mají podezření, že by se jich ADHD mohlo týkat.
Méně nápadné příznaky než v dětství
Jaké konkrétní potíže vnímají dospělí s ADHD, kteří k vám přijdou, jako nejvíce zatěžující?
Mezi nejčastější stížnosti patří především potíže se začínáním úkolů, chronické odkládání povinností a snadné přetížení běžnými denními záležitostmi. Lidé s ADHD mívají potíže s organizací, plánováním i dokončováním věcí včas. Snadno se rozptýlí, často něco zapomenou, přeskakují z jednoho úkolu na druhý.
V dospělosti nicméně bývá ADHD méně nápadné než v dětství. Mizí zjevná hyperaktivita, ale zůstává vnitřní neklid a potřeba být neustále v pohybu. Přidávají se problémy s koncentrací, emoční labilitou, vztahy i sebeobrazem. Hodně lidí popisuje vnitřní chaos, potíže se seberegulací a nízkou frustrační toleranci. Například rychle vybuchují kvůli maličkostem.
Dopad na každodenní život bývá výrazný. Od nižší studijní a pracovní výkonnosti přes častější dopravní nehody až po potíže v partnerských a rodinných vztazích. Nezřídka si ADHD nese důsledky i do socioekonomické oblasti. Lidé mívají nižší příjmy, častěji mění zaměstnání i partnery, cítí se osaměle nebo selhávají ve společenském uplatnění, i když mají jinak dobré intelektové schopnosti.
Mohlo by vás zajímat
V souvislosti s ADHD u dospělých se zmiňuje také rizikové chování…
Ano, u lidí s ADHD se opravdu objevuje častěji například užívání návykových látek, impulzivní rozhodování, rizikový sex, poruchy spánku nebo zanedbávání zdraví. Výzkumy dokonce ukazují vyšší zastoupení ADHD mezi vězeňskou populací a zároveň pozitivní efekt léčby na snížení recidiv.
Od dětství jsem byl nepozorný, nepořádný a hyperaktivní.
Naštěstí si mnoho dospělých s ADHD postupně vytváří i vlastní kompenzační strategie. Někomu pomáhá sport, akční profese, vedení diáře nebo meditace. Jiní ale sahají k méně vhodným způsobům, například k prokrastinaci nebo užívání marihuany na „zklidnění“. Cílem terapie je pomoci lidem najít funkční cesty, jak se svou energií a rozptýleností lépe zacházet.
Kde já mohl být, nemít ADHD
Vy sám někdy hovoříte o tom, že trpíte ADHD. Jak obtížné pro vás bylo s touto poruchou vyrůstat, dostudovat, vybudovat úspěšnou akademickou kariéru a stát se známým psychiatrem a psychoterapeutem?
Od dětství jsem byl nepozorný, nepořádný a hyperaktivní. Ve škole jsem se nedokázal příliš soustředit, vybíhal jsem z lavice, vykřikoval, hrál si pod lavici s autíčkem. Měl jsem však životní štěstí v první až třetí třídě na paní učitelku Petríkovou. To byla velmi laskavá paní, která milovala děti. Měla už vnoučata, která byla starší než my. Ona milovala nás a my jsme milovali jí.
Když jsem byl už moc neklidný, říkala „Janko, bež sa prebehnúť“ a já vyběhl na školní dvorek, vyšplhal jsem na zídku, díval jsem se na Vysoké Tatry a lesy, pak jsem se vrátil a zase chvíli dával pozor. Nehanila mně, ale naopak chválila za tvořivost. Nezlomila moje sebevědomí a přijetí. Jsem ji za to moc vděčný.
Když jsem pak v 11 letech přišel do Ostravy, měl jsem opět štěstí na paní profesorku Lhoťanovou. Další ženu, která se vyznačovala laskavosti a trpělivosti. Myslím, že obě mě měly moc rády a já je.
Poté mi hodně pomohlo judo, které mě naučilo být trpělivým a snášet prohry, což mi předtím vůbec nešlo. Musel jsem se ukáznit, respektive chtěl jsem, protože mě to hodně bavilo.
Dosud ale mám řadu projevů ADHD. V současnosti mám v počítači rozepsáno kolem 60 článků a 8 knih. Přeskakuji mezi nimi a občas něco dokončím. Nevydržím u jednoho textu, protože mám další nápady a přecházím k jinému, někdy některé dlouho odkládám a pak je najednou impulzivně dokončím. Tak to mám celý život. Někdy si říkám: Kde já mohl být, nemít ADHD…
Je pravda, že ADHD nelze vyléčit, ale lze velmi účinně léčit jeho příznaky? Jaké postupy k tomu používáte a jak jsou úspěšné?
Ano, ADHD jako neurovývojová porucha se sice nedá zcela vyléčit, ale rozhodně jej lze výrazně ovlivnit. Pokud člověk porozumí tomu, jak ADHD funguje, a má k dispozici vhodné nástroje, může s příznaky pracovat tak, aby ho v životě omezovaly co nejméně. U dospělých obvykle funguje kombinace léků a psychologické podpory.
Klademe důraz na to, aby léčba nezůstala jen u pilulek.
Medikace často přináší rychlou úlevu, typicky se používají stimulanty nebo nestimulační přípravky. Léky pomáhají zlepšit pozornost, soustředění, snížit impulzivitu a celkově zklidnit psychiku. Ovlivňují látky v mozku, hlavně dopamin a noradrenalin, které mají vliv na bdělost, motivaci a sebekontrolu. A – ač se toho část pacientů obává – na lécích na ADHD nehrozí závislost.
Zároveň ale klademe důraz na to, aby léčba nezůstala jen u pilulek. Velmi důležitou roli hraje psychoedukace, tedy strukturované předávání informací o tom, co vlastně ADHD znamená, jaké má projevy a jak s nimi zacházet v běžném životě. Klient tak postupně získává větší nadhled nad svými potížemi a přestává si vyčítat, co všechno „by měl zvládat“. Učí se rozpoznávat své spouštěče stresu, plánovat si čas realisticky a pracovat s impulzivitou nebo únavou.
Součástí našeho letos otevřeného programu v Centru duševní rehabilitace je i trénink praktických dovedností, například jak si efektivně organizovat den, jak si vytvořit fungující rutiny, jak zvládat stresové situace nebo jak si nastavovat hranice v komunikaci. V některých případech zapojujeme i partnery nebo rodinu, protože pochopení ze strany blízkých může zásadně pomoci.
Výzkumy i naše zkušenosti ukazují, že nejlepší výsledky přináší právě propojení farmakologické léčby s psychoterapií, skupinovou podporou a praktickými nástroji pro každodenní fungování. Taková kombinace pomáhá snižovat pocity selhání, zlepšuje vztahy a celkově zvyšuje kvalitu života lidí s ADHD.
„Trendy“ diagnóza
Je diagnóza ADHD, se kterou k vám lidé přicházejí, většinou potvrzena? Nebo často zjistíte, že klient trpí jinou poruchou?
Ve většině případů se diagnóza ADHD opravdu potvrdí, zhruba u čtyř z pěti klientů. Ale přibližně u 20 % lidí zjistíme, že za jejich potížemi stojí jiná psychická porucha. Často jde o úzkostné nebo depresivní poruchy, jindy o některou z poruch osobnosti.
Lidé přicházejí s tím, že „mají ADHD“ často proto, že na sobě poznávají příznaky, o kterých četli nebo slyšeli, a vše do sebe na první pohled zapadá. Jenže ADHD se v posledních letech stalo trochu „trendy“ diagnózou. A tak se někdy stává, že jsou po vyšetření zklamaní. Čekali jednoznačné potvrzení, a místo toho se dozví něco jiného.
Jenže právě tato chvíle může být důležitá. Místo slepého potvrzení jejich podezření jim můžeme nabídnout přesnější porozumění tomu, co se s nimi děje, a hlavně najít cestu, která jim může skutečně pomoci – tedy nasměrování do vhodné léčby. Ať už jde o medikaci, psychoterapii, pobytové nebo ambulantní programy. A to třeba i na jiném oddělení, kde se zaměřují na úzkosti, traumata nebo problémy ve vztazích. Může být už samo o sobě úlevné, když se dozvědí, že jejich potíže mají jméno a že existují cesty, jak je zvládnout.
Ve druhé části tohoto rozhovoru, který v dalších dnech vyjde ve Zdravotnickém deníku, si budete moci přečíst podrobnosti o novém pobytovém programu pro dospělé s ADHD v Centru duševní rehabilitace v Berouně.
