Investujme do léků na hubnutí. Ušetříme tak podstatně větší náklady jak v rámci zdravotního, tak zejména sociálního systému, navrhuje kandidát na ministra zdravotnictví za Motoristy sobě Boris Šťastný. Řekl to na 5. ročník summitu Zdravotnického deníku Ekonomika zdravotnictví.
„Přicházíme s návrhem zajistit za určitých podmínek úhradu pro léky na hubnutí. Investice ze systému zdravotního pojištění, byť v řádu několika miliard korun, by byla určitě lepší než nějaká daň z cukru. Na zdravotních důsledcích obezity ve výši 40 miliard korun ve zdravotnictví či 150 miliard korun v celém sociálně zdravotním systému bychom v dlouhodobém hledisku obrovsky ušetřili,“ říká Boris Šťastný.
Šéf Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek obrovský problém nadváhy a obezity v Česku potvrzuje. „Kdo není tlustý, není Čech. Podle věrohodných statistik máme přes 20 % vysoce obézních lidí a 40 % s nadváhou,“ poukazuje Dušek.
Ještě více ale podle něj jsou alarmující data Státního zdravotního ústavu. Podle nich v Česku žije 16 % obézních dětí. Tato data ověří od příštího roku dětští praktici v rámci inovovaných preventivních prohlídek. „Tyto děti budou v 35 letech tam, kde jsou dnes šedesátníci,“ konstatuje Dušek.
Účet za cukrovku: 43 miliard
Obezita pochopitelně souvisí s dalšími problémy, jako je vysoký krevní tlak či cukr. A pokud se podíváme jen na diabetes, počty pacientů narostly za 10 let o 20 %. „V Česku máme 1,113 milionu diabetiků. Ti už by si mohli založit samostatný stát,“ shrnuje Dušek s tím, že 40 % diabetiků je navíc velmi polymorbidních. V sociálním systému si tak onemocnění vyžádá náklady ve výši 28 miliard, na straně zdravotních pojišťoven dalších 15 miliard.
Část peněz bychom přitom mohli ušetřit prevencí a včasnou, efektivní léčbou.
„Jsme zvyklí vnímat inovativní léčbu jako náklad. S ohledem na poměr mezi produktivním a neproduktivním obyvatelstvem by ale měla být investicí ve smyslu návratnosti do zdraví a zvyšování produktivity práce. Pokud budeme zvyšovat věk odchodu do důchodu, čemuž se nevyhneme, potřebujeme, aby lidé byli do posledního dne produktivní. Ne aby zůstávali na nemocenské nebo v lázních,“ zdůrazňuje ředitel Centra ekonomických a tržních analýz a člen Národní ekonomické rady vlády Aleš Rod.
Že úhrada některých inovativních léků je investice, která se vrátí v sociálním systému, potvrzuje také bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO). Jako typický příklad uvádí migrénu, která zasahuje lidi v produktivním věku a výrazně se podepisuje na jejich práceschopnosti.
Zaplaťme si banality z vlastní kapsy
Na druhou stranu debatujme podle Šťastného o tom, zda u banálních onemocnění a levných léků spoluúčast pacientů nezvýšíme (se zachováním ochranných limitů). Více peněz by tak zbylo na nákladnou léčbu závažných chorob, kterou si většina z nás těžko zaplatí.
S tím souhlasí i kandidátka za STAN Michaela Šebelová. „Měli bychom mít odvahu říci, že některé nemoci nebudeme neomezeně hradit ze zdravotního pojištění. Maximálně třeba 2x ročně, ne 10x,“ přitakává.
Více by naopak investovala do prevence, ovšem té primární. „Nejde jen o to, kolik vážíme, ale jakou máme kondici. A když se bavíme o tom, že už malé děti jsou obézní, musíme jako stát začít s řadou opatření. Abychom měli na inovativní léky, nemůžeme systém zahltit tím, že budou nemocní úplně všichni,“ domnívá se Šebelová.
Mohlo by vás zajímat
Foto: Radek Čepelák, grafy: ÚZIS
