Počet dětí s poruchami pozornosti (ADD, ADHD) vzrostl mezi klienty VZP za posledních pět let o téměř 14 %. Každý rok tak v průměru přibývá přes 500 nových pacientů, vyplývá z tiskové zprávy Všeobecné zdravotní pojišťovny. Tuto neurovývojovou poruchu přitom lze zmírnit vhodnou kombinací podpůrných opatření a odborné péče. A jak poznáte, že jí trpí právě váš potomek?
Děti s poruchami pozornosti bývají roztržité, nepozorné, zapomnětlivé, některé z nich také hyperaktivní. Často zapomínají běžné věci, nedokončují úkoly a vyžadují neustálou stimulaci. „Porucha se neprojevuje pouze ,živostí‘ dítěte, ale může zásadně ovlivnit jeho schopnost učit se, navazovat sociální vztahy a fungovat v běžném životě,“ upozorňuje Jan Bodnár, náměstek ředitele VZP pro zdravotní péči.
Pro odborníky je klíčové rozpoznat, zda dítě skutečně trpí poruchou pozornosti. „Ke stanovení diagnózy je třeba naplnit tato kritéria – porucha se projevuje ve více prostředích, tedy nejen ve škole nebo jen doma, a příznaky má dítě od útlého dětství. Jedná se totiž o neurovývojové onemocnění, tedy onemocnění spojené s vývojem mozku. Příznaky negativně ovlivňují fungování dítěte,“ říká lékařka Tereza Petrásková z Rehabilitační nemocnice a Centra duševní rehabilitace Jessenia v Berouně.
Klíčová je spolupráce rodiny, školy a lékařů
Obtíže se typicky projeví s nástupem do 1. třídy. „Dítě nevydrží sedět v lavici, vyrušuje, povídá si, kdy nemá, zapomíná, nestíhá, často vstává, odchází a nedokončuje úkoly. Hyperaktivita se může projevovat i jako zlobení, pošťuchování nebo impulzivita. U dívek bývají projevy odlišné – nejsou tolik rušivé, spíše působí dojmem, že jsou zahleděné do vlastního světa a nevnímají okolí. Doma se potíže projevují podobně při domácích úkolech nebo při pomoci rodičům,“ vysvětluje Petrásková.
Jak poznat možnou poruchu pozornosti:
- dítě má výrazné a dlouhodobé problémy se soustředěním a snadno se nechá rozptýlit,
- nedokončuje úkoly, ztrácí pomůcky, zapomíná věci, které má mít pravidelně u sebe,
- působí neorganizovaně, má potíže s plánováním aktivit a dodržováním časového rozvrhu,
- často vyrušuje, vstupuje do řeči, nedokáže počkat, až na něj přijde řada,
- je nadměrně neklidné, vrtí se, potřebuje neustálou stimulaci a špatně snáší klidové aktivity,
- problémy zasahují více oblastí – dítě má potíže nejen ve škole, ale i doma nebo mezi vrstevníky,
- projevy se objevují dlouhodobě a nelze je vysvětlit pouze výchovným stylem nebo momentální situací.
Pro úspěšné zvládání obtíží je podle Bodnára nutná včasná diagnostika a úzká spolupráce rodiny, školy a lékařů. Rodiče by si měli uvědomit, že nejde o následek jejich výchovy, ale o neurovývojovou poruchu, kterou lze zmírnit vhodnou kombinací podpůrných opatření a odborné péče. „Existuje účinná léčba a dítě bez korigovaných příznaků může být mylně označováno jako ,zlobivé‘, přitom za tímto zlobením stojí nemoc, kterou nedokáže ovládat,“ dodává Petrásková.
Náklady na léčbu raketově rostou
Počet případů poruchy pozornosti se mezi klienty VZP zvýšil ze 14 779 v roce 2020 na 16 823 v roce 2024. Porucha se třikrát častěji vyskytuje u chlapců než u dívek – konkrétně u VZP jde přibližně o 12 700 chlapců a 4 100 dívek. Nejvíce dětí s poruchou pozornosti se objevuje ve věku 7 až 12 let; loni jich bylo nejvíce devítiletých (1 535). Vysoký nárůst zaznamenali odborníci i u osmnáctiletých – jejich počet vzrostl mezi roky 2020 (343) a 2024 (555) o více než 60 procent.
Růst počtu dětí s poruchou pozornosti se promítá také do nákladů na jejich léčbu. „Za posledních pět let vzrostly o 46 procent, ze 128 milionů korun v roce 2020 na 188 milionů v loňském roce. Léčba jednoho dětského klienta VZP s poruchou pozornosti stojí v průměru 11 tisíc korun,“ uvádí Bodnár.
