Tako-tsubo kardiomyopatie neboli syndrom zlomeného srdce, který může vést až k srdečnímu selhání nebo dokonce úmrtí, je pravděpodobně léčitelný. A to pomocí vhodné pohybové aktivity či kognitivně behaviorální terapie (KBT). První studie na toto téma byla prezentována na nedávném kongresu European Society of Cardiology v Madridu.

Stovky tisíc lidí po celém světě žijí s tako-tsubo kardiomyopatií, která je známá jako syndrom zlomeného srdce. Při tomto stavu dojde k náhlému oslabení srdečního svalu, často vyvolanému extrémním stresem, včetně ztráty milované osoby. Pacienti mohou pociťovat příznaky podobné infarktu myokardu a ve srovnání s běžnou populací čelí až dvojnásobně vyššímu riziku předčasného úmrtí. Na toto onemocnění ale neexistuje cílená léčba.

Nyní ale pro tyto pacienty svitla naděje. Vůbec první randomizovaná kontrolovaná studie zaměřená na syndrom zlomeného srdce a jeho léčbu v podobě cílených pohybových aktivit či kognitivně behaviorální terapie ukázala, že obojí má pozitivní léčebný efekt a zlepšuje funkci srdce. Závěry prezentované na kongresu European Society of Cardiology v Madridu přinesl britský deník The Guardian.

„Tako-tsubo kardiomyopatie má závažné dopady na srdce, které se už nemusí vrátit k normálu. Pacienti mohou být postiženi po zbytek života a jejich dlouhodobé srdeční zdraví je podobné lidem, kteří přežili infarkt,“ shrnul kardiolog David Gamble, který působí na skotské University of Aberdeen.

Pro tyto pacienty ale může být cestou vhodná KBT a také pohyb. „Ukazuje se, že kognitivně behaviorální terapie nebo cvičení mohou pomoci na cestě k uzdravení. Oboje jsou nákladově velmi efektivní intervence. Doufáme, že další studie by mohly vést k jejich většímu využití u těchto pacientů,“ uvedl Gamble.

Mohlo by vás zajímat

Cílená psychoterapie a nárůst fyzické aktivity

Na kongresu byla prezentovaná studie zahrnující celkem 76 pacientů s tímto onemocněním. Jejich průměrný věk činil 66 let a 91 % z nich tvořily ženy. Odborníci je náhodně rozdělili do skupin a poskytli jim KBT, cílenou pohybová aktivitu nebo standardní léčbu. Všechny pak nadále sledovali v rámci kardiologické ambulance.

Jedna skupina prošla celkem 12 sezeními kognitivně behaviorální psychoterapie, jejichž obsah byl uzpůsoben stavu sledovaných. Podle potřeby také dostali průběžnou podporu. Druhá absolvovala dvanáctitýdenní kurz pohybové aktivity, jejíž fyzická náročnost a intenzita postupně narůstaly. Program zahrnoval jízdu na cyklistickém trenažeru, pohyb na běžeckém pásu, aerobik a plavání.

Pacienty pak vyšetřili pomocí magnetické rezonanční spektografie, speciální zobrazovací techniky, která umožňuje sledovat, jak srdce produkuje, ukládá a využívá energii. Pokud prošli KBT nebo pohybovým programem, jejich srdce se prokazatelně zlepšila ve srovnání se skupinou léčenou obvyklým způsobem.

Průměrná vzdálenost, kterou pacienti dokázali ujít během 6 minut, se ve skupině s kognitivně behaviorální terapií zvýšila z 402 na 458 metrů. U lidí s pohybovým programem došlo k jejímu prodloužení z 457 na 528 metrů. Ve skupině s KBT vzrostla spotřeba kyslíku při maximální fyzické aktivitě o 15 %, ve skupině s pohybovým programem o 18 %. Oboje je známkou zlepšení fyzického stavu.

Naděje pro pacienty do budoucna

Ačkoliv se jednalo o malou studií, její závěry jsou velmi nadějné, protože by mohly pomoci zlepšit vyhlídky pacientů s touto diagnózou. „Tako-tsubo kardiomyopatie může být zničující, zejména pokud člověka postihne v obzvláště náročném životním období, vyvolaném závažnou událostí,“ vysvětlila Sonya Babu-Narayanová, ředitelka British Heart Foundation, která zmiňovanou studii financovala.

Podle ní veřejnost pravděpodobně nepřekvapí pozitivní vliv fyzické aktivity, nicméně efekt psychoterapie už nemusí běžně očekávat. „Lidé možná nejsou až tak překvapeni, že cvičební program pomohl pacientům se srdečním onemocněním, ale je zajímavé, že studie také ukázala, že srdeční funkci a celkovou kondici pacientů zlepšila i kognitivně behaviorální terapie,“ dodala. Podle ní je důležité, aby výzkum nadále pokračoval. Tím se zjistí dlouhodobé dopady těchto léčebných metod.

Autorka je externí spolupracovnicí redakce. Je zaměstnána na Ministerstvu zdravotnictví v odboru ochrany veřejného zdraví.