Exkluzivně: Soukromí poskytovatelé zdravotní péče založili asociaci. Co chtějí změnit?

Méně nekonečných diskusí o tom, co je třeba udělat v českém zdravotnictví a více práce na konkrétních řešeních. To by mohl přinést nový subjekt, který má vůli i odborný potenciál přispět k nutným změnám. Pětice velkých společností založila zbrusu novou Asociaci soukromých poskytovatelů zdravotních služeb, z. s. (ASPZS). Poprvé se asociace představuje veřejnosti právě teď ve Zdravotnickém deníku. Více prozradí v rozhovoru prezident ASPZS Šimon Toman.  

Proč vznikla vaše asociace?

Naši členové si uvědomují, jak důležité je podnikat ve zdravotnictví, které je udržitelné, moderní a dostupné. A které staví na první místo pacienta. Naším cílem je prosazovat především systémové změny, které posílí fungování zdravotnictví jako celku.

O systémových změnách se hodně mluví, ale méně už něco hmatatelného dělá.
Čím byste chtěli přispět k tomu, abychom od slov přešli k činům?

Naše vize je být konstruktivním partnerem státu. Ne jen další asociací, která kritizuje nebo blokuje návrhy. Máme dostatečné odborné i institucionální zázemí na to, abychom přicházeli s vlastními – daty podloženými a prakticky připravenými – návrhy systémových změn.

Mohlo by vás zajímat

Miliardy bez závazků: Ministerstvo rozdávalo bez rozumu. Jaký bude účet?

Které společnosti asociaci založily?

Jsou to společnosti AGEL, AKESO Holding, EUC, FutureLife a Penta Hospitals CZ. Dohromady provozují více než 40 nemocnic, stovky ambulancí, laboratoře a diagnostická centra. Ročně poskytnou péči více než 3 milionům pacientů. Díky tomuto rozsahu a odbornému zázemí představujeme významného a reprezentativního zástupce soukromého zdravotnictví v České republice.

Zakládajícími společnostmi jsou AGEL, AKESO Holding, EUC, FutureLife a Penta Hospitals CZ.

Jaká je struktura asociace a jak bude prakticky fungovat?

Na vrcholku je grémium a představenstvo. Představenstvo je výkonnou složkou, kde má každý člen jednoho zástupce. Administrativu asociace řídí její prezident.  Klíčové jsou pracovní skupiny pro jednotlivé oblasti, kam členové nominují své zástupce. Už máme například pracovní skupiny na financování zdravotní péče nebo personální zdroje ve zdravotnictví, které vytvářejí odborné podklady, s nimiž můžeme dál pracovat.

Návrhy podložené praxí

V českém zdravotnictví existuje hodně různých iniciativ, které přicházejí s nápady, ale pak není jak je překlopit do politické roviny. Jakým způsobem chcete přesvědčit politiky, aby si vaše nápady osvojili?

Pokud chceme docílit systémových změn, jen nápady nestačí. Musíte mít schopnost a vůli je prosadit, přistupovat k nim komplexně a projektově. Naše návrhy musí mít konkrétní podobu a být argumentačně a datově dobře připravené. Musíme je umět obhájit jak na veřejnosti prostřednictvím médií, tak při jednáních za zavřenými dveřmi s odborníky a politiky. Jen s dostatečnou podporou veřejnosti, odborníků a politiků totiž můžeme navržené změny efektivně a transparentně prosazovat v legislativním procesu.

Asociace k tomu má nejen profesionální zázemí, ale i odpovídající praktické zkušenosti.

Mnohé záměry, o nichž veřejně hovoří Adam Vojtěch, nám velmi konvenují. Chceme mu je pomoci prosadit.

Počítáte s tím, že vaše návrhy půjdou spíše cestou poslaneckých návrhů, nebo že se vám podaří přesvědčit přímo ministerstvo, aby se k nim nějakým způsobem přihlásilo?

Není náším zájmem prosazovat návrhy proti vůli ministerstva. Musíme s ním spolupracovat. Chceme nejen vysvětlovat, co bychom rádi změnili, ale také naslouchat, co chce dělat ministr a jeho tým. Mnohé záměry, o nichž veřejně hovoří nejpravděpodobnější kandidát na tento post Adam Vojtěch, nám velmi konvenují. Jsou to dobré změny a my mu je chceme pomoci prosadit.

Které oblasti zdravotnictví nejvíce pálí vaše členy?

Jednou z našich hlavních priorit je obecná komunikace směrem ke státu i veřejnosti, proč jsou soukromí poskytovatele nenahraditelnou součástí zdravotnického systému. Zároveň chceme státu nabídnout partnerství při nezbytné evoluci českého zdravotnictví. Naše motto zní: „Nechceme jen popisovat problémy – přinášíme návrhy řešení podložené praxí.“

Konkrétní cíle máme popsané už v samotných stanovách (viz text v podkladu – pozn redakce).

Ve které z těchto oblastí už jste tak daleko, že byste dokázali připravit legislativní návrh?

Například v posílení kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků, kde už někteří naši členové odvedli velký kus práce. Tento krok pomůže odstranit pomyslný legislativní špunt a nastavit jasné a bezpečné mantinely pro činnosti, které v praxi již běžně probíhají, avšak nelékaři k nim dosud nemají formální oprávnění.

Také už funguje pracovní skupina k financování zdravotní péče a mohu říci, že máme velkou shodu na tom, jak se musí systém úhrad změnit. Ještě nemáme konkrétní paragrafová znění, ale základní teze hotové jsou. Nejdůležitějším principem je, aby byl systém úhrad dlouhodobě předvídatelný a neměnil se každý rok.

Černá magie úhradové vyhlášky

Co vám vadí na úhradové vyhlášce?

Jako advokát jsem se nikdy nesetkal s právním předpisem, který by se podobal úhradové vyhlášce. Když jsem se s ní detailně seznamoval, působilo to na mě jako „černá magie“, kdy se každý rok sejde pár čarodějů, kteří jako jediní tvorbě vyhlášky rozumějí, a vyčarují pravidla, jimiž se pak musí řídit celý systém. Výsledkem jsou často změny, které nikdo zvenčí nechápe a které spíše zalepují stále nové díry ve financování zdravotnictví.  Není v ní racio, podle toho, co mi říkají naši členové, ani nevychází z detailních dat. Když jí četli odborníci v rámci naší pracovní skupiny, jejich výklad pohnutek pro tvorbu právě takovéhoto znění mnohdy směřoval k vysoce tendenčním až protekcionistickým důvodům, namísto dlouhodobé strategie pro zdravotnictví jako celek.  

Pro běžného podnikatele je systém těžko předvídatelný. Není možné cokoli dlouhodobě plánovat.

Pro běžného podnikatele je tento systém těžko předvídatelný – podmínky se neustále mění, a proto není možné dlouhodobě cokoli plánovat. A každý systém bez předvídatelnosti a plánování dříve či později narazí.

Na konferenci Zdravotnického deníku se před volbami politici napříč politickým spektrem shodli, že by měl význam úhradové vyhlášky postupně klesat až do bodu, kdy by zcela zanikla. To byste tedy podpořili?

Ano, pokud bude existovat alternativa umožňující dlouhodobé plánování jak z pohledu plátce, tak i poskytovatele.

Investovat tam, kde to dává smysl

Co by se mělo změnit na celém financování zdravotnictví?

Český systém zdravotního pojištění je solidní, ale dlouhodobě čelí tlaku rostoucích nákladů. Je potřeba se zaměřit na efektivitu, předvídatelnost a motivaci ke kvalitě.

Konkrétně navrhujeme zlepšit predikci výdajů a plánování na základě skutečných dat o potřebách pacientů, například o chronických onemocněních či demografii. Poskytovatele je třeba motivovat ke kvalitě, ne k objemu výkonů. Budeme podporovat zavedení kvalitativních ukazatelů a odměňování podle výsledků péče čili value-based healthcare.

Je také nutné zacházet efektivněji se zdroji, které máme k dispozici. To znamená sdílet kapacity například vytvářením společných laboratorních a zobrazovací center nebo sdílením služeb v rámci regionu.

Na příjmové straně bychom se chtěli zaměřit na diverzifikaci. Například lze cílit fondy do digitalizace, zapojit zaměstnavatele do podpory prevence a rozvíjet komerční připojištění pro vybrané služby.

Obecně lze náš přistup charakterizovat tak, že nejde o to utrácet více, ale lépe, čili investovat tam, kde to přináší efekt pro pacienta.

Význam soukromého sektoru ve zdravotnictví

V čem spočívá přínos soukromého sektoru ve zdravotnictví?

Soukromý sektor zajišťuje významnou část primární a ambulantní péče a podílí se rovněž na poskytování akutní i následné péče.

V řadě regionů, jedná se například o Jeseník, Frýdek-Místek, Ostrov, Most, jsou to právě soukromí poskytovatelé, kteří udržují reálnou dostupnost péče. Naši členové většinu svých příjmů reinvestují – přinášejí tak nové investice, moderní přístrojové vybavení, inovace v řízení kvality, digitalizaci i zlepšování pacientského komfortu.

V neposlední řadě přinášejí velmi významný prvek v nákladové efektivitě, který může být inspirací pro celý systém.

V čem je ale soukromý zdravotnický sektor přehlížen nebo znevýhodňován?

Čelí třem největším výzvám. Zaprvé nepředvídatelnosti financování a změn v úhradách. Zadruhé nedostatku zdravotnického personálu, zejména lékařů a sester v regionech, ale tomu nečelí jenom soukromý sektor. Zatřetí jsou to nerovné podmínky v přístupu k dotačním programům a investiční podpoře.

Proč by měl mít soukromý sektor nárok na dotace?

Soukromí poskytovatelé nejsou pouhou náhradou, ale doplněním veřejných poskytovatelů. Všichni poskytují stejnou péči, a to na základě systému veřejného zdravotního pojištění. Stávající nastavení systému však tuto komplementaritu dostatečně nezohledňuje a často zbytečně brzdí další rozvoj soukromých zdravotnických služeb.

Na prvním místě by vždy měla být kvalita péče pro pacienta, bez ohledu na to, kdo ji poskytuje.

Pokud chceme modernizovat zdravotnictví, tak proč bychom modernizovali jenom veřejné poskytovatele, když v něm působí i soukromí poskytovatelé? To přece vytváří nerovnou soutěž. Podmínky by měly být stejné pro všechny. A na prvním místě by vždy měla být kvalita péče pro pacienta, bez ohledu na to, kdo ji poskytuje. A zdůrazňuji, že ač se někdy poukazuje na to, že soukromníci na zdravotnictví vydělávají, všichni naši členové investují drtivou většinu vydělaných peněz zpátky do rozvoje svých společností tak, aby poskytovali prvotřídní moderní služby.

Rovné podmínky pro všechny poskytovatele

Stát nebo kraje by tedy neměly dotovat ztrátové provozy zdravotnických zařízení, když je sami provozují?

To je dlouhodobě neudržitelný systém, který neléčí nemoc, jen tlumí příznaky. 

Pokud jde o investice, tam se přece soukromé společnosti mohou o dotace ucházet.

Mohou, ale za podmínek, které nejsou rovné. Nechceme veřejné poskytovatele nahrazovat, ani s nimi bojovat. Společně ale tvoříme systém zdravotnictví, proto by měly být v jeho rámci podmínky nastaveny pro všechny stejně.

Dokážete přesvědčit politiky a českou veřejnost, aby se znovu pustili do debaty o zapojení přímých plateb, tedy spoluúčasti pacientů na hrazení péče?

Je to jeden z našich cílů, ale není to cesta, jak zachránit české zdravotnictví. Mnoho lidí by přivítalo možnost volby, tedy mít možnost připlatit si za službu navíc, která není běžně dostupná a hrazená v rámci veřejného zdravotního pojištění. Tento mechanismus už v praxi de facto existuje a zná ho téměř každý; bohužel se často odehrává v šedé ekonomice. Úspěch by byl, kdyby bylo možné připlatit si alespoň na vybrané položky. A také kdybychom dokázali vysvětlit, že toto opatření nikomu neomezí péči jako nadstandard, nebo že se bude privatizovat zdravotnictví. Je to prostě jenom možnost legálně dělat to, co už se stejně děje. 

Udržitelný systém zdravotnictví ale zajistíme jen v kombinaci s dalšími opatřeními. Musíme se zaměřit na efektivní využívání finančních prostředků, které jsou v současnosti k dispozici. Proto budeme prosazovat, aby odměny nešly jenom za provedený objem péče, ale oceňovaly i její kvalitu.

Kvalita a inovace

O hodnocení kvality se mluví už tři dekády, ale strašně pomalu se prosazuje. Kdo a jak by se jí měl chopit, jaká instituce?

To je na hodně odbornou diskusi, ale zkusím nastínit svůj pohled. Základem je práce s daty. Členové naší asociace, zdravotní pojišťovny i ministerstvo mají obrovské množství dat. Bohužel s nimi častokrát neumíme pracovat a posoudit je. První krok by tedy měl vypadat tak, že dáme data dohromady a řekneme si, jak na jejich základě můžeme přijít s návrhem systému, který bude férový. Ostatně současné ministerstvo už pracuje na propojení IT systémů i mezi soukromými a veřejnými poskytovateli. Pevně věřím, že až se zlepší sdílení dat, budeme mít spolu s celou digitalizací v ruce silné nástroje, které nám pomohou řešit problémy, o nichž teď mluvíme.

Soukromý sektor je u nás průkopníkem inovací ve způsobu poskytování zdravotní péče. Chtěli byste tyto nové možnosti také promítnout třeba až do legislativního návrhu?

Stoprocentně. Moderní způsob poskytování péče by měl být standardem.

Soukromí poskytovatelé mají zkušenosti s praktickou implementací těchto technologií a mohou být důležitým partnerem i pro stát při digitalizaci zdravotnictví. Jsme připraveni nabídnout naše know-how – ať už prostřednictvím pracovních skupin, nebo jiných forem spolupráce – tak, aby z inovací těžili nejen naši pacienti, ale celé české zdravotnictví.

Jak jste se vlastně dostal k vytvoření asociace a jaké jsou vaše osobní cíle?

Jsem člověk silně orientovaný na výsledek. Nepřeji si, aby činnost asociace spočívala pouze v účasti na akcích, kde budeme opakovat problémy a žádat jejich řešení takříkajíc s nataženou rukou. Mým cílem je, aby se stala skutečným partnerem státu. Aby byla součástí příprav nové regulace, předkládala konkrétní a daty podložené návrhy úprav a nabízela konstruktivní pomoc při jejich realizaci.

Mým cílem je, aby se asociace stala skutečným partnerem státu.

Zároveň usiluji o to, aby měla asociace silný hlas v Hospodářské komoře, kterou pod vedením Zdeňka Zajíčka vnímám jako významného partnera státu při řešení klíčových otázek, zejména snižování byrokracie a podpory investic do digitalizace. Zaměstnavatelé jsou nejvýznamnějším plátcem zdravotního pojištění a zdravé zaměstnance potřebují, na to se zapomíná.

Čím je české zdravotnictví specifické či dokonce překvapivé pro advokáta, který přichází zvenčí?

Musím říci, že mě překvapil systém zdravotnické legislativy.  Úhradová vyhláška je opravdu naprostý unikát. Ve zdravotnictví chybí pohled zvenčí, kdy je systém neustále podrobován novým a nezatíženým názorům na věc. Schopnost vidět věci z odstupu může mít velkou přidanou hodnotu. 

Naše zdravotnictví patří k nejlepším na světě, zároveň si však všichni uvědomujeme nezbytnost změn — nikoli revoluce, ale evoluce. Velmi si vážím, že u toho mohu být.