Česká veřejnost je pobouřena. Člověk usvědčený z vraždy nesedí ve vězení, ale léčí se, a dokonce chodí mezi lidi na vycházky! Jak je to možné? Rozhořčeni jsou nejen „obyčejní“ lidé, ale také novináři a politici odprava doleva. Prý je to skandál a ohrožení bezpečí nás všech. A mohou za to blázniví psychiatři. Zkusme tento myšlenkový kolotoč zastavit a podívat se na věc bez emocí.
Nejprve si stručně popišme případ, který rozpoutal veřejné pozdvižení.
Minulý týden v pátek večer se z povolené vycházky nevrátil zpět do Psychiatrické nemocnice (PN) Bohnice pacient, který je tam na ochranném léčení. Policie na popud zdravotníků vyhlásila pátrání, které po několika hodinách završila úspěšným a bezkonfliktním zadržením hledaného provinilce.
Pacient, který nedodržel léčebný režim, loni v lednu zavraždil muže u Kyjského rybníka a následně napadl sekyrkou ženu s kočárkem v Hostavicích. Podle webu Novinky.cz měl na svědomí i další napadení. Muž se k činům přiznal, nicméně ze závěrů znaleckého posudku vyplynulo, že se v době spáchání trestných činů nacházel ve stavu nepříčetnosti. Kriminalisté proto případ odložili. Soud následně nařídil ochranou léčbu v PN Bohnice.
Nebezpečný nebo bezproblémový?
Policie během pátrání označila muže za nebezpečného a varovala, že by mohl znovu zaútočit. Poté, co ho polapila, ale také uvedla, že „jeho zadržení proběhlo bez komplikací“.
Nemocnice zdůraznila, že v době propustky byl pacient dlouhodobě stabilizovaný. „V průběhu léčby se neprojevoval jako nebezpečný vůči sobě ani okolí. Na základě klinického stavu, pozorování v léčbě a bezproblémového chování při dřívějších propustkách nebyl důvod považovat jej za rizikového,“ sdělila Zdravotnickému deníku mluvčí bohnické nemocnice Alžběta Remrová.
Mohlo by vás zajímat
Jak si lze vysvětlit odlišný tón ve vyjádření obou institucí? Celkem logicky. Každá má jiný úkol.
Policie blíže hledaného nezná, ví pouze, že se nevrátil z vycházky a že tedy porušil pravidla, jimiž byl při soudem nařízené léčbě vázán, a také ví, že dříve vraždil v nepříčetnosti. Proto když se obrací na veřejnost, používá naléhavá a varovná slova.
Předběžná opatrnost je namístě, policie nemůže konat jinak. Jejím úkolem je nás chránit.
Pro lékaře a bohnickou nemocnici je ale muž, který se nevrátil z procházky, především pacientem. To není otázka nějakých subjektivních preferencí, ujetosti psychiatrů nebo chyby úsudku. Jestliže jej do psychiatrické nemocnice poslal soud na ochranné léčení, tamní zdravotníci k němu musí jako k pacientovi přistupovat.
Tento konkrétní pacient až dosud úspěšně směřoval ke zlepšení svého zdravotního stavu. „Ochranná léčba u něj plní svůj účel – pacient je zaléčený, spolupracující a v posledních měsících opakovaně absolvoval propustky i vycházky bez jakýchkoli problémů. Dlouhodobě se nejeví jako nebezpečný sobě ani okolí,“ stojí ve vyjádření nemocnice.
Ani lékaři a nemocnice nemohou jednak jinak. Jejich úkolem je léčit.
Obě klíčové skupiny specialistů, tedy policisté i lékaři, ale musí právě ve specifickém tématu ochranné léčby myslet a konat s přesahem mimo svůj obor. Ukládá jim to zákon. Policisté odloží případ, pokud byl čin spáchán v nepříčetnosti. Lékaři při léčení musí dbát také na bezpečnost a umožňovat pacientovi návrat do běžného života, až když je kompenzován natolik, že už není hrozbou pro své okolí
Vězení, léčení, detence: Kdo patří kam?
Vražda je trestný čin se sazbou 10 až 20 let, u obzvláště brutálních vražd může být sazba ještě vyšší až doživotní.
Pokud je pachatel v době spáchání činu příčetný, jde do vězení. I tam ale pracovníci vězeňské služby usilují o resocializaci zločinců a připravují je na návrat zpět do běžného života. Toto je důležité připomenout: i vrazi se vracejí z vězení a žijí mezi námi.
Pokud člověk v době činu příčetný není, to znamená, že není schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání a ovládat je, policie případ odloží a soud viníka nepotrestá. Dotyčný nemůže být označen ani za pachatele a tedy ani za vraha, i když násilně zbavil života bližního svého. To většina lidí neví, anebo ví a není ochotna se s tím smířit, zvláště pokud byla vražda brutální.
Soud člověku, který vraždil v nepříčetném stavu, nařídí umístění buď do psychiatrické nemocnice, nebo do detenčního zařízení. Hlavním kritériem přitom je zhodnocení duševního stavu a míry nebezpečnosti pro společnost
V psychiatrické nemocnici je pachatel na ochranném ústavním léčení. “Cílem ochranného léčení není trest, ale léčba a dosažení takového zlepšení zdravotního stavu, aby pacient nepředstavoval pro společnost hrozbu a mohl být předán do ambulantní péče,“ informuje například PN Bohnice. Pro úplnost dodejme, že do psychiatrické nemocnice může soud umístit i příčetného pachatele, pokud trestnou činnost páchal pod vlivem návykové látky nebo trpí duševní poruchou.
Účelem detence je izolace a léčba zvláště nebezpečných lidí s duševní poruchou, u kterých nelze očekávat, že by samotné ochranné léčení v psychiatrické nemocnici vedlo k dostatečné ochraně společnosti. Byla zavedena právě proto, že psychiatrické nemocnice nebyly dostatečně zabezpečeny pro některé nebezpečné jedince. Nebezpečnost pachatele je dána povahou jeho duševní nemoci, závažností spáchaného činu a zvláště závažnými případy nepříčetnosti.
V případu, který vzbudil takovou pozornost, tedy soud uznal pachatele za nepříčetného, ale nikoliv tak nebezpečného, aby ho poslal do přísnější detence, ale spokojil se s ochranným léčením.
Vycházky, proboha, kdo to vymyslel
A už jsme u vycházek. Zopakujme to ještě jednou: pokud někdo spáchal závažný čin, jakým je vražda, ve stavu nepříčetnosti a je mu soudem nařízeno ústavní ochranné léčení (ÚOL), stává se pacientem. Je léčen podle předem stanoveného individuálního plánu a ve velmi pokročilé fázi léčby může za určitých podmínek chodit ven na vycházky a propustky.
Celý proces je jako schodiště. Pacienti procházejí různými terapeutickými úrovněmi, které odrážejí pokrok v léčbě, kompenzaci duševní poruchy a snížení nebezpečnosti. V nižších úrovních jsou povoleny pouze vycházky po areálu nemocnice. Až když pacient dosáhne vyšší úrovně a stabilního stavu, může mu být povolena samostatná vycházka mimo areál (například do města na nákup). Toto je první kontakt s „vnějším světem“.
V nejvyšší, takzvané ověřovací fázi, která trvá minimálně několik měsíců, mohou být pacientům povoleny propustky na delší dobu (například na víkend k rodině). Tím se ověřuje, zda pacient zvládá běžné životní situace a zda již nepředstavuje nebezpečí pro společnost. O vycházkách a propustkách rozhodují lékaři (obvykle je schvaluje primář).
Pokud se pacient nevrátí, nemocnice to okamžitě hlásí policii a soudu. Když je pak zadržen a vrátí se do zdravotnického zařízení, hrozí mu několik opatření. “Vždy následuje přehodnocení jeho léčebného plánu, které obvykle vede ke zpřísnění režimu a přeřazení na nižší terapeutickou úroveň, zpravidla bez možnosti vycházek. Zároveň je na orgánech činných v trestním řízení (soud, státní zastupitelství), aby posoudily, zda takové jednání naplňuje například skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, případně zda jsou splněny zákonné podmínky pro přeměnu ochranného léčení na zabezpečovací detenci,“ vysvětluje PN Bohnice ve svém nedávném prohlášení.
Základním pravidlem je, že pacienti, kteří jsou z jakéhokoli důvodu nebezpeční, vycházky a propustky nedostávají. Celý proces dozoruje soud. Soudce se nemocnice pravidelně dotazuje, zda léčba probíhá úspěšně, a jestli ne, tak proč.
Více k vycházkám se dozvíte například v rozhovoru se soudním znalcem.
Přehled zákonů, které se problematiky ochranné léčby, detence a vycházek najdete na konci článku.
Muž se sekerou nad kočárkem
Když jsme si věcně a obecně popsali právní i zdravotnický rámec problematiky ochranné léčby, můžeme se vrátit k případu popsaném v úvodu. Ten totiž vyvolal silné emoce veřejnosti, a to ze dvou důvodů.
Prvním je fakt, že muž, o kterém je řeč, nejen zabíjel, ale vztáhl ruku, vlastně sekeru, i na matku s kočárkem. Napadení nebo jen ohrožení dítěte je pro českou společnost absolutní hranicí, za níž končí jakékoliv pochopení pro jedince, který jí poruší. Přečtete-li si jakoukoliv diskusi na sociálních sítích, v libovolně zaměřené bublině, bude velice podobná. Takový viník musí být podle lidí izolován do konce života. Patří do vězení nebo minimálně do detence. Představa, že je „pouze“ v nemocnici na ochranné léčbě, ba dokonce že může jít na vycházku, je pro lidi až bolestivě nesnesitelná.
A samozřejmě mají strach. Ti, kteří bydlí v Praze poblíž bohnického areálu, dokonce autentický. Obraz šíleného muže se sekerou pro každého z nás představuje univerzálně srozumitelný symbol strachu, násilí a ohrožení.
Politik zesilovačem emocí
Druhým důvodem vzedmutých emocí je jejich umělé zesilování. Například jeden nejmenovaný politik (jméno není důležité, protože mi jde o popis tématu) po oznámení policie, že hledá vraha, který se nevrátil z vycházky, natočil dramatické video, které uvodil větami (doplněnými emotikony): „Tohle je vážné. Policie vyhlásila pátrání po vrahovi, který může být velmi nebezpečný!! Teď je důležité, aby byl co nejdřív dopadem. Otázka ‚jak k tomu mohlo dojít?‘, musí být zodpovězena hned poté.“ V samotném videu se pak mimo jiné dožaduje, aby ředitel PN Bohnice okamžitě vysvětlil, jak tomu mohlo dojít a zda došlo k pochybení, musí podle něj „padat hlavy“ (jenom pro upřesnění PN Bohnice má v čele ředitelku).
Za 12 hodin od zveřejnění si video shlédlo přes půl milionu lidí, získal skoro 8 tisíc lajků, byl více než pěttisíckrát sdílen a hlavně k němu okolojdoucí napsali téměř půl druhé tisícovky komentářů. Hodně nepříjemné čtení. Nečetl jsem je samozřejmě zdaleka všechny, ale byly na jedno brdo, které si asi umíte představit.
Veřejnost má právo klást otázky
Rád bych ale zdůraznil, že obavy, nikoliv hysterický strach, nesmíme zametat pod koberec. Při vší úctě k ochraně lidských práv a závazkům Česka plynoucím z mezinárodních úmluv a našeho členství v Evropské unii se nemůžeme tvářit, že tu žádná rizika nejsou. Systém posuzování příčetnosti, rozhodování o ochranné léčbě či detenci i samotný průběh léčby a fungování institucí, které je mají na starosti, nejsou bez chyb. Už proto, že soudních znalců je málo, soudy i psychiatrie jsou přetíženy a některé právní a medicínské otázky jsou stále ještě otevřené. Probíhá reforma psychiatrické péče, musí se například dopracovat metodiky pro výkon ochranné léčby.
Veřejnost má právo na své obavy a má právo se ptát. Ve vzduchu visí otázky, na které by bylo užitečné znát odpovědi. Namátkou:
- Kolik je ročně vlastně případů v ČR, kdy jsou pachatelé nejtěžších zločinů umístěni v ochranné léčbě a kolik jich je v detenci. Nakolik jsou kritéria pro rozlišení pro volbu do jedné nebo druhé instituce exaktní a spolehlivá? Jak často dochází přehodnocení a zařazení pacienta do přísnějšího režimu?
- Jak časté jsou situace, kdy podle lékařů již kompenzovaný pacient v ochranné léčbě selže a například se nevrátí z vycházky? Existují případy, kdy takový pacient někomu na vycházce ublížil?
- Jak funguje supervize nad prací týmů psychiatrických nemocnic, které posuzují a řídí postupný návrat nemocných lidí na ochranné léčbě zpět do běžného života (nemyslím dohled soudu, ale medicínskou supervizi).
- Jak trvalá je stabilizace pacienta, pokud přestane užívat svoji medikaci (například právě pokud se nevrátí z vycházky). Jak velké je okno, kdy je ještě kompenzován, jinými slovy, kolik má policie času, aby ho našla a zadržela, než se jeho stav zhorší a stane se skutečně nebezpečným.
- A tak dále.
4 body jako souhrn
Na závěr nabízím čtyři okruhy, nad kterými se může laskavý čtenář rozčílit, nebo o kterých můžeme společně přemýšlet:
- Lékař není bachař. Psychiatrická nemocnice není vězení. Člověk, který prokazatelně sprovodil ze světa jiného člověka v nepříčetnosti, není vrah, ale pacient. Je léčen a podle úspěšnosti léčby je postupně zpět integrován do společnosti, samozřejmě pokud již není nebezpečný svému okolí.
- Veřejnost má právo na své obavy. Ministerstva zdravotnictví a spravedlnosti, psychiatrické nemocnice, lékaři a odborné společnosti a další instituce a experti by na ně měli reagovat intenzivní a otevřenou komunikací a kontinuální osvětou. Ochrana lidských práv a destigmatizace nemocných lidí stále není v Česku obyvatelstvem vnímána s takovým porozuměním, jak by se patřilo na vyspělou moderní společnost.
- Stejně tak otevřená musí být debata o českém soudnictví, práci policie (případně vězeňské služby) a samozřejmě také o úrovní zdravotní péče i zajištění bezpečnosti v psychiatrických nemocnicích.
- Od politiků bychom namísto alarmujících tweetů a rozdmýchávání všeobecné naštvanosti měli očekávat konkrétní podporu, která zajistí ekonomickou stabilitu, právní jistotu a odbornou úroveň všech institucí a expertů, kteří se na problematice podílejí.
Shrnutí klíče pro rozhodování (u vraždy):
| Opatření | Kdo rozhoduje | Klíčový faktor | Duševní stav (přibližně) |
| Vězení | Trestní soud | Potrestání, Resocializace, Ochrana | Příčetný |
| Psychiatrická nemocnice | Trestní soud | Léčba, Ochrana | Nepříčetný nebo Příčetný s duševní poruchou/závislostí, menší nebezpečnost |
| Detence | Trestní soud | Izolace, Léčba, Vysoká nebezpečnost | Nepříčetný nebo Příčetný s duševní poruchou/závislostí, vysoká nebezpečnost |
I. Zákony upravující rozhodování soudu o ochranné léčbě a detenci
Rozhodování soudu o uložení a změně ochranné léčby a zabezpečovací detence spadá primárně do oblasti trestního práva:
- Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.)
- § 99 upravuje ochranné léčení, stanovuje podmínky pro jeho uložení (např. spáchání činu jinak trestného v nepříčetnosti, pokud je pobyt pachatele na svobodě nebezpečný), formy (ambulantní, ústavní) a trvání.
- § 100 upravuje zabezpečovací detenci, stanovuje podmínky, za nichž ji soud ukládá (zejména u zvlášť závažných zločinů spáchaných v důsledku duševní poruchy, pokud by ochranné léčení nevedlo k dostatečné ochraně společnosti).
- Trestní řád (zákon č. 141/1961 Sb.)
- § 351 až § 353b upravuje řízení o výkonu ochranných opatření, tj. praktický proces nařízení, změny (například z ústavní na ambulantní formu nebo na detenci), prodloužení a propuštění z ochranného léčení/detence.
- Zákon o soudnictví ve věcech mládeže (zákon č. 218/2003 Sb.)
- Stanovuje specifické úpravy pro ukládání ochranné léčby a detence mladistvým (osobám ve věku 15 až 18 let).
II. Zákony upravující průběh ochranné léčby a detence
Průběh, práva a povinnosti osob ve výkonu těchto opatření upravují zákony primárně z oblasti zdravotnictví a vězeňství:
Ochranná léčba (OL)
Průběh ochranné léčby je upraven primárně v zákonech o zdravotních službách, jelikož se vykonává ve zdravotnických zařízeních (psychiatrické nemocnice).
- Zákon o specifických zdravotních službách (zákon č. 373/2011 Sb.)
- § 83 až § 89 podrobně upravuje práva a povinnosti pacientů ve výkonu ochranné léčby, včetně podmínek hospitalizace, omezení (například soukromí, vycházky, návštěvy) a povinnosti poskytovatele stanovit individuální léčebný postup.
- Zákon o zdravotních službách (zákon č. 372/2011 Sb.)
- Upravuje obecná práva a povinnosti pacientů a poskytovatelů zdravotních služeb, která platí i pro ochrannou léčbu, pokud zákon č. 373/2011 Sb. nestanoví jinak.
Zabezpečovací detence (ZD)
Průběh zabezpečovací detence, která je přísnějším režimovým opatřením, je upraven samostatným zákonem, jelikož se vykonává ve speciálních ústavech pod správou Vězeňské služby ČR.
- Zákon o výkonu zabezpečovací detence (zákon č. 129/2008 Sb.) komplexně upravuje výkon detence v Ústavech pro výkon zabezpečovací detence, včetně režimu, podmínek ubytování, zacházení s chovanci, omezovacích prostředků a organizace léčebně-výchovné péče.
