Po téměř dvaceti letech ve vedení České lékařské komory (ČLK) chce Milan Kubek popáté obhájit prezidentský post. Podle svých slov ještě nedokončil svoji práci a lékařům může nabídnout více než jeho vyzyvatelé. V rozhovoru pro Zdravotnický deník mluví o svých soupeřích i o tom, proč musí být komora zároveň profesní i odborovou silou. Sjezd komory se uskuteční 8. a 9. listopadu.
Proč jste se opět rozhodl kandidovat na prezidenta ČLK?
Mám pocit, že jsem ještě nestihl udělat všechno, co jsem mohl. Myslím, že jako prezident komory toho můžu pro lékaře udělat nejvíc ze všech osobností, které kandidují.
Jako prezident komory působíte téměř 20 let. Není to samo o sobě důvodem pro zdravou demokracii organizace přece jenom „přepřáhnout“?
Od toho jsou volby a zástupci lékařů v podobě delegátů sjezdu. Ti rozhodnou, kdo je podle nich potenciálně nejužitečnějším prezidentem ČLK.
Průběh sjezdu klidný nebude
Při našem posledním rozhovoru jste říkal, že kdyby u někoho byla velká pravděpodobnost, že by byl lepším prezidentem, ustoupíte do pozadí. Vaši současní vyzyvatelé Jan Přáda a Zdeněk Mrozek těmi osobnostmi nejsou?
To stále platí. Oba moji vyzyvatelé samozřejmě mají své přednosti. Jan Přáda je nepochybně charismatický mladý muž, má své kvality, ostatně proto jsem si ho vybral jako viceprezidenta. Umí perfektně anglicky, protože se učil ve škole. Umí s moderními technologiemi, neboť vyrůstal s mobilem na dlani.
Jenom si myslím, že jeho kandidatura je předčasná. Zatím nemá zkušenosti. Ještě se musí naučit, že zdravotnictví nejsou jen fakultní nemocnice a že cílem jednání s politiky není selfíčko. Musí si ještě odpracovat to, aby měl autoritu nejen mezi mladými lékaři, ale také mezi soukromými lékaři a lékaři napříč celou republikou a všech věkových kategorií.
Zdeněk Mrozek, to je něco úplně jiného, to je takový veterán mezi komorovými funkcionáři.
A také proti vám už kandidoval.
To ano, ale hlavně se pohybuje v nejvyšších funkcích ČLK nepřetržitě 28 let jako člen představenstva, předseda vědecké rady, viceprezident. Získal pověst kvalitního, svědomitého úředníka, ale podle mého názoru není charismatickou osobností, která by byla schopná lékaře vést a kterou by politici respektovali. Ostatně myslím si, že i přes všechny roky práce pro komoru ho širší veřejnost ani nezná.
Sjezd je místo, kde si můžeme legitimně vyříkat spoustu věcí, i těch nepříjemných. Ze zkušeností očekávám, že průběh klidný nebude.
Těžším soupeřem bude tedy Jan Přáda?
Nevím, ale jak jsem řekl, jeho kandidatura mi přijde předčasná. Není žádné tajemství, že jsem si ho tak trošičku designoval jako svého nástupce, nebýt mé podpory, nebyl by viceprezidentem komory.
Berete jeho kandidaturu jako podraz?
Jako podraz ne, spíše jako mladickou nedočkavost.
Jaký očekáváte průběh sjezdu? Bude to, odlehčeně řečeno, „vzrůšo“?
Já si samozřejmě žádné „vzrůšo“ nepřeji, ale nemohu vyloučit, že přijde. Sjezd je volební, Česká lékařská komora sdružuje 60 tisíc lékařů, každý z nich má vlastní rozum. Sjezd je místo, kde si můžeme legitimně vyříkat spoustu věcí, i těch nepříjemných. Ze zkušeností očekávám, že průběh klidný nebude. Doufám ale, že bude důstojný.
Prezident nesmí vidět jen fakultní nemocnice
Volba je na delegátech z okresních sdružení. Jako prezident jste s nimi v kontaktu. Jaká v nich panuje nálada? Čím aktuálně kromě voleb prezidenta žijí?
Letošním rokem hodně hýbala úhradová vyhláška a skutečnost, že klesá počet soukromých lékařů, kteří stárnou. Třeba u ambulantních lékařů, zejména v základních oborech, jako jsou interna nebo chirurgie, je v současnosti polovina lékařů ve věku 60+. Ti už nebudou moci dlouho pracovat a musí se zásadně změnit specializační vzdělávání.
Velmi mě mrzí, že Vlastimil Válek k tomu jako ministr nenašel odvahu. Neměl vůbec zájem měnit daný stav, který svým způsobem vyhovuje fakultním nemocnicím, zatímco regionální nemocnice a ambulantní sektor jsou personálně zdevastované.
To jsem už zmiňoval v souvislosti s volbou prezidenta ČLK, který se musí na zdravotnictví dívat také jiným pohledem než pouze z perspektivy fakultní nemocnice. Oba mí vyzyvatelé jsou z fakultních nemocnic, ale musíme pomoci i periferii. Mou výhodou jsou zkušenosti z regionální nemocnice, byť v Praze, kde jsem pracoval dvanáct let, a z práce v soukromé ambulanci, kterou provozuji dvacet let.
Mohlo by vás zajímat
Proč se vlastně snížil počet delegátů?
To je velice důležitá věc, která se podařila. Počet lékařů roste a už bychom se neměli kde scházet. Podle bývalého klíče bychom dnes měli přes 450 delegátů. To je velmi drahé, navíc se těžko shánějí prostory. Také se, hlavně u velkých okresních sdružení, stává, že ne všichni zvolení delegáti přijedou. Procentuální účast na sjezdu měla tendenci spíše klesat, vše jsme ale museli připravovat na plný počet. Stálo to zbytečné peníze. Takže jsem rád, že k redukci došlo.
Od vzniku ČLK se řeší, do jaké míry má suplovat nebo doplňovat odbory. I o tom bude volba prezidenta. Dříve tu byla „neodborářská“ tradice prezidenta Bohuslava Svobody, kterou v „odborářskou“ změnil David Rath. Vy jste na něj navázal. Má takto komora fungovat i nadále, nebo nadešel čas, kdy to potřeba není?
Musí to dělat a drtivá většina lékařů to po ní chce. Je to logické. Komoru sice zřizuje stát pro to, aby dohlížela na doktory, ale platí si ji lékaři a chtějí, aby je hájila. Důstojné pracovní podmínky, včetně těch ekonomických, jsou základem, který komora musí prosazovat. Kdybychom doktory pouze nutili, aby plnili různé odborné a etické požadavky, a nesnažili se zároveň prosadit podmínky, ve kterých je plnit mohou, bylo by to falešné a komora by velice rychle přišla o autoritu.
ČLK odborářskou práci zkrátka dělat musí. Nejenom pro zaměstnance, ale i pro soukromé lékaře. Ti pracují na smlouvy se zdravotními pojišťovnami, které jsou proti nim nesrovnatelně silnější.
Komora má výhodu, že sdružuje všechny lékaře. Když dá nějaké stanovisko, je poměrně silné. To je na druhou stranu i nevýhoda, protože musí balancovat zájmy jednotlivých skupin. Nemůže se soustředit jenom na zaměstnance, jenom na praktické lékaře, jenom na ambulantní specialisty a tak dále. Musí vyvažovat nebo aspoň střídat směr, kterým se ubírá.
Jak konkrétně?
Třeba před dvěma lety proběhla akce Lékaři jsou jenom lidi, kterou rozjela Sekce mladých lékařů s ČLK a s odbory. Byla to čistě odborová akce a situace v nemocnicích se zlepšila. V současnosti jsou na řadě soukromí lékaři, snažíme se pro ně rozjet dlouhodobou kampaň, abychom zachránili ambulantní specialisty jako svobodné povolání. Zatím jsme realizovali několik edukativních přednášek, aby se naši kolegové a kolegyně vůbec vyznali v tom, jak fungují úhradové mechanismy, aby se chovali racionálně a ne sebezničujícím způsobem.
ČLK odborářskou práci dělat musí. I pro soukromé lékaře. Ti pracují na smlouvy se zdravotními pojišťovnami, které jsou proti nim nesrovnatelně silnější. Lékaři potřebují někoho, kdo je bude hájit.
Politické ambice? Třeba by se zkušenosti někomu hodily
Na sjezdu asi budou delegáti hovořit o tom, zda se má ČLK stále ostře odborářsky vymezovat, nebo zda má být vstřícnější. Pokud budete znovu prezidentem, můžeme očekávat pokračování spíše toho ostřejšího partnerství?
Nevím, co máte na mysli pod pojmem „odborářsky se vymezovat“, ale komora bude i nadále hájit oprávněné zájmy svých členů. Pokud bychom se báli politikům oponovat, nic bychom pro lékaře nevybojovali. Právě díky aktivitě trojice silných organizací: Lékařský odborový klub, Sdružení praktických lékařů a Česká lékařská komora se dnes mají lékaři mnohem lépe než před dvaceti nebo třiceti lety.
Samozřejmě musíme dělat různé kompromisy, o tom je politika. Česká lékařská komora musí jednat se všemi politiky. Nejsme exekutiva, nemáme ani zákonodárnou moc. Politiky potřebujeme a musíme připomínkovat návrhy, které podávají.
Zároveň se snažíme být také proaktivní. Před letošními volbami do Poslanecké sněmovny bylo naší ambicí dostat co nejvíce našich myšlenek a nápadů do volebních programů. Aktuálně bych byl velmi rád, aby byly i v programovém prohlášení vlády.
Protikandidáti vám vyčítají, že neumíte dělit kompetence a vše se soustředí do rukou prezidenta. Proč nepřevést více pravomocí na další členy představenstva?
Já bych za to byl rád. Pokud mi delegáti sjezdu dají důvěru a zvolí mě prezidentem, chci je poprosit, aby do představenstva zvolili lidi, kteří budou ochotní pracovat pro komoru a spolupracovat se mnou.
Představenstvo má podobu vlády. Ale představte si, jak by asi fungovalo, kdyby se Andrej Babiš stal premiérem a ministry mu nominoval Petr Fiala. Prezident komory nemá moc šanci ovlivnit, kdo v představenstvu bude. Může někoho doporučit, ale rozhodují delegáti. Pokud bude v představenstvu skupina lidí, kteří jsou vůči prezidentovi vždycky v opozici, nebo se nechají zvolit lidé, kteří na vykonávání funkce nemají čas, zjistíte, že těch, kterým můžete něco svěřit, je strašně málo.
Jsem ale rád za každého z nich. Například Pavel Lindovský nyní dělá licence, Jan Mečl digitalizaci, Miroslava Aszalayová chodí na výběrová řízení, Martin Sedláček se zabývá zdravotními výkony, Petr Jehlička vede etickou komisi, Josef Trnka pracuje v přístrojové komisi a tak dále. Nechci někoho z kolegů opomenout. O práci se tedy dělíme. Ale pokud nikdo není ochoten nějakou práci dělat, musím ji udělat sám. To je zodpovědnost prezidenta.
Nehledě na to, že prezident musí ČLK zastupovat navenek, chodí do médií. To asi není disciplína, kterou může někdo dělat ze dne na den?
Samozřejmě, jsem statutární zástupce komory. Ale nejde jenom o mediální obraz. Prezident zodpovídá za chod komory, řízení kanceláře nebo hospodaření. Jeho zodpovědností také je, aby všechny komorové orgány měly podmínky ke své práci.
Navzdory siláckým řečem by pro mě nebylo jednoduché sledovat komoru po letech práce jenom z povzdálí.
Občas třeba schytám kritiku za to, že revizní komise někde nějak rozhodla. Pak celkem obtížně vysvětluji, že do toho nemohu vůbec mluvit. Jsou nezávislí, jedinou mojí kompetencí je zajistit, aby měli sekretářku, počítače, aby se měli kde scházet. Ale jak rozhodují, do toho se vměšovat nesmím.
Kdyby pro vás volba prezidenta ČLK nedopadla vítězně, jaké bude vaše další směřování? Stáhnete se z veřejného života, nebo budete v komoře působit i v jiné funkci? Je ve hře i případná politická kariéra?
Mým cílem je funkci obhájit, soustředím se na to. Co bude dál, o tom do detailu nepřemýšlím. Samozřejmě mám záchranný člun v podobě soukromé ordinace. Ale navzdory siláckým řečem by pro mě nebylo jednoduché sledovat komoru po letech práce jenom zpovzdálí, bez možnosti ovlivňovat další dění a její vývoj.
Co se týká politické angažovanosti, pokud bych nebyl prezidentem ČLK, měl bych takříkajíc volné ruce. Nějaké zkušenosti mám a třeba by se někomu hodily.
