Případ uprchlého pacienta z Psychiatrické nemocnice Bohnice otevřel debatu o ochranné léčbě a bezpečnostních mechanismech, které mají bránit opakování podobných situací. Odbornice zdůrazňují, že duševní nemoc sama o sobě neznamená ohrožení pro okolí. Rozhodující je způsob léčby, její dodržování a nastavení systému.
„Zmínky o duševně nemocných lidech najdeme již v bibli. Známou osobou trpící neléčenou schizofrenií je například Viktorka z knihy Babička od Boženy Němcové,“ říká pro Zdravotnický deník psychiatrička Marta Holanová, která se specializuje na léčbu psychóz a forenzní psychiatrii.
Problém nastává při neléčené psychóze
Připomíná, že dnes takoví nemocní běžně a nenápadně žijí mezi námi, řádně vykonávají své zaměstnání a vychovávají děti. „Ve své ambulanci průběžně ošetřuji přes 500 psychotických nemocných. Těm starším je dnes kolem 70 let, nejmladší do péče přijímám od 18 let. Léčbu v průběhu života u nich prakticky nevysazujeme a hospitalizují se naprosto výjimečně, protože psychóza se dá v současné době úspěšně léčit,“ podtrhuje.
Pokud však pacient na léčbu nereaguje nebo ji odmítá, riziko se zvyšuje. „V takovém případě může být nebezpečný, protože je přesvědčen o jiné, vlastní objektivní realitě. Nejčastěji se cítí být sledován a pronásledován, jde mu o život, nebo tvrdí, že má například mimořádné schopnosti a mimořádná poslání. Chová se podle svého přesvědčení, není možné mu to vyvrátit a může být agresivní vůči sobě nebo okolí,“ popisuje Holanová.
Léčbu nařizuje soud, detenční ústav je krajní možnost
O ochranném léčení nebo pobytu v detenčním ústavu rozhoduje výhradně soud. Ten může uložit ochranné psychiatrické, protialkoholní, protitoxikomanické či sexuologické léčení, pokud se člověk dopustil závažné trestné činnosti a společnost potřebuje zajistit ochranu a prevenci opakování činu.
„Pobyt v detenčním ústavu soud nařizuje, když léčba ve zdravotnickém ústavu nemůže splnit svůj účel. Třeba když člověk léčbu maří opakovanými útěky, užíváním drog a podobně,“ vysvětluje Holanová.
Podle místopředsedkyně Psychiatrické společnosti ČLS JEP Simony Papežové lze přihlédnout k posudku znalce, ale rozhodnutí je na soudci. „Rozhodující faktory jsou závažnost trestného činu, možnosti duševní poruchu léčbou významně ovlivnit a riziko pro společnost,“ uvádí.
Co se děje, když pacient poruší režim
Pokud se pacient z vycházky nevrátí nebo poruší pravidla léčby, následuje reakce systému. „Vždy dojde k omezení volného pohybu, dále k individuálnímu posouzení situace a stavu pacienta, zpřísnění terapeutického režimu,“ říká Papežová.
Holanová upozorňuje, že ochranná léčba vyžaduje úzkou spolupráci s pacientem i jeho okolím: „Psychiatr tuto problematiku zná, s pacientem navazuje důvěryhodný vztah a snaží se jej kontrolovat tak často, jak to jeho stav vyžaduje. Někdy je obtížné i pro pacienta rozpoznat, že se jeho stav zhoršil. Proto je potřebné mít zpětnou vazbu na osoby pacientovi blízké, které s psychiatrem spolupracují.“
Medikace rozhoduje o stabilitě stavu
Klíčovým prvkem léčby psychotických onemocnění, jako je schizofrenie, zůstává medikace. Její pravidelné užívání pomáhá udržet nemocného ve stabilním stavu a předcházet relapsům. Podle Papežové nelze přesně určit, kdy se po vysazení či nepravidelném užívání začne zhoršovat psychický stav.
„Zjednodušeně lze říci, že souvisí s hladinou léku v krvi, zda konkrétní lék má pacient užívat 1× denně, nebo například 2× denně. U pacientů s psychotickým onemocněním je velkou výhodou takzvaná depotní medikace, kdy se léčivo uvolňuje postupně a účinná hladina léku je i po vynechání v řádu týdnů, u některých preparátů v řádu měsíců,“ popisuje.
Mohlo by vás zajímat
Holanová doplňuje, že právě tyto moderní lékové formy umožňují udržet pacienty ve stabilním stavu i dlouhodobě. „V praxi to funguje tak, že pacienti trpící psychózou se pravidelně dostavují k aplikaci injekce jednou za 2 až 12 týdnů, takže pacient i psychiatr mají kontrolu o efektivitě léčby,“ říká.
Cílem je větší bezpečnost i jednotné postupy
Podle Papežové se téma ochranného léčení dostává do popředí zájmu politiků i odborné společnosti. Ministerstvo zdravotnictví nyní realizuje projekt Změna jako strategický nástroj zlepšení systému ochranného léčení v ČR. Má za cíl sjednotit postupy, zavést objektivní nástroje pro hodnocení rizikovosti pacientů a zvýšit bezpečnost i kvalitu péče.
„V současné době je ve vysoké míře rozpracovanosti Národní koncepce ochranného léčení (NAKOL). Hlavním vodítkem je už uvedená míra rizikovosti pacienta, té by měla odpovídat míra zabezpečení spojená s odpovídajícím omezením osobní svobody pacienta,“ uvedla Papežová.
