Lékaři mají za to, že když jim pacient podepíše informovaný souhlas, jsou tím kryti proti jakýmkoliv pozdějším námitkám vůči jejich péči. Jak ale na konferenci zdravotnické skupiny EUC vysvětlila advokátka Lucie Široká, písemný informovaný souhlas není stoprocentním štítem a hlavně jej lékaři nadužívají v mylném domnění, že je plně ochrání. V jakých případech je nezbytný a kdy jde o zbytečný cár papíru?

Zpracování osobních údajů funguje v českém zdravotnictví ve většině případů ze zákona bez nutnosti výslovného souhlasu pacienta, zdůrazňuje Široká. Jinak by totiž zdravotníci v mnoha případech ani nemohli poskytovat své služby. Lékaři tak mohou s údaji pracovat automaticky, protože jde o nezbytnou součást poskytování zdravotní péče. Přesto existují situace, kdy je písemný informovaný souhlas pacienta nutný.

Výjimky, kdy je třeba písemný souhlas, zahrnují několik přesně daných případů:

  • Souhlas s hospitalizací – souhlas při přijetí pacienta do nemocnice, netýká se ambulantní péče. Slouží k potvrzení, že pacient rozumí důvodům hospitalizace a souhlasí s ní.
  • Výkony, při nichž dojde k oddělení části těla, která se již neobnoví – typicky amputace nebo i extrakce zubu. „Přitom ani u komplikované neurochirurgické operace, pokud lékař nevyjme část tkáně, která se neobnoví, není třeba mít písemný informovaný souhlas,“ upozorňuje Široká.
  • Výkony stanovené zákonem – například sterilizace, kastrace, asistovaná reprodukce nebo psychochirurgické zákroky (i pokud nedojde k vyjmutí tkáně, která se neobnoví).
  • Případy, kdy si to určí sám poskytovatel – typicky u rizikových nebo polymorbidních pacientů, nemusí to ale využívat pro všechny pacienty. Vždy jde o charakter zákroku.

„V ostatních případech lékaři písemný informovaný souhlas s výkonem nepotřebují,“ shrnuje Široká právní výklad. Dodává, že i Nejvyšší soud rozhodl, že ani existence podepsaného formuláře nemusí poskytovatele ochránit, pokud chybí kvalifikovaný rozhovor mezi lékařem a pacientem. Jinými slovy, papír s podpisem není sám o sobě důkazem, že byl pacient skutečně informován.

Advokáti Petr Šustek a Lucie Široká. Foto: Filip Krumphanzl

Budoucnost bez papírů

„Princip informovaného souhlasu má tkvět v rozhovoru mezi lékařem a pacientem. Praxe ovšem poněkud zvlčila a udělala z toho administrativní nástroj, takže se všechno dostalo do papírů. Přitom zákon říká, že písemný souhlas je nutný pouze ve výjimečných případech,“ doplňuje advokát Petr Šustek.

Duo advokátů se shoduje, že éra nadbytečných formulářů se možná chýlí ke konci. „Formuláře jsou něco, s čím se můžeme začít loučit,“ poznamenává Široká. Podle právníků by měl být důraz kladen především na osobní komunikaci mezi zdravotníkem a pacientem, která je základem důvěry i správného rozhodování o léčbě.

Mohlo by vás zajímat

ChatGPT raději ne

Téma informovaného souhlasu se v souvislosti s moderními technologiemi posouvá i do oblasti umělé inteligence. Zdravotnictví dnes disponuje širokou paletou inovativních řešení, která mohou lékařům výrazně ulehčit administrativní práci – od automatizace dokumentace po chytré systémy pro řízení péče. Stejně jako u jiných forem zpracování údajů i zde platí, že lékaři mohou s daty pracovat bez souhlasu pacienta, pokud se tak děje v rámci bezpečných dodavatelských řešení.

„Pokud se jedná o IT řešení, které má prvky umělé inteligence a implementuje vám ho nějaká firma, tak je to v pořádku, protože lékaři jsou správci osobních údajů. A správa těchto údajů se dělá plně ,bezsouhlasně‘. Zpracování osobních údajů funguje tímto způsobem téměř v celém zdravotnictví,“ vysvětluje Široká. V takových případech vystupují dodavatelé technologií jako zpracovatelé, kteří podléhají přísným pravidlům ochrany dat a smluvní odpovědnosti vůči poskytovateli péče.

Jiná situace však nastává, pokud by lékař chtěl z jakéhokoli důvodu konzultovat zdravotní stav pacienta prostřednictvím takzvaných open access platforem, tedy veřejně přístupných nástrojů bez zajištění důvěrnosti – typicky může jít třeba o ChatGPT. V takovém případě je výslovný souhlas pacienta nezbytný.

Naopak u nasmlouvaných, uzavřených systémů s garantovaným zabezpečením žádný potřeba není. „Jde o uzavřený okruh a velmi dobře se to dnes hlídá,“ potvrzují právní experti. „Pokud jde o dodavatelské řešení, není nutné sepisovat žádné informované souhlasy. Svět je v pořádku.“