Medici a medičky si během náročného studia najdou ještě čas na práci. Nejde přitom jen o finanční přivýdělek – často jim brigády pomáhají rozvíjet dovednosti, které jednou využijí i v lékařské praxi. Zdravotnický deník několik z nich oslovil a zeptal se, jak náročnou kombinaci zvládají.
Petra: Práce je příležitost posunout se dál
Petra, která je v 5. ročníku, pracuje od začátku studia na více místech. Začínala jako recepční na klinice, kde nyní tuto funkci kombinuje ještě s pozicí sestry v ambulanci estetické medicíny. Jako sestra navíc působí i na kožní klinice. Přivydělává si i mimo zdravotnictví – pomáhá s přípravou svateb nebo se věnuje poradenství v oblasti skincare.
„Každou práci, kterou jsem si našla, beru jako příležitost posunout se, naučit se něčemu novému, poznat nové lidi, zvládat time management se školou, překonat své slabiny. Například na recepci jsem se naučila hodně komunikovat s různými typy lidí, což je podle mě důležitá schopnost pro lékaře,“ vysvětluje.
Finanční stránka je pro Petru důležitá, práci však zároveň považuje za psychický odpočinek od učení. „Zní to možná paradoxně, ale když jsem zavřená u jednoho tématu celé dny, vždy se těším, že trochu změním prostředí a s někým si popovídám,“ říká. Práci si navíc může domlouvat tak, aby jí nezasahovala do rozvrhu.
Matyáš: Nejlepší způsob, jak nabrat praxi
Matyáš je také v 5. ročníku a pracuje na dohodu jako sanitář na chirurgické ambulanci. „Hlavně mi šlo o praxi. Chtěl jsem se seznámit s provozem nemocnice a zvyknout si na komunikaci s pacientem,“ vysvětluje.
Práci ve zdravotnictví bych velice doporučil i ostatním studentům medicíny.
Směny si nastavuje tak, aby mu nenarušovaly studium. „Do měsíce mám okolo 4–5 dvanáctihodinových směn, občas více, pokud je to potřeba. Vzhledem k tomu, že mohu pracovat v noci nebo přes víkend, tak mi to v účasti na hodinách vůbec nebrání,“ podtrhuje.
Přestože práce znamená méně volného času, považuje ji za přínos: „Je to pouze můj osobní pohled na věc, ale práci ve zdravotnictví bych velice doporučil ostatním studentům medicíny, pokud na to mají čas a kapacitu. Myslím, že to je naprosto nejlepší způsob, jak nabrat praxi, kontakty a obecně se cítit přirozeněji ve zdravotnickém prostředí.“
Lenka: Od financí k profesnímu rozvoji
Lenka během nedávno ukončeného studia vyzkoušela více rolí – od dispečerky na covidové lince přes práci sanitářky nebo vedoucí odběrového centra až po lektorku zážitkové výuky první pomoci. Brigádu měla také na baru v kavárně.
„Motivace byla vždy primárně finanční, ale ke konci medicíny jsem se více profilovala k tomu, abych zkušenosti mohla využít při hledání práce v oboru,“ popisuje. Práce ji prý obohatila nejen po profesní, ale především osobnostní stránce.
Mohlo by vás zajímat
Kombinaci práce a školy Lenka zvládala díky vstřícným zaměstnavatelům. „Rozhodně snížila moji docházku na volitelné přednášky, nicméně jsem ji vždy zvládala skloubit se školou, protože mi všichni vycházeli vstříc. Možná s trochou méně spánku,“ dodává.
Filip: Práce je způsob, jak nebýt „příživníkem“
Filip nyní nastupuje do 4. ročníku. Začínal na poště jako balíkový doručovatel, dnes je šéflektorem první pomoci ve firmě využívající zážitkovou pedagogiku. Brigády pro něj jsou více než jen zdroj příjmů. Vnímá je jako důležité hlavně pro odpočinek od studia a také osobní rozvoj.
„V aktuální práci se rozvíjím neskutečně všemi směry: vystupování před skupinou lidí, komunikace s kolegy i zákazníky, vzdělávání mladších kolegů, lektorské dovednosti, krizová intervence s účastníky a v neposlední řadě také organizační dovednosti spojené s přípravou kurzů,“ zdůrazňuje.
Peníze vnímá jako otázku sebeúcty: „Mám v tomto ohledu podporující rodinu. Rodiče mi hradí 100 % nákladů spojených se studiem a životem v Praze. Nikdy si ale neříkám o víc. Pokud si chci koupit něco navíc, platím to ze svého. Mám tedy trochu problém přijímat a nechci být ‚příživníkem‘ víc, než je nezbytně nutné.“
Povinná výuka má u Filipa prioritu, na rozdíl od nepovinných přednášek a seminářů. Přiznává, že tak přichází o část frontální výuky. „Rozhodně mě mimoškolní aktivity někdy stály studijní neúspěch. Život mi to tím trochu komplikuje, ale zároveň si říkám, že i kdybych byl pořád doma a učil se, stejně bych to dlouhodobě nevydržel. Je tedy otázka, jestli jde o aktivitu, která mě odvádí od učení, nebo naopak o aktivitu, díky níž nesedím 24/7 nad knížkami a ještě jsem tak nevyhořel,“ dodává.
