Platit nemocnicím se specializovanou péčí více je v pořádku, rozhodl Ústavní soud. Nevyslyšel tak stížnost iniciovanou menšími nemocnicemi, která označila úhradovou vyhlášku ze diskriminační. Podle soudu jsou rozdíly mezi úhradami specializovaných center a regionálních zařízení odůvodněné a zdravotnická politika je politickým rozhodnutím státu.
„Ministerstvo nepostupovalo svévolně ani diskriminačně vůči vybrané skupině poskytovatelů, jak tvrdila navrhovatelé (skupina senátorů, pozn. red.). Zakotvení koeficientu centralizace reaguje na vědecké poznatky a empirická data o lepších výsledcích léčby u vysoce specializovaných zákroků. Snahu o zlepšení kvality poskytované péče považuje Ústavní soud za legitimní,“ uvádí soud.
„Zvolený koeficient centralizace je rozumný, byť si lze jistě představit i jiné (a případně i vhodnější) prostředky k financování center vysoce specializované péče a ke zvyšování kvality zdravotních služeb. Určení zdravotnické politiky představuje politické rozhodnutí státu,“ dodává.
Svévolně rozdílná úhrada
Stížnost vzešlou z menších zařízení sdružených v Asociaci českých a moravských nemocnic (AČMN) podepsalo 31 senátorů. Na Ústavní soud doputovala letos na začátku března. Úhradová vyhláška podle ní „svévolně stanovuje rozdílnou úhradu za shodné služby pro různé poskytovatele zdravotních služeb způsobem, k němuž postrádá zákonné zmocnění“ a „vědomě zavádí nedostatečnou výši úhrady“.
Problém je podle stěžovatelů koeficient centralizace, který snižuje úhradu některým poskytovatelům u dané skupiny diagnóz až na 50 %. Jinde ji zase navyšuje „bez přímého vztahu k obsahu poskytnuté péče“. Podle nich rozdílná výše úhrady platí i v případě, že má nemocnice statut centra pro jinou oblast zdravotní péče. Platby se přitom zásadně liší například u srdečního selhání či hypertenze, kde je léčba podle tvrzení stěžovatelů všude stejná.
Mohlo by vás zajímat
Stížnost dále tvrdí, že ministerstvo zdravotnictví překročilo své zákonné zmocnění. Prostřednictvím vyhlášky totiž reguluje síť poskytovatelů hrazené péče a zavádí diskriminační mechanismy. „Nastavuje regulaci tam, kde by ji měla nastavovat pojišťovna. Hlavně ale jde o právo na svobodné podnikání, o diskriminaci a to, že není efektivně nakládáno s veřejnými prostředky. Tím pádem není zajištěn rovný přístup pojištěnců v rámci ČR,“ řekl na nedávné konferenci Zdravotnictví a právo 2025 předseda AČMN Michal Čarvaš.
Dostávají úhradu pod náklady, přesto jsou v plusu
Ministerstvo zdravotnictví ve svém vyjádření ke stížnosti výtky odmítlo. „Je nezbytné rozporovat tvrzení navrhovatelů, že by koeficienty centralizace představovaly rozdílnou úhradu za stejnou péči poskytovanou za stejných podmínek. Lze-li doložit, že centralizace vede k lepším výsledkům a současně v některých případech k efektivněji zacílenému využití omezených zdrojů (jako personální, prostorové či přístrojové kapacity poskytovatelů), nejedná se o stejnou péči,“ oponuje ministerstvo s tím, že centra musí splňovat jasně dané podmínky.
Zároveň upozorňuje, že směřování pojištěnce do centra je podmíněno jeho onemocněním, diagnózou a klinickým stavem. Tedy: v centrech končívají těžší – a tedy dražší – pacienti.
Ministerstvo také vyvrací tvrzení, že vyhláška hradí pouze 95 % nákladů akutní lůžkové péče a kazí tak nemocnicím hospodaření. Na hospodářských výsledcích regionálních nemocnic je podle něj patrné, že počty zařízení ve ztrátě se naopak snižují.
„Lze sledovat, že malé nemocnice raději zachovávají ekonomicky nerentabilní provozy s nízkým objemem péče a neefektivním využitím personálu, přičemž si nezřídka nechávají tyto provozy dotovat od zřizovatelů či lokální politické reprezentace,“ poukazuje úřad.
Je rozdíl v úhradách odůvodněný, nebo ne?
Nález Ústavního soudu byl zřejmě nepříjemným překvapením pro menší nemocnice, které doufaly, že se stížností uspějí. Tomu nasvědčovaly některé dřívější nálezy, na což poukázal na konferenci Zdravotnictví a právo 2025 odborník na ústavní právo Aleš Gerloch.
„Buď bude rozhodovat kontinuitně, a pak je dost velká šance, že stížnost uspěje. Upozornil bych ale, že od výchozího nálezu starého přes 10 let se Ústavní soud personálně obměnil. Pohledy soudců nemusí být stejné,“ uvedl Gerloch.
Předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka zároveň poukázal, že hlavní otázka stojí, zda je rozdíl v úhradách rozumně odůvodněný, nebo není. „Jestli ano, nechá to (Ústavní soud) být. Ale jestli shledá, že rozdíly v platbách nejsou dostatečně odůvodněné, tak to zruší.“
Vyšší nároky, vyšší náklady
Ústavní soud dal nakonec zapravdu ministerstvu a odmítl zrušit dvě přílohy vyhlášky, jak požadovala stížnost. Problém nenašel v koeficientu centralizace, rozdílných individuálních základních sazbách nemocnic ani v tom, že úhradová vyhláška údajně pokrývá jen 95 % modelovaných nákladů nemocnic. Vyhláška tak podle něj nenarušuje ani rovný přístup k péči a právo na podnikání podle Listiny základních práv a svobod, ani nepřekračuje zákonné zmocnění, nenarušuje právo na samosprávu či princip rovnosti a právní jistoty dle Ústavy ČR.
„Na každou z těchto skupin poskytovatelů jsou kladeny odlišné požadavky. Vzhledem k tomu, že centra vysoce specializované péče poskytují v průměru specializovanější a náročnější péči než ostatní poskytovatelé, vyznačuje se tato péče také vyššími náklady. Navrhovatelé naproti tomu bez dalšího tvrdí, že tyto vyšší náklady jsou dány vyšší neefektivitou, což však nikterak nedokládají. Byť tedy rozdílným nastavením koeficientu centralizace dochází v některých případech k rozdílnému zacházení mezi jednotlivými poskytovateli, nejde o skupiny (poskytovatele) srovnatelné,“ konstatuje v nálezu Ústavní soud.
Kvalita, ne blízkost bydlišti
Co se týče práva na přístup k péči, není podle soudu primárním zájmem pacienta, aby se centrum nacházelo co nejblíže jeho bydliště, ale aby měl garanci co nejlepší profesionální péče. A pro to musí existovat odpovídající podmínky, jako je přístrojové vybavení a hlavně zkušenosti lékařů.
Soud také upozorňuje, že i když se stížnost zaměřuje na vybrané části napadených příloh úhradové vyhlášky, domáhá se jejich zrušení celkově. Drtivou většinu parametrů a regulací nezpochybňuje. A to včetně indexu navýšení úhrady pro jednotlivé skupiny, bonifikací nebo regulačních omezení.
A co se týče diskriminace, poukazuje Ústavní soud ještě na jeden faktor. „Nic ostatně nebrání ani tomu, aby nemocnice zřizované územními samosprávnými celky (popřípadě nemocnice, v nichž mají územní samosprávné celky majetkový podíl) usilovaly o statut centra vysoce specializované péče, kterým bude svědčit koeficient centralizace s indexem 1,05,“ dodává nález.
Mohlo by vás zajímat: Češi plazmou pomáhají. Průzkum odhalil, že nevědí komu
