Roli národního protidrogového koordinátora mohu přijmout až po jmenování vlády. Nechci funkci. Chci možnost skutečně zasáhnout do regulace závislostí, prevence a dostupnosti služeb, říká expert na protidrogovou politiku a bývalý pražský primátor Pavel Bém v rozhovoru pro Zdravotnický deník, jemuž byla tato funkce nabídnuta. Pokud ji přijme, rád by spolupracoval se svým předchůdcem Jindřichem Vobořilem.

Existuje nějaký časový rámec, dokdy se chcete rozhodnout, zda budete národním protidrogovým koordinátorem?

Vše souvisí s krokem číslo jedna. Tím musí být legitimní jmenování vlády. Což se asi někdy stane, ale zatím nevíme kdy.

S tím souvisí i další krok. Protidrogová agenda patří do kompetence premiéra. A předběžná dohoda je, že tomu tak bude i nadále. Má to ostatně svou hlubokou logiku, protože interdisciplinarita a meziresortnost drogové agendy je velká. Zvlášť s ohledem na její těsnou souvislost s péčí o duševní zdraví a ochranou veřejného zdraví.

Krokem číslo dva tedy je pojmenování priorit a nějakého akčního plánu. Definování toho, jakým způsobem na současnou realitu reagovat, což také souvisí s odpovědností, kompetencemi, pravomocemi a interdisciplinární meziresortní spoluprací.

Následuje i třetí krok?

Tím je moje rozhodnutí. Já v zásadě vám mohu říci, že jsem věcně rozhodnut, ale jsem už příliš starý a zkušený na to, abych činil ve svých 62 letech nějaký krok, který by byl jen formální a znamenal by jen nějakou roli, funkci nebo titul.

Vždycky jsem byl člověk, který se nedíval primárně na křeslo, roli, funkci a plat. Důležitá je pro mne možnost věci měnit. Mám potřebu učinit nějaké aktivní kroky a vytvořit kvalitní obraz preventivních opatření. A zároveň garantovat a zvýšit dostupnost služeb, specificky pro cílovou skupinu mladých dospívajících, kteří mají komorbiditu – na jedné straně psychoaktivní látky, drogy, závislosti, na druhé straně duševní poruchy, psychiatrické diagnózy, traumata.

S rozhodnutím tedy nespěcháte…

V tuto chvíli asi není kam spěchat. Prostě je potřeba počkat na ten krok číslo jedna – to znamená na vytvoření a jmenování vlády a její schválení Poslaneckou sněmovnou. A v dalších krocích přijdou logicky diskuse na interdisciplinární a meziresortní úrovni.

Každopádně je realitou, že role národního protidrogového koordinátora je významná. Přitom je už rok a čtvrt neobsazená. A jakkoli sekretariát rady vlády funguje skvěle a jsou tam vynikající odborníci a úředníci, politická kompetence tam prostě schází.

Mohlo by vás zajímat

Spolupráce s Vobořilem? Stoprocentně ano

Jindřich Vobořil, který funkci národního protidrogového koordinátora zastával do srpna 2024, se vyjádřil, že jste vhodným kandidátem a že by byl rád, kdybyste tuto funkci zastával. V případě, že by to nastalo, chtěl byste s ním do budoucna nějakým způsobem spolupracovat?

Spolupracovali bychom naprosto stoprocentně. Jindřich Vobořil patří mezi pár odborníků, kteří mají v této oblasti obrovské zkušenosti. Už dnes spolu na běžné týdenní úrovni prakticky spolupracujeme a komunikujeme o všech možných tématech. Jindřich Vobořil je určitě odborníkem, jehož služeb a erudice je potřeba využít. A já bych s tím počítal zcela určitě.

Ve vyjádření pro Seznam Zprávy Jindřich Vobořil řekl, že neví, zda se vám do funkce národního protidrogového koordinátora bude chtít, protože je to „místy, s prominutím, opruz, protože se kolem vás točí stále alkoholová a jiná lobby“. Vnímáte i tento aspekt oné funkce?

Ona je to taková kvaziodborná a kvazipolitická funkce. A já si nedovedu představit žádnou kvazipolitickou či politickou funkci, která by nebyla částečně opruzem. Vím, o čem mluvím. Čili samozřejmě jsem si toho vědom, patří to k realitě života a nějak s tím počítám.

A ta různá lobby?

Obrovským fenoménem nejsou zakázané nelegální drogy, ale legální psychoaktivní látky. To znamená potřebu regulace alkoholu, tabáku a pochopitelně jsme také konfrontováni s narůstajícím problémem digitálních závislostí, gamblingu i kurzového sázení. A fenoménem je i zneužívání legálních psychoaktivních léků – benzodiazepinů, hypnotik.

V České republice máme dva miliony náruživých kuřáků a závislých na tabáku. Také zhruba půl milionu závislých na alkoholu nebo problémových pijáků. Zároveň máme zhruba 200 tisíc pacientů, kteří se potýkají s problémem digitálních závislostí nebo závislostí na kurzovém sázení či gamblingu. Ale také 800 tisíc dospělých, kteří nadužívají nebo zneužívají psychoaktivní léky. Takže je to hned po tabáku vlastně problém číslo dva.

To jsou všechno obrovské výzvy, kde se dotýkáme poměrně velkého legálního byznysu. Dotýkáme se výrobců tabákových výrobků a alkoholu, ale také velkých farmaceutických firem. Jsem si tedy vědom nekonečných složitostí a lobbystických zájmů, ale prostě něco dělat musíme. Nemůžeme založit ruce do klína a nechat věci, aby se vyvíjely bez nějaké odezvy.

Nenechat práci vniveč

Jak je na tom dnes podle vás Česká republika v adiktologii a problematice závislostí?

Podle mne jde o jednu z nejvýznamnějších oblastí péče o veřejné zdraví. A v České republice je na relativně vyspělé úrovni. Máme jednu z nejnižších prevalencí a incidencí infekčních onemocnění, HIV infekce, žloutenek specifických pro nitrožilní užívání i psychoaktivních látek. Máme relativně slušnou dostupnost nízkoprahových prvokontaktních služeb. Je za námi 35 let práce. Jednou z mých motivací je právě to, nenechat tuhle práci vniveč.

Souzníte s Jindřichem Vobořilem také v podpoře postupů harm reduction?

Stoprocentně ano. Má to i hlubokou logiku. Protože když se díváme na „poměr cena-výkon“, tak intervence harm reduction jsou s ohledem na veřejné finance pro společnost ekonomicky nejefektivnější intervencí.

Upřímně řečeno, harm reduction patří do všech oborů medicíny. Není to nic, co by bylo specificky zaměřeno jen na problematiku drog nebo psychoaktivních látek.

Toto prioritu s Jindřichem Vobořilem naprosto sdílím, ale nalijme si zdravé vody, ať nepoužívám metaforu čistého vína: Harm reduction je naprosto nezbytná strategie, je to paradigma, ze kterého se na tuto oblast díváme. Ale není to strategie jediná. Obrovskými fenomény jsou i dostupnost služeb a kvalitní prevence. Nicméně naprosto souhlasím s Jindřichem Vobořilem, že harm reduction je prioritou číslo jedna.