Dopadlo to jako vždycky. Milan Kubek je popáté zvolen prezidentem České lékařské komory. Ještě po prvním kole volby bylo na víkendovém sjezdu více hlasů „proti“ Kubkovi než pro něj. Jenže opozice byla nejednotná. Letití odpůrci současného prezidenta vsadili na nevýrazného funkcionáře a favorit mladých lékařů ty starší nepřesvědčil. Kubek získal nakonec více hlasů než před čtyřmi lety. Jaké jsou příčiny úspěchu ostříleného matadora?

Nechybělo mnoho a Česká lékařská komora (ČLK) měla po téměř dvaceti letech v čele novou tvář. Atmosféra sjezdu byla sice klidná, ale plná očekávání. Jak říká dlouholetý mluvčí komory Michal Sojka: „Sjezd je suverén a na rozdíl od voleb třeba ve Sněmovně tady není předem nic dohodnuto a nikdy nevíme, jak dopadne.“

Boj funkcionářů

Kandidáti byli vůči sobě korektní, používali věcné argumenty, osobní útoky se odehrávaly spíše v podobě drobných šťouchanců. Jejich společná diskuse, kdy odpovídali na otázky delegátů, ukázala, že rozdíly mezi nimi nebyly zase tak velké. Mediální očekávání nějakého zásadního obratu v chování komory byla poněkud přehnaná. Všichni tři kandidáti působili ve vedení komory:

  • Milan Kubek je 19 let prezidentem.
  • Zdeněk Mrozek momentálně šéfuje Vědecké radě ČLK, v představenstvu komory poprvé zasedl již v roce 1997, v letech 2008-2023 byl Kubkovým viceprezidentem.
  • Jan Přáda se v roce 2018 stal předsedou Sekce mladých lékařů ČLK, od roku 2021 zasedal v představenstvu komory a od roku 2023 byl jejím viceprezidentem.

Přádovi otevřel dveře do nejvyšších pater komory právě Kubek. Počítal s ním jako se svým nástupcem. Vnímal kandidaturu Přády na prezidenta jako podraz? „Jako podraz ne, spíše jako mladickou nedočkavost,“ řekl Kubek sarkasticky v rozhovoru pro Zdravotnický deník.

Mladí muži, kteří stárnou, a neviditelné ženy

S onou mladickostí to ale zase není tak horké. Přádovi je dnes už 35 let. Když Kubka v roce 2006 poprvé zvolili šéfem komory, byl jen o tři roky starší. A Davidu Rathovi bylo (téměř) 33 let, když jako tajfun usedl do prezidentského křesla a rozmetal všechny dosavadní komorové zvyklosti.

Za pět let tedy bude Přádovi 40 let. Už to nebude žádný progresivní mladík. Jenže doba se změnila. Jestliže před téměř třiceti lety obsadili komoru mladí lékaři nespokojení se svým ekonomickým postavením, tato motivace dnes chybí. Navracení „neodborářské vážnosti“ stavovské organizaci je úkolem spíše pro pány s prošedivělými vlasy.

Takže pokud Přáda bude trpělivý, odolá svodu jiných – odborných či politických – výzev, ještě se někdy v budoucnosti může prezidentem komory stát. Trochu si to ale zkomplikoval tím, že abdikoval na funkci viceprezidenta. Tím, že nebyl zvolen prezidentem a není už ani viceprezidentem ani členem představenstva, ztrácí kontakt s děním v rozhodujících strukturách komory.

Mohlo by vás zajímat

Tady učiním důležitou poznámku. Hovoříme tu stále o ambiciózních mužích. Proč vlastně ne o ženách? V lékařském stavu jich je téměř 60 %. Zdá se ale, že je funkcionaření příliš neláká. Na komorovém sjezdu jsem jich viděl poměrně málo. Mezi 18 členy nově zvoleného představenstva jsou jen 4 ženy.  

Tři proudy a jedno ignorované TOP téma

Tři kandidáti reprezentovali tři proudy:

  • dosavadní Kubkův řekněme vyhraněný / ostrý,
  • umírněný, ale v zásadě stejný reprezentovaný primářem Mrozkem,
  • modernizační podporovaný mladými lékaři zosobněný Janem Přádou.

Hlavní, v čem se dva zbývající kandidáti proti Kubkovi vymezili, byla odborová činnost komory, styl jejího vedení a transparentnost. Nebylo to ale vymezení nijak zvlášť silné. Uspokojivé ekonomické postavení lékařů vytváří podmínky pro naplnění jejich dalších zájmů, myslí si všichni.

Výrazněji se od Kubkovy koncepce odlišoval Přáda, který přidal konkrétní nápady na modernizaci komunikace komory, včetně sociálních sítí, elektronizaci časopisu, přístupu k veřejnosti apod. V rozhovorech, které se všemi kandidáty vedl Zdravotnický deník, se také Přáda nejvíce lišil v přístupu ke kompetencím nelékařských zdravotníků.

„Je přirozené, že náplň práce lékaře před 20 lety byla jiná, než je dnes. A stejně tak je tomu u sester, sanitářů nebo porodních asistentek. Kompetence se přirozeně posouvají,“ řekl Přáda Zdravotnickému deníku v reakci na rozhovor, který nám poskytl Milan Kubek a jenž vyvolal v mediálním prostoru velkou bouři (Kubek mimo jiné prohlásil: „Každý má možnost vystudovat lékařskou fakultu a dělat lékaře. Ale neměl by si na lékaře hrát někdo, kdo tuto fakultu nevystudoval.“) Jenže na sjezdu v den volby toto téma absolutně nikoho nezajímalo. Kontroverzní výroky, nejen o kompetencích, Kubkovi nijak neublížily.

Showman, hodný doktor a maratonec

Byl jsem se na sjezdu podívat, a proto přidávám pár postřehů k prezentaci kandidátů.  

Jan Přáda se snažil být jiný i svým projevem, který zakončil tak, že sestoupil z podia, pokračoval až do uličky mezi sedadly a závěrečnou řeč sdělil delegátům zblízka téměř z očí do očí. Zastání ovšem našel jen u mladších kolegů. I potlesku měl, oproti dvěma svým soupeřům, podstatně méně. Když prozradil, že by za viceprezidentku chtěl kolegyni Hilšerovou, nastalo v sále hrobové ticho. Ještě před samotnou volbou tak bylo zřejmé, že tahá za kratší konec.

Zdeněk Mrozek mluvil rozvážně, jako hodný a důstojný lékař, jehož hlas vás pohladí a s nímž se nedostanete do konfliktu. Ale posluchač usne dříve, než v něm zahoří plamének nadšení.

Milan Kubek byl přesně takový, jak ho každý zná z televize či přímých jednání. Navíc byl nachlazený, což tak nějak podtrhlo celkový dojem. Působí zkrátka, jako kdyby právě doběhl maraton a je nespokojený s výsledným časem. Ale vlastně ani nemusel nic říkat. Stačilo, kdyby si oblékl tričko s nápisem: Mě znáte!       

Zrádná čísla a kouzlo tajných voleb

Pokud bylo cílem dvou skupin – umírněných a modernizátorů – odstranit Kubka z čela komory, měly se spojit. Jak ukázaly volby, jejich aktivity nebyly koordinovány.

Kdybychom vycházeli pouze z prosté matematiky, měla volba „Antikubka“ šanci. Nejprve si ale řekněme, co praví volební komorový řád a konkrétní čísla. Pro zvolení v prvním kole je potřeba mít nadpoloviční většina delegátů, v tomto případě to bylo 177 ze všech delegátů, be z ohledu na to kolik jich na sjezd přijelo. Pokud této mety nikdo z kandidátů nedosáhne, postupují první dva s největším počtem hlasů do druhého kola, kde je platí stejné kvórum (tedy zmíněných 177). Až ve třetím kole stačí obdržet nadpoloviční většinu z přítomných delegátů.

V prvním kole získali: Milan Kubek 159 hlasů, Zdeněk Mrozek 97 hlasů a Jan Přáda 72 hlasů. Do druhého kole tedy nepostoupil Přáda.

Klíčové pro další vývoj samozřejmě bylo rozdělení 72 hlasů, které v tom prvním získal právě Přáda. Kdyby opozice byla jednotná a všichni, kteří volili jeho, by (čistě teoreticky) odevzdali ve druhém kole hlas Mrozkovi, obdržel by celkem 169 hlasů a Kubkovi by zbylo zase jen 159 hlasů. Mrozek by sice ještě nevyhrál ve druhém kole, ale kdyby pak opět všichni hlasovali ve třetím kole stejně jako ve druhém, činila by nadpoloviční většina přítomných 165 a Mrozek by se stal prezidentem komory.

Ale to je pustá teorie. Tajné volby jsou krásné svou nepředvídatelností. A neodevzdanými nebo neplatnými hlasy. Navíc poté, co Přáda z boje vypadl, nikoho ze soupeřů nepodpořil, alespoň tedy ne veřejně na mikrofon.

Kubek pro vítězství ve druhém kole potřeboval minimálně 18 „přádových“  hlasů a přesně ty také dostal. Ve druhém kole obdržel celkem oněch 177 hlasů, kdežto Mrozek „pouze“ 146.

Reakce Milana Kubka na zvolení. Autor videa: Tomáš Cikrt

Dalších pět let s Kubkem

Jaký bude Milan Kubek prezident po dalších pět let? Zkušený, vyzrálý, ale jinak pořád stejný. Navenek občas nerudný a občas působící jak nepřítel pokroku. Ve skutečnosti bude hájit tytéž priority, pro jaké ho kolegové lékaři zvolili svým prezidentem už pětkrát. Z pohledu odborářského zadání, které za ta léta od delegátů měl, už naplnil svou misi vrchovatě.

Lékaři, zejména v nemocnicích, platově odskočili od průměru populace a na svou ekonomickou situaci si přestávají stěžovat. Přesto musí každý, kdo se podílí na zdravotní politice, počítat s tím, že dalších pět let bude lékařská komora nadále tlačit na další zvyšování výdělků a dodržování Zákoníku práce.  

Kubek už ale není mladým radikálem, který před komorou šéfoval Lékařskému odborovému klubu a byl apriori proti jakýmkoliv systémovým změnám. Ve svém předvolebním vystoupení na sjezdu například jednoznačně podpořil restrukturalizaci nemocničních lůžek za akutních na dlouhodobá. Zdůraznil přitom, že před realitou nelze zavírat oči.

Svůj odborářský stín překročil ale už v době covidu. Tenkrát ukázal jednu, dosud u něj netušenou, stránku své osobnosti. Pozitivní. Pevně stál za lékařskou vědou a projevil při její obhajobě i osobní statečnost. Byl jedním z nemnoha, kteří zachránili ve veřejném prostoru čest lékařskému stavu, což se nedalo říci ani o některých významných profesorech. Takto opravdu naplnil roli prezidenta lékařské komory, kterou vzývají jeho kritici.  

S Milanem Kubkem se dá dokonce i dohodnout. Již několik let to dokazuje ředitel VZP Zdeněk Kabátek. Tito dva jinak dost rozdílní muži se respektují a dbají na dodržování uzavřených dohod. Kubek, ač byl v minulosti velkým kritikem pravděpodobného budoucího ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, k němu dnes znovu našel cestu a deklaruje připravenost s ním spolupracovat bez ohledu na minulé bolístky.  

Samozřejmě, žádná idylka to nebude. V některých oblastech zůstává Kubek tvrdohlavý a zrovna Vojtěcha bude brzdit v rozletu. Kromě už zmíněných kompetencí nelékařských zdravotníků a lékárníků bude prezident komory proti odpolitizování zdravotních pojišťoven i proti zrušení úhradové vyhlášky a bude i nadále rezervovaný k elektronizaci.

Jeho postoj ke všem těmto změnám má jeden společný důvod. Míní, že je prosazují „velké monopoly“, jejichž cílem „není ani tak kvalitní zdravotní péče, jako poskytování zdravotní péče co nejlacinějším způsobem“. Kubek varuje před komercionalizací, ztrátou svobody soukromých lékařů, jimž hrozí pohlcení řetězci, stejně jako se to stalo lékárníkům.  

Chcete změnu? Udělejte ji!

Je nezdravé, když demokratické instituci šéfuje jedna osoba déle než dvacet let. Zatímco svět okolo se mění, komora všech lékařů zamrzla. Z tohoto pohledu je škoda, že přece jen k výměně prezidenta ČLK nedošlo. Když ale uvážíme, že kandidáti se zase tak moc od sebe nelišili, je zřejmé, že problém je hlubší.

A to je vlastně ten poslední a možná nejdůležitější důvod. Milan Kubek je prezidentem 19 let a ještě dalších pět bude, protože mnozí lékaři na svou komoru kašlou. Někteří se na ní dívají z jakési výšky morální nadřazenosti svého pohodlí a přitom všichni do jednoho si užívají vysokého finančního ohodnocení, ke kterému jim pomohlo z velké míry odborářské zaměření komory.

Pokud chtějí komoru změnit, není nic jednoduššího, než to udělat. Výmluvy, že nemají čas nebo že okresních sdružení jsou v rukou Kubkových lidí, jsou slabé. Péče o stavovskou pospolitost by měla být součástí jejich práce. Pokud si lékaři chtějí sami spravovat své věci, udržet svoji svobodu a nezávislost, musejí pro své ideály udělat něco více, než se jen zdálky rozčilovat. Tak za necelých pět let uvidíme.