Pokud by NATO čelilo rozsáhlému konfliktu, zásobování krví by se okamžitě stalo jedním z nejkritičtějších problémů, které by muselo řešit. Na konferenci Střešovický transfuzní den to zdůraznil Andrew Beckett, kanadský zástupce v NATO COMEDS Blood Panel – expertní pracovní skupině, která se zabývá standardizací, plánováním a interoperabilitou transfuzní péče v rámci aliance. Otevřeně přiznal, že současné zásoby ani logistické kapacity členských států nejsou připravené na reálné potřeby konfliktu vysoké intenzity. Krev je podle něj potřeba považovat za strategickou komoditu, nikoliv za samozřejmý zdroj, který lze snadno doplnit.

Zkušenosti z minulých konfliktů ukazují, že přibližně 20 % bojových zranění vyžaduje transfuzní terapii. Tito pacienti přitom spotřebují extrémní množství krevních složek, které se těžko zajišťují v míru a ještě hůře ve válečných podmínkách. Beckett připomněl, že každý takový pacient typicky potřebuje kolem 8 jednotek takzvaného Whole Blood Equivalent (WBE), tedy „ekvivalentu plné krve“. Z toho se pak odvíjí neúprosná matematika potřeb: „Na každých 100 raněných potřebujete 160 jednotek ekvivalentu plné krve.“

Tento údaj je klíčový, neboť okamžitě ukazuje rozsah logistické a zásobovací zátěže, která by v případě rozsáhlých operací vznikla. Pokud mají velitelé reálně plánovat, musejí počítat s tisíci jednotek krve týdně, a to i v případech, kdy se bojuje na více frontách nebo v geograficky náročných regionech. Beckett připomněl, že starší odhady počítaly s potřebou až 10 tisíc WBE během prvního týdne velké alianční operace.

„Dnes se ale domníváme, že je to podhodnocené číslo. Ve skutečnosti to může být až 20 tisíc jednotek, pokud vyjdeme z předpokládaného počtu raněných,“ dodal. Problém je, že takové množství dnes nemá k dispozici žádná krevní služba na světě. „Žádná krevní ústředna není na takovou potřebu připravena,“ zdůraznil Beckett.

Mohlo by vás zajímat

Krev se kazí a v boji se jí bude plýtvat

Upozornil také, že zatímco munici nebo palivo lze skladovat dlouhodobě a beze ztrát, krev je mimořádně citlivá komodita s velmi omezenou životností. „Musíme přijmout, že budeme plýtvat velkým množstvím krevních produktů, stejně jako se plýtvá municí,“ řekl Beckett. Nikoliv však úmyslně, nýbrž jednoduše v důsledku útoků na zdravotnickou infrastrukturu, narušení logistických tras či překročení lhůty použitelnosti.

Celou situaci dále komplikuje skutečnost, že různé krevní složky vyžadují rozdílné teplotní režimy skladování. Erytrocyty se uchovávají při 4 °C, zmražená plazma při −18 °C a destičky musí zůstat v pokojové teplotě. Přesun těchto produktů mezi státy představuje i v době míru složitý logistický úkol. A válečných frontách se mění v extrémně ohrožený proces.

I proto se v NATO stále častěji mluví o širším použití plné krve jako jednoho produktu, který vyžaduje pouze jeden teplotní režim. Zásadním problémem však je, že plná krev má životnost jen asi 21 dní, což výrazně snižuje prostor pro plánování a skladování.

Logistická výzva: Jak přepravit krev mezi kulkami?

Beckett upozornil, že armádní velitelé někdy podceňují složitost transfuzního systému. „Mnoho vojenských velitelů si říká: ‚Je to krev, jak těžké to může být?‘,“ uvedl s tím, že realita je mnohem komplikovanější.

Krev totiž není průmyslový produkt. Každou jednotka se musí odebrat od dárce, bezpečně převézt do zpracovatelského zařízení, otestovat, zpracovat, zabalit a následně distribuovat tam, kde je potřeba. Každý tento krok je přísně regulován a bez specializovaného personálu je celý proces neproveditelný. „Není to jako munice, která může ležet dvacet let v regálu. Získání krve zabere čas,“ řekl Beckett.

I když je krev nakonec k dispozici, vzniká další velký problém – její bezpečná doprava do místa potřeby, konkrétně na bojiště. „Jak chcete zajistit logistiku ,poslední míle’? Jak to přepravíte ve změti vojenských konvojů a navíc proti proudu směřování uprchlíků?“ pokládal Beckett řečnické otázky.

Situace může být ještě složitější v geograficky stísněných regionech, jako je Pobaltí, kde jsou dopravní trasy omezené a snadno zablokovatelné. NATO proto musí hledat robustnější a flexibilnější modely zásobování krví, což je úkol, který dnes stále nemá jasné řešení.

Aliance neví, kolik má krve

Dalším z problémů je nedostatek sdílených informací. NATO sice vytvořilo platformu, která popisuje schopnosti jednotlivých zemí v oblasti krevních operací, je ale tajná, což podle Becketta zásadně omezuje její použití. „To je nejlepší způsob, jak něco učinit nepoužitelným. Když se to označí jako tajné, nikdo k tomu nemá přístup – včetně těch, kteří to vytvořili,“ poznamenal ironicky.

Výsledkem je stav, kdy si členské země nedokážou efektivně předat ani základní údaje o tom, kolik krve mají k dispozici. „Netuším, kolik krve je uskladněno v České republice, a jsem si jist, že Česká republika nemá tušení, kolik krve je dnes k dispozici v Kanadě,“ řekl Beckett.

Absence společné platformy způsobuje, že aliance není schopna realisticky odhadovat, jak dlouho by jednotlivé země dokázaly zásobovat vlastní jednotky, natož spojenecké síly v sousedních regionech. Kromě sdílení zásob chybí i lepší přehled o počtech krevních bank, dostupných odběrových sadách či zásobách spotřebního materiálu.

NATO aktualizuje zásadní standardy

Pozitivním posunem je probíhající aktualizace alianční metodiky AMedP-1.1, která se zabývá minimálními standardy pro transfuzní péči v podmínkách mimořádné situace. Beckett zdůraznil, že jde o průlomový dokument, který poprvé jasně vymezí pojem „emergency blood collection“, tedy nouzový odběr krve ve válečných nebo krizových podmínkách. „Je to velmi důležitý dokument. Poprvé stanovuje, co je nouzové získávání krve a jaké jsou minimální standardy pro výrobky, jako je například sušená plazma,“ vysvětlil.

Sušená plazma se v řadě případů ukazuje jako strategický produkt. Výhodou je, že je stabilní, relativně snadno přenosná a může zásadně zlepšit dostupnost transfuzní péče v prvních hodinách po zranění. Nově připravovaná metodika by měla členským státům umožnit přesněji plánovat vlastní krevní programy, nastavovat kapacity a sladit procesy tak, aby splňovaly minimální alianční standardy.

„V současné době se jedná pouze o návrh, který koluje a je upravován. Myslím si však, že se blížíme k jeho schválení,“ dodal Beckett.

Andrew Beckett je kanadský chirurg se specializací na úrazovou a intenzivní péči. Působí jako docent chirurgie na University of Toronto a vedoucí lékař traumatologického programu v nemocnici St. Michael’s v Torontu. V kanadské armádě slouží v hodnosti podplukovníka jako náčelník všeobecné chirurgie a poradce náčelníka vojenské zdravotnické služby pro úrazovou péči. Absolvoval několik bojových misí, mimo jiné v Afghánistánu a Iráku. Je předním odborníkem na vojenskou i civilní traumatologii, věnuje se výuce a výzkumu v oblasti resuscitace, transfuzních přípravků a krevních derivátů. Zároveň působí jako kanadský zástupce v NATO COMEDS Blood Panel.