Ztráta partnera, samota nebo bolest. Takové životní situace často vedou k tomu, že starší lidé začnou více pít nebo si vytvoří závislost na lécích. Mnozí navíc do seniorského věku vstupují s již rozvinutou uživatelskou kariérou. A systém na to není připraven, upozorňuje v rozhovoru pro Zdravotnický deník Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze.
Statistiky ukazují, že užívání návykových látek není jen doménou mladých lidí. Ve věkové skupině nad 65 let například asi 200 tisíc lidí denně užívá alkohol. A více než polovina z nich v rizikové množství. Častá je i závislost na lécích, a to především u žen. Čím je užívání návykových látek u starších lidí specifické ve srovnání se zbytkem populace?
Specifikum starší populace spočívá v tom, že oni nezačínají. Do svého posledního věkového období většinou vstupují s „rozvinutou uživatelskou kariérou“, která trvá už dekády. Mnozí například začali kouřit už v patnácti a kouří tedy hodně přes 50 let.
Specifickým aspektem je také fakt, že mnozí jiní uživatelé se srovnatelnou spotřebou dávno zemřeli často na důsledky návykových látek. Tito „přeživší“ jsou tedy velmi specifickou skupinou, včetně vyšší odolnosti vůči důsledkům užívání návykových látek.
A nemohou někteří starší lidé získat závislost i v pokročilém věku, třeba na lécích až po odhalení nějaké diagnózy?
Mohou. A často to souvisí s alkoholem. Člověk, který celoživotně popíjí, pravidelně a v trošku vyšší míře, nemusí být závislý na alkoholu. Pak mu ale například jeho praktik předepíše léky, které s alkoholem interagují. Klasicky třeba benzodiazepiny. U nich hrozí závislost i bez alkoholu, ale v kombinaci s alkoholem se výrazně zvyšuje.
Může nastat i druhý typ problému. A to když nějakým řízením osudu dojde k nějakému prudkému zhoršení. Typicky třeba k úmrtí partnera, přesunutí z domova do seniorské instituce nebo komplikace s dětmi, odstřihnutí od vnoučat a podobně. Takový stav může u staršího člověka velmi snadno vyústit v to, že skokově zvýší dávku návykové látky.
Velkým tématem, které není dobře diskutované a mediálně zvládnuté, je to, co patří k věku – tedy nemoci a k nim patřící bolesti. I přes obrovský boom algeziologických center (center léčby bolesti, pozn. red.) máme v léčbě bolesti pořád obrovský dluh. Prožívání nemoci, bolesti a psychogenní složka – to je velmi široké spektrum, které také může vést ke skokovému sklouznutí v užívání návykových látek. Často i alkoholu.
Mohlo by vás zajímat
A aby toho nebylo málo, je tu ještě něco, co je spojeno s problematikou stáří a s adaptací na všechny zmíněné problémy – a to je samotné duševní zdraví seniorů.
Personál v běžném seniorském zařízení nemá na řešení nějakých problémů se závislostmi většinou čas.
A v tom systémově také nehrajeme prim, že?
Bohužel je to tak, velkými favority v téhle oblasti nejsme. Gerentopsychiatrie a gerontopsychologie by zasloužily větší podporu a pozornost, myslím, že jsou neprávem přehlíženy.
A současně alkohol nebo třeba benzodiazepiny patří mezi velmi významné modulátory nálady. Při subdepresivním až lehce nebo středně depresivním stavu, který není nikým rozpoznán, diagnostikován a řešen, se tyto látky v podstatě stávají přímou odpovědí, která člověku reálně přináší úlevu. Bohužel se specifickými důsledky.
S věkem přibývají rizikové faktory
Jak jste zmínil, zvýšení dávek vedoucí k závislosti mohou nastartovat stresové životní situace. Neklesá ale pak i vůle lidí se svým problémem něco dělat?
Klesá nejen vůle, ale i možnosti. To přitom není problém jen osaměle žijících lidí, ale i těch v běžném seniorském ubytování. Tamní personál na řešení nějakých problémů se závislostmi většinou čas nemá. A pokud už některá zařízení třeba mají zdravotní sestru, tak se stará o několik set lidí. Navíc ani není trénovaná na rozpoznání, natož řešení, mnohých duševních poruch.
Spousta projevů je navíc ve stáří velmi výrazně skrytá a personál nemá čas s klienty dlouze hovořit a problém zachytit. Neexistuje ani screening. A to nejen v ČR, ale vlastně nikde na světě. A čím je člověk starší, tím častěji přibývají i další důležité rizikové faktory.
Které to jsou?
S věkem často přibývají poruchy spánku, které s duševním zdravím úzce souvisejí.
Pro seniory je také komplikované udržet stravovací návyky ve stavu, který podporuje zdravé fungování člověka. S tím souvisí i pokles finančního příjmu. Už si třeba nekoupíte drahý olivový olej nebo kvalitní zeleninu. O úpravě jídla ani nemluvím. Prostě si vybíráte podle ceny a svých možností. A totéž platí i o stravování ve vývařovnách v seniorských domech.
Velmi důležitým faktorem je také úbytek možností, jak slábnutí těla kompenzovat pohybově a udržovat se alespoň základní kondici. A to i u lidí, kteří do 60 nebo 65 let byli velmi aktivní.
Faktorem asi může být i skutečnost, že starší tělo alkohol hůře odbourává, že?
Je to tak. A současně je třeba si uvědomit, že pro játra je stabilní dlouhodobá zátěž v podstatě tím nejhorším, co může být. Játra se paradoxně dobře srovnají s nárazovým intenzivním pitím, ale s dlouhodobým v menších dávkách tolik ne.
Když vezmeme všechny tyto faktory dohromady, dostáváme se do úplně nejhorších kategorií. Člověk, který zvládal během dřívějšího života nějaké množství alkoholu kompenzovat, to najednou nezvládá. Ani fyzicky, ani psychicky.
Bude to na sestrách
Kdo je tím, kdo ve zdravotnickém systému nejčastěji na problém s nadměrnou konzumací nebo se závislostí, seniora upozorní?
To je dnes hlavně praktický lékař a jeho sestra. V současném tlaku z hlediska počtu praktiků na počet seniorů a prostoru, který mají na jejich vyšetření, se domnívám a dovoluji si vyslovit predikci, že systémovým nástrojem budou pro adiktologický screening seniorské populace do budoucna právě zdravotní sestry praktiků.
Podle zákona mají sestry už 8 let povinnost umět aplikovat adiktologický screening.
Kde mohou čerpat znalosti a inspiraci?
Nabízíme jim, jako i dalším profesionálům v různých oborech, systémovou podporu, včetně Národního portálu adiktologického screeningu. Sestry již mají pro tento portál připravený on-line kurs pro screening a krátkou intervenci. Najdou tam i nástroje, které jsou použitelné pro seniorskou populaci.
Jak dáváte sestrám vědět o tom, že zmíněné možnosti existují?
V současnosti se snažíme o integraci do jejich pregraduální výuky. Aby každá všeobecná sestra měla v kompetenci screening a krátkou intervenci v adiktologii, což vychází i z mezinárodních doporučení. Usilujeme i o prosazení téhož do výuky mediků. Mezi sestrami praktiků, jejichž průměrný věk je 55 let, je ale čerstvých absolventek málo. Chystáme proto i edukativní kampaň s Českou asociaci sester díky národnímu projektu IPVZ (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, pozn. red.), kde pro sestry vznikl dokonce také komplexní certifikovaný kurz.
Mimochodem, moc se to ani mezi odborníky neví, ale podle zákona mají sestry už 8 let povinnost umět aplikovat adiktologický screening.
Mluví se o mladých, o starých ne
V čem vlastně takový adiktologický screening spočívá? Jenom v dotazování, nebo i v nějakém testování?
Jde o opravdu jednoduché dotazování, které se lze velmi snadno naučit do podoby 4 nebo 5 otázek. Bavíme se o 2 až 3 minutách administrace a o vyhodnocení stylem „podívám se a hned vidím“.
Část závislých se ale, předpokládám, za svou závislost stydí, a proto ji při screeningu nepřizná…
Rozhodně. Ale s tím se počítá. A je důležité, aby se screening prováděl opakovaně, protože motivace problém tajit se u lidí postupně snižuje.
Velkým trendem současnosti je navíc to, že v podstatě každý portál, který se zaměřuje na zdraví, jídlo, pohyb a podobně, začíná nabízet mimo jiné i jednoduchý adiktologický screening jako součást služby. Jinými slovy, velká budoucnost je v samotestování a rozvoji umělé inteligence právě pro tyto jednoduché algoritmizované úkony.
Je tento screening nebo jeho část nějak přizpůsoben seniorské populaci?
Adiktologický screening se zaměřuje na celou dospělou populaci, nejenom na tu starší. Máme nástroje zaměřené na populaci pod 15 let i pod 18 let, ale žádné přizpůsobené pro starší populaci. Je to dluh.
Čemu přičítáte to, že je ve veřejném a mediálním prostoru velmi populární téma závislostí u mladých a nemluví se o závislosti starší populace?
Podle mne nejde jen o závislosti. U starší populace se totiž nemluví v podstatě o ničem. Jako by přestávala existovat a být viditelná. A to i pro politiky, pokud tedy nejsou volby. Přitom se ale stále zvětšuje a zvětšovat bude. A mimochodem tato přehlížená skupina obyvatel rozhoduje volby. To je velký paradox současného stavu celé společnosti.
Existuje nějaký systematický monitoring závislostí této věkové skupiny?
Národní monitorovací středisko tímto směrem už šlo a má i nějaké sondy. Chci ale zdůraznit, že co se monitoringu týče, měli bychom se zaměřit na vysoce rizikové skupiny seniorů. Mezi ně patří například senioři, kteří zůstávají sami, ale i ti, kteří jsou institucionalizovaní.
Vysoce rizikovou populaci jsou i senioři v obtížně dostupných lokalitách. Městský senior je z hlediska dostupnosti zdravotní péče v úplně jiné pozici, což mnoha lidem nedochází, včetně střední generace. Ta odejde do města a nechá svého rodiče-seniora v místě se špatnou dostupností služeb. Ať už jde o specializované sociální služby nebo specializované zdravotní služby. Jakmile jste někde v malé obci, můžete zapomenout úplně na všechno.
Rizikovou skupinou jsou samozřejmě i senioři, u kterých už v životě byl nějaký výskyt komplikací spojených s duševním zdravím. To je opravdu specifická a velmi zranitelná cílová skupina.
