Může si Evropa dovolit dál ignorovat duševní zdraví? Každý říjen se o něm na chvíli mluví – a pak ticho. Jenže pro miliony Evropanů to není téma jednoho dne. Je to každodenní realita. Studentka, která se bojí vyjít z pokoje. Otec, který už týdny nespí. Zdravotní sestra, která se stará o ostatní, ale sama si o pomoc říct neumí.

Letošní téma Světového dne duševního zdraví – duševní zdraví je univerzální lidské právo – by nemělo jen rezonovat. Mělo by znít jako varovný signál. Protože čísla jsou jasná: každý osmý člověk na světě žije s nějakou formou duševního onemocnění. A podle Eurobarometru z června 2023 zažilo téměř polovina Evropanů (46 %) během posledního roku emoční nebo psychické potíže. Více než polovina z nich přitom nikdy nevyhledala odbornou pomoc.

Pandemie jen odkryla to, co mnozí tušili už dávno. Samota, finanční nejistota a strach vytvořily dokonalou bouři. A ta bohužel neodezněla. Dlouhé čekací lhůty, podfinancované služby a stigma dál brání lidem dostat péči, kterou potřebují.

A cena?

Není jen lidská. Je i ekonomická. Podle posledních dostupných dat stojí problémy s duševním zdravím Evropskou unii více než 600 miliard eur ročně – tedy přes 4 % HDP. To jsou ztracené pracovní dny, nižší produktivita a rozbité životy.

Z celé EU se ozývají hlasy občanů. Ze všech stran slyšíme o mladých lidech, kteří čelí vyhoření a úzkostem. Za statistikami se skrývá tichý lidský příběh – bolest, kterou v tabulkách nevidíme, ale která ničí životy a brzdí budoucnost. A i když roste povědomí, rozdíl mezi tím, co lidé potřebují, a tím, co reálně dostanou, zůstává obrovský.

Mohlo by vás zajímat

Péče o duševní zdraví je stále loterií podle PSČ. O tom, jestli člověk pomoc dostane, často rozhoduje místo, příjem nebo věk.

Proto chceme jako evropští lidovci prosadit nový přístup – takový, který dá duševní zdraví tam, kam patří: do samotného srdce evropské politiky.

Už v roce 2023 jsme volali po vytvoření zvláštního výboru pro veřejné zdraví. To byl jen začátek. Dnes tento výbor úzce spolupracuje s Evropskou komisí i předními experty, aby sbíral data, formoval strategii a dohlížel na odpovědnost institucí.

Lepší data znamenají dřívější odhalení

A dřívější odhalení znamená lepší výsledky. Ale nejde jen o čísla – jde o lidi. Zejména o mladé lidi. Evropská mládež čelí nebývalé míře stresu, úzkosti a deprese. Proto prosazujeme výuku duševního zdraví na školách, větší podporu pro učitele i rodiny a rychlejší přístup k odborné pomoci pro mladé – ve škole i mimo ni.

Zároveň věříme, že péče o duševní zdraví musí být dostupná a cenově přijatelná. To znamená nejen víc investic, ale hlavně chytřejší investice – do vzdělávání, výzkumu, prevence a spolupráce napříč hranicemi. Nikdo by neměl být opomenut jen proto, že žije ve „špatné“ zemi nebo si nemůže dovolit terapeuta.

Politika duševního zdraví nesmí být okrajovým tématem. Je to základ zdravé, produktivní a odolné Evropy.

Takže – může si Evropa dovolit investovat do duševního zdraví?

Upřímně? Nemůže si dovolit to neudělat.

Silnější Evropa začíná u zdravé mysli.

Pojďme z duševního zdraví udělat právo – nejen na papíře, ale v praxi.