Hubnutí je pro tělo nepřirozený proces. Pokud člověk bojující s váhou přes Vánoce jedno, dvě kila přibere, není třeba se z toho věšet. Hlavní je se nestresovat a nezmatkovat – hlavně nasazováním zázračných diet, jejichž jediným efektem je jojo efekt, radí přední český obezitolog a endokrinolog Martin Matoulek, který působí na 1. Lékařské fakultě UK a Nemocnici Na Františku.
Co by měli dodržovat obézní lidé o Vánocích? Existují nějaké tipy a triky, jak nepřibrat?
Je třeba dát si reálné cíle. Spousta lidí, která je v hubnoucím režimu, se děsí, že přibere. Když se zváží na Mikuláše a na Tři krále budou mít stejně, je to velké vítězství. Rozhodně by se neměli stresovat, když jim během pár dnů vzroste váha o kilo či dvě. Pak to člověk často hodí za hlavu, protože si řekne, že už je to stejně jedno. A skončí plus čtyři kila. Přitom rychlý vzestup váhy – a také rychlý pokles – je jen voda.
Také je dobré myslet na to, že tuk je rozpouštědlo chutí. Pomůže tedy předsadit velkoobjemová jídla, hodně zeleniny a ovoce. Cukrátka až jako tečku nakonec, protože jich pak stačí mnohem méně. Když si člověk řekne, že je docela najedený a dá si je až za hodinu ke kafíčku, tak se mu zatím vyprázdní žaludek a pak toho sní čtyřikrát tolik. Zákusky jsou tedy dobrá tečka za hlavními jídly.
Jak často jíst? Měl by si člověk vytyčit, kolikrát denně se na jídlo může těšit?
Kontinuální mísa na stole, jak jsme byli zvyklí, je strašně nebezpečná. Co není na stole, to se nesní. Je tedy potřeba dávkování. Nebo když je někdo zvyklý se navečer odměnit jedním čokoládovým bonbonem, protože to je pro něj tečka dne, a rozhodne se místo toho si dát pomeranč a banán, je to ve finále energeticky mnohem více než dvě kostičky čokolády. Je třeba uspokojit i chuť, protože jakmile mozku něco chybí, pak to často „bouchne“. Rozlišujme hlad a chuť – chutě je dobré uspokojovat po hlavním jídle, kdy už nemáme tolik hlad.
Hubnutí je nepřirozený proces
Jde chuť nějak ošidit?
Všechno, co ošidíte, se vám jednou vrátí. Když se někdo zacpe žaludek zeleninou, přestože mu nechutná, bude mít deficit libého pocitu. Hubnutí je nepřirozený proces. V mozku tak spolu bojují dvě části – jedna rozumová, která říká, že je to tak správné, a pak pud sebezáchovy, který hledá dostupné jídlo. Když je dostupné a ještě navíc dobré, překoná mozek veškeré naše snahy. Jde tedy o hledání kompromisu. Potřebujeme mít dobrý pocit, protože jinak to vyvolává stresové stavy podmíněné hormonálně, které se dobře uklidňují jídlem nebo alkoholem. A alkohol, jehož spotřeba také přes Vánoce roste, je vlastně energetická bomba.
Je na místě udělat si plán, jaký režim přes svátky zvolit?
Když jezdíme po příbuzných, většinou víme, co tam je za kousky cukroví, které nám chutná. Je dobré si v klidu udělat plán pěti, deseti kousků, a během návštěvy si s nimi hospodařit. Nenutit se, že to vydržím bez ničeho. A v mezidobí jídel a odpočinku zachovat pohyb. Pokud si chci trochu užít, je třeba si sledovat například kroky nebo čas strávený pohybem – nejhorší je usednout a 14 dní se nehýbat, takzvaně si odpočinout.
Jaké pohybové aktivity se hodí pro lidi s těžkou obezitou, pokud chtějí přes Vánoce vykompenzovat vyšší příjem energie?
Obecně platí, že jde-li to jen trochu, jít na čerstvý vzduch. Doma v utěsněných místnostech bývá vzduch špatný. Špatné okysličení vede k únavě a ta zase k vyšší potřebě „energie proti únavě“. Druhá věc je, že když bude člověk venku dělat střední intenzitu pohybu, tak to doslova a do písmene tlumí hlad. Pokud se zničí v posilovně, metabolizuje si svalový glykogen a pak naopak hlad hrozí. V kombinaci s tím, co má doma za jídla, to může být kontraproduktivní a doslova nebezpečné….
Představa, že se tlustí o svátcích přejídají, je lichá
Liší se nějak pravidla, která je dobré dodržovat, když lidé trpí jen nadváhou a když jsou morbidně obézní?
Neliší. I morbidně obézní má často metabolický obrat stejný jako člověk štíhlý nebo s nadváhou. Bývá totiž adaptovaný na diety. Představa, že se tlustí o svátcích přejídají, je lichá – respektive se přejídají stejně jako ti hubení. Pro někoho zkrátka může být zhubnout dvě, tři kila stejně náročné jako pro jiného deset.
Změnily pravidla hry nové léky?
Nepochybně. Obecně jim to pomůže zvládnout zimní měsíce, kdy není tolik pohybu. Nemá to smysl jen na měsíc, protože titrujete dávku, což trvá od čtyřech, pěti týdnů do čtyř, pěti měsíců. Nejjednodušší lék se ale píchá jednou denně a tam to stačí na pokrytí Vánoc nasadit v listopadu. Někomu to i psychicky velmi pomůže, protože mu nedělá problém odolávat a snížit porce.
Může pacientovi s obezitou při snaze se o Vánocích držet pomoci jeho okolí?
Jednoznačně. Hlavně ho ale může v dobrém úmyslu zdeptat. Takové to: „Celý rok se snažíš a teď jsou Vánoce, tak přece můžeš, máš to za odměnu.“ Hodně to vidím u tlustých dětí, které jezdí po babičkách. Někdo s tím bojuje, rodina mu ale chce udělat hezky a neumí to jinak než tím, co má Pepíček tak rád. Anebo manželka svému sedmdesátiletému diabetikovi řekne: „No jo, co my z toho života máme, tak aspoň ty Vánoce si užijeme.“ A manžel neřekne: „Co mi to děláš, chceš mě zabít?“ Lidé si zkrátka neuvědomují, že když vidí u někoho z rodiny snahu, mají ji podpořit. Nezveličovat ji, ale druhého respektovat. To úplně neumíme.
Jaký je tedy ideální přístup ze strany příbuzných?
Pokud vidí, že se někdo trápí s váhou, velmi citlivě servírovat. Nezakazovat, nekomentovat, nechat to na člověku. Odpustit si takové to: „Ty jsi dobrej, že ti stačí jen dva kousky.“ Drtivá většina lidí o takové komentáře nestojí. Kdyby se řešilo něco jiného než jídlo, tak si na něj ani nevzpomenou.
A co zdravotníci? Mohou nějak podpořit své pacienty s kily navíc, aby se přes Vánoce udrželi?
Já je povzbuzuji tak, že jim říkám, že nemusí mít hrůzu z přibrání. Je to přirozený proces. Všechno, co dělají proti tomu, je pro tělo nepřirozené. Musíme najít režim, který mu bude co nejméně nepřirozený. Obézní pacient se rychle adaptuje na opakované diety, to byla jeho genetická výhoda. Nesmí se nenechat zviklat rychlými radami a sociálními sítěmi, že je něco bezpracné. A když vám někdo tvrdí, že lze zhubnout trvale a navždy, lže a chce vaše peníze.
Hlavní je nezmatkovat
Jaký režim nastavujete u svých pacientů přes Vánoce vy? Máte nějaký povzbuzovací režim, aby se drželi?
Mám aplikaci, přes kterou občas svoje pacienty „šikanuji“, respektive sleduji. A někdy děláme on-line setkání, ke kterému se řada z nich připojí. Obecně ale vyhlašujeme, zvažte se na Mikuláše a Tři krále a nestresujte se, když jde váha krátkodobě nahoru. Většina populace přes Vánoce přibere více než vy, takže jste dobří. Úspěch je, když někdo zhubnul, si váhu udržet. Přirozený je vzestup váhy.
Většina vašich pacientů ale asi přes Vánoce něco přibere…
Je to naprosto nehomogenní skupina. Jsou lidi, kteří jsou schopni přibrat za 14 dní pět až osm kilo. To ale není tuk, ten si takhle nepřipravíte. Jde o prudké zadržení vody, takže to pak zase rychle shodí. V tu chvíli se jim ale může zhoršit dýchání, pohyb, psychika… Záleží na hmotnosti a na tom, jak se předtím vyvíjela váha, ale jedno, dvě kila navíc jsou přirozená a není třeba se toho u lidí, kteří s tím bojují, obávat.
A co když se pacient přes Vánoce rozjí, jaký režim volíte, abyste mu v lednu pomohl vrátit se do předvánočního režimu?
Hlavní je nezmatkovat. Nejhorší je pustit se do ketodiet a podobně nesmyslných postupů. Sice tak něco shodí, ale dlouhodobě to zase skončí jojo efektem. Takže říkám: v klidu dojezte vánoční zásoby a udělejte si plán, čeho chcete dosáhnout v červnu. Je důležité mít plán víceměsíční nebo roční. Sprinterů máme dost, ale nejúspěšnější a nejzdravější jsou vytrvalci.
