Nepředvídatelné financování, personální limity i nutnost systémových změn. Nová generální ředitelka EUC Jana Thomas Cílková v bilanční anketě Zdravotnického deníku otevřeně mluví o tom, co české zdravotnictví letos nejvíc brzdilo, koho naopak chválí a jaké výzvy čekají nového ministra. V rozhovoru zároveň naznačuje, kudy vede cesta k udržitelnější péči – a jakou roli v ní chce EUC sehrát.
Na co byste letos v českém zdravotnictví nejraději zapomněla?
Hodně nás letos potrápila úhradová vyhláška v laboratorním segmentu, za který jsem byla do letošního roku přímo zodpovědná. Je to ilustrativní příklad slabého místa celého systému, a to naprostého nedostatku předvídatelnosti finančních zdrojů. Pokud chceme zdravotnictví řídit odpovědně, potřebujeme udržitelné financování, které umožní péči plánovat dlouhodobě a férově. Úhradová vyhláška s jednoletým horizontem platnosti tuto možnost nedává. V takovém prostředí se jen velmi těžko plánují investice a další rozvoj, o vytváření stabilních podmínek pro zaměstnance, kteří je pro svou práci potřebují, ani nemluvím.
Koho byste – a za co konkrétně – v právě končícím roce pochválila?
Když to vezmu za klíčové hráče v systému, pak bych chtěla zmínit ministerstvo zdravotnictví a VZP jako největší zdravotní pojišťovnu. U ministerstva je podle mě férové říct, že se letos podařilo rozhýbat oblast prevence. Ať už jde o Národní kardiovaskulární plán, nové screeningy nebo úpravy preventivních prohlídek, je vidět snaha dívat se více dopředu. Přibyly i digitální nástroje, které dávají smysl. Rezervy ale stále vidím v komunikaci směrem k pacientům. Spousta lidí o těch změnách vůbec neví a systém je pro ně zbytečně složitý.
U VZP si velmi vážím toho, že se pustila do těžkého, ale naprosto zásadního tématu, a tím je transformace akutních lůžek. To není populární krok, ale bez něj se k dlouhodobě udržitelnému zdravotnictví neposuneme. Pozitivně vnímám i jejich přístup k prevenci, který je čím dál pružnější, a snahu hledat nové inovativní cesty v úhradách a řízení péče. Právě tahle kombinace odvahy a inovací může systému pomoct.
Jaká očekávání si spojujete s nástupem nového ministra zdravotnictví?
Vládní programové prohlášení v oblasti zdravotnictví je velmi ambiciózní, a to je dobře. Zároveň ale vyvolává velká očekávání. Výhodou nového pana ministra je, že přebírá resort, který dobře zná, což může urychlit první kroky. Je potřeba rychle přetavit teorie a strategie do reálného života. A to bude velká výzva pro nás všechny.
S čím by neměl otálet a jaké změny by měl udělat už v roce 2026?
Výzev je celá řada, ale pokud mám vypíchnout jednu zásadní, jsou to lidé. Budoucnost zdravotnictví stojí na zdravotnících, bez nich nebude mít kdo pečovat o pacienty. Proto považuji za jedno z klíčových témat posílení kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků, ke kterému se pan ministr už jasně přihlásil. Systém dnes naráží na tvrdé personální limity a bez změn se dál nepohneme. Nebude to jednoduché, ale musí zvítězit zdravý rozum. Tato debata nesmí sklouznout k mocenskému boji zájmových skupin, ale musí být vedena jako konstruktivní týmová diskuse celého zdravotního systému.
Zvýšení kompetencí může pomoci i se zlepšením regionální dostupnosti péče, která dnes rozhodně není ideální. A dovolím si přidat ještě jedno téma. Bude nutné najít nástroje, které budou podporovat efektivitu ve všech částech zdravotnictví. Náklady rychle rostou, a to je výzva pro nás pro všechny.
Jaké jsou vaše profesní plány v novém roce?
Přebírám vedení skupiny, která hraje klíčovou roli v oblasti primární péče a prevence. Vnímám to jako velký závazek i příležitost. Zvláště v době, kdy populace stárne a tlak na zdravotní systém dál roste. Zásadní roli v tom hraje a bude čím dál více hrát domácí péče, která je pro nás stěžejním oborem, který budeme rozvíjet a rozšiřovat. Chceme aktivně využít naše zkušenosti, data i kapacity a být součástí potřebných změn. I proto je pro nás důležitá role v rámci Asociace soukromých poskytovatelů zdravotních služeb, kterou jsme letos v říjnu spoluzaložili.
Nechceme a nemůžeme stát stranou. Máme co nabídnout a chceme být partnerem státu při hledání funkčních a udržitelných řešení pro pacienty i celý systém.
