Adam Vojtěch se stal opět ministrem zdravotnictví. Z vysmívaného „zpěváka Kena“ ze Superstar, který začínal v politice jako tajemník ministra financí, je dnes ostřílený čtyřicetiletý politik, který je respektován pro své znalosti zdravotnictví i úspěšnou misi velvyslance ve Finsku. Nyní ho ale čeká velice těžká mise, těžší než jakákoliv předtím (a to úřadoval v době pandemie covidu). Řeknu vám proč.  

Adam Vojtěch se dnes stal ministrem zdravotnictví již potřetí, vlastně počtvrté, když započítáme kolikrát převzal z rukou prezidenta jmenovací dekret. První jednobarevná vláda Andreje Babiše v roce 2017 totiž nezískala důvěru, proto byla jmenována nová koaliční vláda v roce 2018, která již důvěru získala. Přišla pandemie a Andrej Babiš si vybral jako „krizového“ ministra zdravotnictví profesora Romana Prymulu. Jenže v přecitlivělé době se to všechno nějak zvrtlo a ministři zdravotnictví se začali střídat jak svatí na orloji. Zoufalý premiér nakonec povolal Adama Vojtěcha zpátky. Ten tak převzal třetí dekret a potřetí podepsaný Milošem Zemanem. Dnes převzal čtvrté jmenování ministrem zdravotnictví, a to z rukou prezidenta Pavla. Myslím, že tohle už nikdo nepřekoná.

Teď ale vážněji k tomu, co staronového ministra čeká a proč si myslím, že tahle jeho mise bude vůbec nejtěžší.

Jinými slovy, co musí Adam Vojtěch dokázat, aby uspěl:

Mohlo by vás zajímat

Naplnit očekávání

        Vzhledem k tomu, co jsem hezkého napsal o Adamovi Vojtěchovi výše a také s ohledem na velmi ambiciózní vládní programové prohlášení, jsou očekávání, že změní zdravotnictví k lepšímu, obrovská. A to není příjemná výchozí pozice. A teď nemluvím o jeho voličích, ale především o lidech z rezortu zdravotnictví. Naplnit uspokojivě očekávání všech aktérů je prakticky nemožné, protože jejich zájmy jsou protichůdné, přestože se všichni zaštitují blahem pacienta. Nakonec toto blaho musí být pro ministra určujícím vodítkem. Umění bude rozlišit, kdy skutečně jde o pacienta a kdy o byznysový zájem. Velmi přitom záleží na tom, jak rychle se Vojtěchovi podaří prosadit zásadní změny a jak rychle přijde doba, kdy bude muset se svým týmem – řečeno slovy klasika – „zalehnout na matrace“. Čili, kdy začne být jeho agenda stále více zahlcena denními problémy a průšvihy, které nezpůsobil, nečekal a které se nějakými reformami zdravotnictví nemají nic společného.

        Vybrat správný tým

        Sebelepší ministr se neobejde bez týmu loajálních, pracovitých, znalých a čestných spolupracovníků. Už z výčtu uvedených vlastností je zřejmé, že najít takové lidi je velmi obtížné. Politika je vrtkavá a nevděčná. Nová vláda v některých ohledech kontroverzní. Kdo se z expertů obětuje? Jako vrozený optimista si myslím ale, že se přeci jen nějací lucidní lidé najdou. Jisté je, že ministr bude muset strpět ve svém týmu nominanty koaličních stran. V tomhle ohledu je Vojtěch, jak je známo Zdravotnickému deníku, docela paličatý a trvá na tom, aby nominanti naplnili jeho představy, zejména pak, že budou skutečně pracovat, a nejen se honosit funkcí.

        Vyjít s premiérem

        To je vskutku sisyfovský úkol. Andrej Babiš označil zdravotnictví za svou prioritu, které se hodlá osobně věnovat. Pro ministra je to výhoda i komplikace současně. Mnoho záměrů lze posunout rychleji k cíli, snáze se hledají v rozpočtu peníze s premiérem v zádech. Na druhou stranu při svém pověstném mikromanagementu vstupuje Babiš do problémů jako velká voda, s nadšením pro to, co mu někdo říkal v poslední době, bez kontextu a znalostí souvislostí. Adam Vojtěch má ale s Babišem zkušenost jako nikdo jiný. Dokáže si svou pozici uhájit. A Andrej Babiš ví, jak dobré je mít v čele rezortu někoho, kdo si v něm vydobyl respekt.

        Udržet prozápadní směřování Česka

        Ministr zdravotnictví je členem vlády a spolurozhoduje o zásadních věcech České republiky, nejen o zdravotnictví. Válka je za humny a dosavadní bezpečnostní záruky Evropy se bortí. Dříve nebo později bude Adam Vojtěch vystaven těžkým zkouškám. Všichni vědí, že je prozápadně a liberálně orientovaným politikem. Veřejně deklaroval, že je zastáncem našeho setrvání v EU a NATO. Koaliční partneři z SPD a Motoristů se ale budou snažit toto směřování různými kličkami a potměšilými návrhy nahlodávat. V budoucnosti se historici nakonec nebudou ani tak moc ptát, co se podařilo v českém zdravotnictví v letech 2026 až 2030, jako spíše proč se česká vláda tenkrát přidala na tu či onu stranu světového konfliktu a jaké to mělo důsledky pro naši zemi.

        Hájit a reformovat ochranu veřejného zdraví

        Tento bod s předchozím úzce souvisí. Nástup nové vlády a mediální vyjádření některých koaličních politiků polily živou vodou síly, které se zaměřují na destrukci ochrany veřejného zdraví, zejména jeden z jeho základních pilířů – očkování. V kombinaci s naší zoufalou nepřipraveností na zdravotní infekční hrozby a tím, co i přes své sliby, zanedbala předchozí vláda (vzpomínáte: že prý vznikne něco jako německý Kochův ústav), jsme se ocitli ve zranitelné situaci. Pročkovanost dětí nenápadně klesá, proti chřipce se neočkují ani samotní zdravotníci a o tom, jak už zvysoka kašleme na covid, je mi až stydno psát. Vojtěch bude muset bránit vakcinaci a další nástroje veřejného zdraví v médiích, na jednání vlády a parlamentu. A nejlepší obranou by bylo vytvoření funkčního modelu řízení ochrany veřejného zdraví, což ale znamená – zatřást současnými institucemi, reformovat je a posílit.

        Zajistit udržitelné financování

        Peníze jsou alfou omegou fungování zdravotnictví. Bude to vůbec první zdravotnické téma, jímž se bude již tento týden zabývat Babišova vláda. Musí se totiž vyrovnat s deficitem veřejného zdravotního pojištění, který by se mohl příští rok vyšplhat až na 20 miliard korun. Vojtěch se přitom chce vrátit k vyrovnanému financování a klást důraz na dohodovací řízení, které nechce následně popírat úhradovou vyhláškou. Jenže, než se mu podaří najít správný „rytmus“ nezadluženého a efektivního zdravotnictví, potřebuje čas a uhasit aktuální požár. Již avizoval, že nová vláda zváží předsunutí plateb za státní pojištěnce a přerozdělení peněz ve prospěch menších pojišťoven na úkor VZP. Jistě to není nic, na co by byl pyšný, je to ona pověstná ropucha, kterou musí spolknout, pokud nechce hned v prvním roce čelit zpožďování plateb poskytovatelům a případnému krachu některé ze zdravotních pojišťoven. Na druhou stranu to není ani krádež za bílého dne, jak míní někteří politici a novináři. Je to prostě nehezké, ale zřejmě nutné opatření. Změny financování se dotknou všech a málokdo bude spokojen. Ministr a jeho tým musí zapnout všechny své PR schopnosti na plný plyn, aby všechny protesty, k nimž zcela jistě dojde, ustál a aby ho v tom podržel i premiér

        Uřídit nemocnice a postavit jednu novou

        V českém zdravotnictví padají všechny problémy a katastrofy v cca 80 přímo řízených zdravotnických zařízeních na ministrovu hlavu. Mezi nimi jsou fakultní nemocnice, jejichž roční obrat jde do desítek miliard korun. Kdo a jak je vede je naprosto klíčové. Dobří manažeři nerostou na stromech a vybrat toho správného, je kumšt. Ministr bude možná muset poněkud razantněji než při minulém působení, prosazovat svoji vůli a své lidi, pokud chce uspět. Nebo provést zásadnější reformu. Smělé plány vládního prohlášení počítají s podstatnými změnami v řízení nemocnic. K tomuto úkolu si nová vláda dala ještě větší výzvu – postavit novou nemocnici. To může být obrovský úspěch i propadák. Podívejme se na sousední Slovensko, jak to tam dopadlo, miliardy se utopily v betonu a bratislavské zdravotnictví se prakticky rozpadlo. Ovšem zbrusu novou, stavebně, koncepčně a medicínsky supermoderní nemocnici by si čeští pacienti i zdravotníci zasloužili.

        Držme pěsti naději

        Jistě vám ve výčtu chybí spousty dalších výzev, namátkou zajištění léků, nedostatek personálu, kompetence nelékařských zdravotnických pracovníků, primární prevence, duševní zdraví, eHealth, umělá inteligence, postavení pojišťoven atd. Ale to jsou výzvy, které budou stát před každým ministrem, vybral jsem ty, které budou něčím zvláštní, a o to těžší.

        Čekají nás vážně nelehká léta. Držme tedy Adamu Vojtěchovi pěsti, ať už jsme jakéhokoliv politického zaměření. Je spojkou mezi voliči obou částí rozčísnutého spektra naší společnosti a je nadějí pro české zdravotnictví.