Aniž bych to chtěl nebo po tom toužil, za posledních dvacet let jsem, odhaduji, přinejmenším devět set krát dával rozhovor pro noviny, rozhlas či televizi, pravděpodobně ještě vícekrát. Časem zjistíte, že dynamika rozhovorů se víceméně opakuje, a naučíte se vyvarovat nejčastějších chyb.
Zároveň zjistíte, že mladí lékaři, a nejen mladí, se občas dopustí banálních, předvídatelných chyb, které by nemusely nastat, kdyby byli trochu více připraveni. Není to jejich vina, protože stojí proti profesionálům. Tento text vznikl jako snaha alespoň částečně narovnat síly, na podkladě původně několika krátkých diapozitivů v přednáškách pro atestanty. Posléze však byl žádán po různých lékařských kongresech.
Rozhovory pro noviny a psaná média
1. Každému z nás se to stane, dříve nebo později
V průběhu pracovní doby zazvoní telefon a novinář po vás chce informace. Pokud svolíte k telefonickému rozhovoru, novinář oznámí, že si hovor nahraje a dále již nikam nebude spěchat, bude se vás vyptávat, dokud to půjde a dokud vás takzvaně nevytěží. Novinář má času dost, pro něj je to pracovní náplň v pracovní době, dělá přesně to, co dělat má. Vy ne. Pokud mu dovolíte, hovor bude protrahovat dál a dál, dokud máte co říct. Pro vás je rozhovor naopak volnočasová aktivita; čas, který věnujete novináři, nebudete moci věnovat svým pacientům a budete tedy daný den v práci o tu půlhodinu déle. A je to zároveň čas, který nedáte životnímu partnerovi a dětem. Novináři tyto rozhovory dělají denně a mají v nich praxi; vy je děláte jednou za měsíc nebo jednou za půl roku, jste tedy v nevýhodě. Oni to umí, vy ne. Z pochopitelných důvodů.
Vy si rozhovor nenahráváte. Co kdo řekl, jak to kdo myslel a co bylo nebo nebylo vytrženo z kontextu, už nedohledáte. Ke zkreslení může dojít nezáměrně nebo záměrně.
Pro novináře je výhodné udělat rozhovor po telefonu. Jak bylo vzpomenuto, hovor nahraje, udělá z něj pak článek, už nemusí nikomu nikam psát, a robot pak text v určenou hodinu zveřejní na daném serveru. Novinář tedy bude chtít, abyste svolili k telefonátu, neboť je to pro něj nejjednodušší. Vaše nevýhoda je však to, že pokud se jedná o mluvené slovo, nedržíte na tom ruku. Vy si rozhovor nenahráváte. Co kdo řekl, jak to kdo myslel a co bylo nebo nebylo vytrženo z kontextu, už nedohledáte. Ke zkreslení může dojít nezáměrně nebo záměrně.
2. Pokud je možnost, trvejte proto na otázkách zaslaných mailem a odpovědích e-mailem
Slibte novináři, že odpovědi zašlete dnes odpoledne a slib dodržte. Psané odpovědi jsou pro vás výhodné. Psaný text je možno citovat a odpadají spory, kdo co řekl nebo neřekl. Novinář si vás taky netroufne citovat volně.
3. Novináři žijí z konfliktu
Proto jsou ve všech médiích oblíbené pořady s názvy „duel“, „pro a proti“, „černá a bílá“, „kotel“ a podobně, ve kterých je pozván zastánce a odpůrce daného tématu. Pokud vám novinář telefonuje, může se stát, že po vás bude chtít komentář k neetickému jednání jiného lékaře. Dopředu promyslete, jak reagovat, až po vás budou chtít komentář k jednání vašeho primáře, ředitele nemocnice, šéfa ČLK, ministra zdravotnictví, arcibiskupa, prezidenta ČR, kohokoli. Pro novináře bude ideální, když budete mít jiný názor a bude vás do toho jemně nebo silněji povzbuzovat.
Pokud se tak stane, určitě trvejte na psané komunikaci a pečlivě dopředu promyslete volbu každého slova. Možná se kolegy budete chtít zastat. Možná to nebude možné, ale nebudete chtít ani tak kolegu jen tak veřejně zostudit. Možná však budete chtít kolegu nahlas odsoudit. To je na vás, ale pečlivě zvažte volbu slov. Novinář vás bude otázkami spíše navádět k tomu, abyste kolegu odsoudili a zaujali stanovisko proti němu.
4. Pokud si nejste jisti nebo se jedná o sporné téma, žádejte autorizaci
I tehdy, pokud novináři budou poukazovat na spěch, večerní uzávěrku a budou vás nutit do telefonického rozhovoru. I když si vyžádáte autorizaci a i když rozhovor autorizujete, pamatujte, že titulek a perex je dílem redakce a typicky vytáhnou nejkontroverznější nebo nejhorší větu z vašeho rozhovoru.
Novináři hledají pravdu a věřme jim to. Krom pravdy ale hledají a potřebují i co největší čtenost, zde empiricky měřenou počtem kliknutí čtenářů.
Novináři hledají pravdu a věřme jim to. Krom pravdy ale hledají a potřebují i co největší čtenost, zde empiricky měřenou počtem kliknutí čtenářů. Sociologové médií používají termín „clickbait“, tedy poutavý titulek, který ideálně nutí čtenáře kliknout na článek. „Slavná herečka dala své dceři neobvyklé jméno. To neuhodnete jaké“ je příklad takového titulku. Titulek prodává, proto z rozhovoru použijí vaši nejhorší větu.
Redaktor Českého rozhlasu dělal rozhlasový rozhovor s Radkinem Honzákem. V internetové psané verzi vyšla upoutávka na podcast s titulkem, cituji: „Radkin Honzák: ‚Muž je postavenej na zabíjení a šukání, žena je postavená na pečování‘.“ Tento obrázek se dostal na Facebook, kde následoval očekávatelný mediální lynč a obrázek získal stovky negativních komentů, ve kterých se facebookoví znalci zasvěceně vyjadřovali. V návalu další práce však již neměli čas si podcast samotný poslechnout. Radkin Honzák inkriminovanou větu v rozhovoru skutečně řekl. Jenomže ji řekl výslovně jako citát z knihy Stručná historie téměř všeho, kde ji píše autor Bill Bryson v úplně jiné souvislosti. Že z toho někdo udělal titulek a myšlenku podsunul Radkinovi, je možné nezáměrné a možná záměrné. Jak však již víme, krom pravdy novináři hledají i clickbaity. Vy se zpětně nemáte jak bránit.
Mohlo by vás zajímat
5. Pochopitelně a samozřejmě, nikdy neříkejte, kdo je u vás hospitalizovaný
Nevíte, co novináři ví a co neví. Médiím můžete říct toliko dvě věci:
a) váš názor na léčbu epilepsie,
b) konstatování, o kolik procent se zvýšil počet hospitalizovaných s infarktem myokardu za poslední čtvrtletí v porovnání se stejným obdobím minulého roku.
Novináři toho možná neví tolik, kolik si myslíte, a chtějí si zprávy jen ověřit. Co nechcete vy, je, aby pak v textu o zdraví slavné herečky jmenovitě citovali vás.
6. Není ostuda, když rozhovor odmítnete
Pro běžného lékaře poskytnout rozhovor není povinnost, je to vaše volnočasová aktivita. Možná máte hodně práce, možná to přesně není vaše téma, možná se po vás chce citlivý komentář k činnosti kolegy. Někdy je nejlepší taková válka, které je možno se vyhnout.
Doporučení pro živý rozhovor do televize nebo do rozhlasu
Zde je to úplně jiná disciplína, jiný sport, v televizi a rozhlasu platí zcela jiná pravidla hry. Pokud vám zatelefonují z rozhlasu nebo z televize s žádostí o rozhovor, velmi silně doporučuji:
1. Nechejte si dopředu poslat okruh témat či otázek
Tohle novináři udělají, pokud jdete například večer do Událostí. Odpoledne nebo v podvečer otázky přistanou v mailu. Máte tedy čas se připravit, víte, o čem to bude.
2. Dopředu si připravte, co chcete říct, a pak to v rozhovoru řekněte co nejdříve
Připravte si tři věty, které chcete určitě říct, zřetelné poselství, a tyto tři věty se naučte nazpaměť. Jste lékaři, zvládnete to. Moje rada je, abyste ty tři věty řekli jako odpověď na první otázku redaktora, bez ohledu na to, na co se reálně ptá. Jedna věc je jistá: redaktor vás neposlouchá. Podívejte se na věc z jeho úhlu pohledu. Ona nebo on jsou ve studiu již kolem dvou nebo tří hodin. Nemají čas si odpočinout, jejich jediný odpočinek na doušek vody. Je vždycky ta minuta, když se promítá předtočená úvodní reportáž o vašem problému, na kterou naváže věta „A my už vítáme ve studiu…“, a kamera zacílí na vás.
Redaktoři nemají ani šanci předstírat, že je vaše téma zajímá. Jejich jediná starost je, abyste se vešli do těch sedmi minut, co jsou tématu vyhrazeny. Lékařská témata jsou typicky těsně po těch politických. Politici, jak nemají co říci, o tom mluví dlouho a stereotypně. Pár desítek vteřin přetáhnou a redaktor bude nervózní ještě předtím, než něco řeknete. Po vás pak bude parašutista, co proletěl pod Karlovým mostem, nebo jedlík, co spořádal sto šest švestkových knedlíků. I zde musí redaktor předstírat, že ho to zajímá. Co máte připraveno, řekněte hned.
3. Doma si o tématu vytiskněte jednu nebo dvě stránky s důležitými daty
V taxíku si je ještě můžete zopakovat, ať mluvíte konkrétně a přesně. Nejhorší, co nikdy nedělejte, je, abyste byli sebevědomí do té míry, že přece víte, jaké bude téma, jste v oblasti uznávaným odborníkem a jistě to všechno řeknete na první dobrou. Pak se stane, co se stát musí – přijde první otázka, která bude lehce jiná, než si myslíte, a začnete zmatkovat, zadrhávat se a nedáte dohromady větu. Napadne vás k dané nemoci tisíce dalších souvislostí a uvědomíte si, že to není tak jednoduché. Redaktor záhy pochopí, že s vaší volbou šlápl vedle.
Po skončení rozhovoru pak na vás přijdou tzv. „myšlenky z výtahu“. Jsou to ty myšlenky, kdy si ve výtahu po rozhovoru s lítostí uvědomujete, co jste všechno vlastně chtěli říct a neřekli. Pořád jste čekali na otázku, která nepřišla, rozhovor se stočil jiným směrem. Dobře vám tak. Je to daň za to, že jste nebyli připraveni.
4. Mluvte co nejjednodušeji
Pokud budete hovořit o známé střevní bakterii jako o „í kolaj“ a místo „ptačí chřipka“ použijete výraz „aviární influenza“, budete určitě vypadat jako význačný odborník, a možná ten dojem chcete udělat. Zároveň si buďte jisti, že divák v tu chvíli přeladí na fotbal.
5. Nejste politici
Nebojte se o něčem říct, že tato další otázka není vaše téma a že tomu nerozumíte. Že je to dobrá otázka na kolegy z jiného oboru. Vzpomeňte na covidové doby, ve kterých se význační odborníci, profesoři medicíny, avšak úplně jiných oborů, zasvěceně vyjadřovali k epidemiologii coronaviru. Laicky bych si jako divák řekl, že tomu nejspíše nebudou rozumět, a opravdu.
6. Dopředu si připravte přesnou odpověď, pokud se schyluje k tomu, že budete dotázáni na hodnocení kolegy, pochybení jiného lékaře nebo instituce
Zde opět, nenechte se dotlačit k příliš příkrému hodnocení, kterého budete pak případně litovat. Važte pečlivě slova, řekněte, co považujete za správné, ani slovo navíc.
Nepřeceňujte český národ. Diváci si nebudou pamatovat vaše fakta, ale budou si pamatovat vaše šaty nebo vaši kravatu.
7. Nepodceňte oblečení
Různé studie s lehce odlišnými výsledky se plus minus shodují v tom, že oblečení je 60 % dojmu, dalších 30 % je to, jak to říkáte a zda působíte sympaticky, a těch posledních 10 % je informační obsah vašeho příspěvku. Nepřeceňujte český národ. Diváci si nebudou pamatovat vaše fakta, ale budou si pamatovat vaše šaty nebo vaši kravatu. V televizi platí železné pravidlo tří bodů:
a) Musíte mít co říct.
b) Musíte to umět říct.
c) Musíte vypadat.
Tyto tři body musíte splnit.
8. Nebojte se jich
Nenechte se znervóznit tím, že na chodbě minete známého sportovního redaktora a že vás pozdraví slavná meteoroložka, že se v maskérně míjíte se slavným politikem a že vás ve studiu shora oslňují světla a svítí červené světlo. Nebojte se jich. Máte co říct, proto tam jste, tak to řekněte – a řekněte to dobře.
9. Pokud uvidíte v televizi hovořit kolegyni či kolegu, pošlete pak hned po rozhovoru jí nebo jemu pochvalnou SMS
Bude-li pak ráno v práci čas, můžete poskytnout zpětnou vazbu. I vy budete mít hezčí večer, když v taxíku na zpáteční cestě, když ještě budete nervózní, zazvoní povzbudivé textové zprávy, že se vám to dnes povedlo.
