Největší zklamání roku? Jednoznačně Ludvík, říká Tom Philipp

Proč tohle Miloslav Ludvík českému zdravotnictví udělal, ptá se v bilanční anketě poslanec a předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny Tom Philipp (KDU-ČSL). Přeje si, aby nový ministr zdravotnictví nerozdával na požádání, ale sáhl k systémovým změnám na základě dat. Nevěří však tomu, že se to stane.

Na co byste letos v českém zdravotnictví nejraději zapomněl?

Nejraději bych zapomněl na jedno velmi osobní zklamání. Jsem dalek moralizovat kohokoli, přesto – a možná právě proto – musím říct, že tohle se stát nemělo. Člověk, který vystupoval na všech velkých konferencích věnovaných systému zdravotnictví, člověk, který mi zhruba rok dělal šéfa při práci na ministerstvu, člověk, který vedl největší špitál ve střední Evropě, prostě zklamal. A já si říkám: proč? A zároveň si kladu otázku, proč tohle českému zdravotnictví udělal? Systému, který i bez toho zápasí s nedostatkem financí i důvěry lidí.

Koho byste – a za co konkrétně – v právě končícím roce pochválil?

Pochválil bych všechny zdravotníky v nemocnicích i ambulancích, kteří navzdory stále se zvyšujícím nárokům pacientů, nedostatku personálu a nejistotám kolem úhrad dál drží péči na vysoké úrovni. Vážím si také pacientských organizací, které kultivovaně tlačí na lepší dostupnost péče a zároveň pomáhají pacientům a jejich blízkým.

Pokud bych měl říct jedno konkrétní jméno, vyzdvihl bych práci ředitele VZP Zdeňka Kabátka. S rozvahou řídí největší zdravotní pojišťovnu v zemi. Daří se mu udržet ji jako stabilní pilíř systému i v době ekonomických otřesů. A zároveň otevírá prostor pro rozumné inovace, ať už v úhradách, nebo v digitalizaci.

Jaká očekávání si spojujete s nástupem nového ministra zdravotnictví?

Očekávám především jasné priority a odvahu říct nahlas, že zdravotnictví nemůže donekonečna fungovat stylem „všechno všem a hned“. Potřebujeme ministra, který bude moderovat dohodu mezi pojišťovnami, poskytovateli a pacienty, ne jen mluvčího jednoho z těch táborů. Doufám také ve větší využití dat při rozhodování. Rozhodnutí o úhradách, síti péče nebo investicích by měla být vysvětlitelná, předvídatelná a srozumitelná pro odbornou i laickou veřejnost.

Bohužel ale zatím vidím, že místo skutečných systémových změn se jako první rýsuje přerozdělování finančních prostředků mezi pojišťovnami, a to bez jasných dat či jiného než politického vysvětlení. A to podle mého názoru není správný první krok. Bez jasné vize a struktury systému jen přesouváme peníze v rámci stejného, dlouhodobě neudržitelného modelu.

S čím by nový ministr neměl otálet, jaké změny by měl udělat už v roce 2026?

Neměl by otálet v několika klíčových oblastech. V první řadě dál systematicky pokračovat v transformaci akutní lůžkové péče na péči následnou a dlouhodobou a zároveň posilovat síť ambulantních zařízení – s jasnou motivací ke kvalitě, nejen k objemu výkonů.

Dále cíleně plánovat podporu výchovy nových zdravotníků – lékařů i nelékařských profesí. Nejde jen o počty studentů, ale také o to, aby měli kde a od koho se učit a aby v systému po nástupu skutečně zůstávali.

Mohlo by vás zajímat

Hospodářská komora má nového šéfa zdravotnické sekce. Chce stabilní prostředí pro investice

Třetí oblastí je digitalizace a moderní formy poskytování péče. Je potřeba pokračovat v omezování zbytečné administrativy a nastavit jasná pravidla pro telemedicínu a využití umělé inteligence ve zdravotnictví. Patří sem i bezpečné doručování léků pacientům domů. Všechny tyto změny lze začít reálně uvádět do praxe už v roce 2026.

Co profesně plánujete v novém roce?

Moje profesní plány do velké míry určil volební výsledek. Obhájil jsem poslanecký mandát, ale naše strana míří do opozice. Chci proto dělat poctivou opoziční práci – ne jen „proti všemu“, ale takovou, která bude hlídat vládu, upozorňovat na chyby v připravovaných změnách ve zdravotnictví a zároveň přinášet vlastní, realistické návrhy. Rád bych se dál věnoval tématům dlouhodobé udržitelnosti systému, dostupnosti péče a postavení zdravotníků, a to nejen z lavic Sněmovny, ale i ve veřejné debatě.

Na Klinice revmatologie a rehabilitace 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní Thomayerovy nemocnice, kterou vedu, nás čeká zásadní profesní výzva. Máme nové vybavení přístroji pro robotickou rehabilitaci. To výrazně rozšiřuje naše možnosti u pacientů po těžkých úrazech, cévních mozkových příhodách či u chronicky nemocných. Zároveň to ale vyžaduje změnu konceptu práce: jinou organizaci rehabilitačního procesu, těsnější spolupráci celého týmu a systematické vyhodnocování výsledků. Mým cílem je, aby se naše klinika stala referenčním pracovištěm pro moderní rehabilitaci a aby pacienti konkrétně cítili, že nové technologie nejsou „hračky pro odborníky“, ale nástroj k návratu do co nejplnohodnotnějšího života.

Těším se, že i v novém roce budu moci spojovat práci legislativce a praktikujícího lékaře – tedy člověka, který o systému nejen mluví, ale každý den vidí jeho dopady na konkrétní pacienty.