Proč je v českých nemocnicích tolik sepsí po operacích? Důvody ukázala podrobná data

Nesprávné podávání antibiotik, špatná výživa pacienta nebo doholování žiletkou před operací. To jsou neduhy rozšířené v českých nemocnicích, které přispívají k vysokému počtu sepsí po plánovaných zákrocích. A těchto komplikací máme v Česku mnohem více než ve srovnatelných zemích.

Když si Kancelář zdravotního pojištění (KZP) posvítila na celkem 2,15 milionu hospitalizačních případů neakutních operací provedených v letech 2020 až 2023, zjistila, že míra pooperačních sepsí dosahuje průměrně 1,03 %. Což je o dost více než ve vyspělých státech.

„Nejčastější je takzvaná infekce chirurgické rány (v angličtině SSI), tedy sepse, jejíž příčinou je bakteriální infekce v ráně, ze které se bakterie dostanou do krevního řečiště. Laicky ‚infekce chirurgické rány vedoucí k otravě krve‘. Původcem pooperační sepse může být i infekce spojená s cévním či močovým katetrem. Na to je ale přece jen třeba delší doba po operaci nebo špatné ošetřování katetru,“ vysvětluje hlavní epidemiolog Institutu klinické a experimentální medicíny a odborný garant indikátoru pooperačních sepsí z dílny KZP Petr Smejkal.

Podle něj sice tyto komplikace nelze eliminovat úplně, většině případů lze nicméně zabránit. Obtížnější je to u starších lidí, imunosuprimovaných pacientů, diabetiků či pacientů na kortikoterapii.

Mohlo by vás zajímat

Krádež za bílého dne, komentuje poslankyně ODS Vojtěchův plán. Vydrancovali jste rezervy, oponuje

Nesprávná dezinfekce, špatná výživa

Co vlastně z medicínského hlediska vede k tomu, že máme tak vysoké počty pooperačních sepsí?

„Donedávna se často doholovalo operační pole žiletkou – a někde se to prý děje pořád,“ upozorňuje Smejkal. Dalšími příčinami jsou:

• nesprávná antibiotická profylaxe (nesprávně dávkovaná před výkonem, nesprávné antibiotikum či doba jeho podání před operací),
• obecné podceňování problematiky dekolonizace a dezinfekce operačního pole (jsou již lepší preparáty než jódové),
• špatná výživa pacienta před plánovanou operací,
• dekolonizace kůže a nosu pacientů s nosičstvím zlatého stafylokoka (mupirocin, chlorhexidin, octenidin) před operací,
• nedostatečná kompenzace cukrovky a pacienta – diabetika,
• podceněná pooperační péče atd.

„Faktorů je povícero. V nemocnicích též může chybět skórovací systém časného varování sepse prováděný ošetřujícím personálem (kupříkladu tzv. qSOFA). Tedy detekce, že se sepse u pacienta rozjíždí, a včasná léčba,“ vypočítává Smejkal.

Sběr dat komplikuje nedostatek lidí i IT

Na druhou stranu je pravda, že zcela spolehlivá a srovnatelná data napříč státy nemáme. Nejčastější infekcí spojenou se zdravotní péčí bývají infekce chirurgických ran, které se ve vyspělých zemích objevují u 2–3 % pacientů. Ovšem sepsí by měl končit jen zlomek tohoto čísla – většině lze zabránit.

„My ovšem potřebujeme dlouhodobé sledování podle jasných definic, a to více než bodové prevalenční studie jednou za pár let, kterou organizovalo ECDC (Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí, pozn. red.) před pár lety. Bohužel evropské definice infekcí spojených se zdravotní péčí jsou celkem složité. Vzhledem k nedostatku personálu pro kontrolu infekcí v nemocnicích a často i neochotě managementu investovat do IT technologií, které sledování výrazně ulehčují, tato data buď nemáme, nebo je nemáme zcela přesná,“ konstatuje Smejkal.

Nejrizikovější jsou operace na střevech

Přesné ovšem není ani u nás nyní využité sledování postavené na metodice záchytu z DRG kódování. Prvním krokem vpřed je ale fakt, že víme, jak se kóduje, nakolik je různorodá struktura pacientů a jaké operace se provádějí.

„Je třeba říci, že každá nemocnice má trochu jinou skladbu pacientů a jinou operativu. Predispozice k infekcím je pak odlišná. To znamená, že spolu s daty musí jít i informace o těchto faktorech, aby někdo nesrovnával jablka s hruškami,“ podotýká Smejkal.

Zároveň se při vyhodnocení indikátoru pooperačních sepsí ukázalo, že pravděpodobnost sepse je po některých operacích vyšší. Vůbec nejčastěji se objevují po výkonech na tenkém a tlustém střevě. Důvodem, proč tomu tak je, je podle Smejkala fakt, že některé jsou výkony komplikovanější, delší a v místech větší bakteriální kontaminace. A roli pochopitelně hraje to, zda pacient spadá do některé z výše uvedených rizikových skupin.

Pro zlepšení zapojme i pacienty

Jak tedy v Česku nepříznivou situaci změnit? Podle Smejkala je na místě:

• větší důraz na prevenci ze strany managementu nemocnic,
• ekonomická motivace, ne automatické proplácení všech infekčních komplikací,
• vymáhání dokumentace, že se správný postup děje a je v souladu s principy medicíny založené na důkazech,
• vědomí, že incidence těchto stavů je odrazem kvality péče, proto by měla zajímat pojišťovny i akreditační komisi.

Ke zlepšení u plánovaných operací je ovšem také třeba zapojit samotné pacienty. Jak? Třeba zkvalitněním výživy před výkonem, hygienou a používáním dekolonizačních prostředků před nástupem do nemocnice, kontrolou diabetu či nekouřením cigaret alespoň měsíc před operací.

Zatím je ovšem situace taková, že se komplikace nemocnicím vesměs vyplácejí. „Že nemocnice nejsou úhradově tlačeny ke kvalitě, je patrné i na tom, jak těžce se z nich data získávají. Přitom by měla být přístupná i pacientům. Ti ani nevědí, kolik se kde dělá kterých výkonů. Natož, jaké je procento jejich infekčních komplikací,“ dodává Smejkal.