Neinvazivní odběr krve, schopnost zachytit molekulární proměny nádoru v reálném čase a šance odhalit návrat nemoci dříve, než se projeví na zobrazovacích metodách. Tekutá biopsie podle přednosty Onkologické kliniky 1. LF UK, VFN a ÚVN Luboše Petruželky nepředstavuje konkurenci klasické tkáňové biopsie, ale její logické rozšíření. „Vstup do širší klinické praxe je nezadržitelný,“ prohlásil na Kongresu diagnostiky a intervence dýchacích cest.

Když onkolog dnes diagnostikuje nádorové onemocnění, opírá se především o obraz z radiologie, histologii a klinické projevy pacienta. Jenže to, co lékař vidí pod mikroskopem nebo na CT snímku, je podle Petruželky jen část příběhu. „V současnosti se díváme klinickým pohledem na nádorové onemocnění, ale ono se vyvíjí úplně jinak molekulárně,“ upozornil. Právě tento skrytý, dynamický vývoj – vznik mutací, odpověď na léčbu či vznik rezistence – otevírá prostor pro tekutou biopsii.

Doplněk, nikoli náhrada

Nejde však o náhradu nebo konkurenci stávající metodě. „Tkáňová biopsie a tekutá biopsie nejsou metody, které by byly navzájem kompetitivní, naopak se budou v budoucnosti doplňovat,“ zdůraznil Petruželka. Zatímco tkáňový vzorek zůstává zlatým standardem diagnostiky, tekutá biopsie přináší informace, které z jednoho vpichu do nádoru získat nelze.

Nádor není statický útvar. V čase i prostoru se mění, vytváří subklony a reaguje na léčbu. Klasická biopsie přitom zachytí jen malou část nádorové tkáně. Naproti tomu krevní test, který analyzuje fragmenty nádorové DNA kolující v krvi, může nabídnout ucelenější informaci o genovém průřezu celého nádoru.

Chybí standardizace postupu

Tekutá biopsie stojí na analýze genetického materiálu, který se z nádorových buněk uvolňuje do krevního řečiště. Může jít buď o celé cirkulující nádorové buňky, nebo – častěji – o fragmenty takzvané cirkulující nádorové DNA (ctDNA). „DNA vyskytující se v krvi je souhrnně označována jako volná DNA, ale pro nás je klíčová právě ta nádorová,“ vysvětlil Petruželka.

Metodicky jde o oblast velmi pokročilou, problémem však zůstává absence jednotného klinického pohledu. Různé laboratoře používají různé panely a postupy, což komplikuje srovnatelnost výsledků. Právě standardizace patří mezi hlavní výzvy pro další rozvoj metody.

Mohlo by vás zajímat

Ve screeningu zatím tápe

V klinické praxi se tekutá biopsie již dnes uplatňuje v několika oblastech: při stanovení prognózy, výběru cílené léčby, detekci recidiv a monitorování průběhu onemocnění. Velký potenciál má také v oblasti screeningu, byť zde je cesta teprve na začátku. „Je to perspektivní, ale zatím neprošlapaná cesta,“ upozornil Petruželka.

Zásadní výhodou je možnost opakovaného, neinvazivního odběru. To umožňuje sledovat nádorovou evoluci v čase a včas zachytit vznik rezistence. „Změna léčby je někdy pozdní. Právě dynamické sledování může tento problém zmírnit,“ zaznělo v přednášce.

Dvě cesty, různá přesnost

Petruželka podrobně rozlišil dva základní typy tekuté biopsie. První z nich, takzvaná agnostická, nevyžaduje znalost molekulárního profilu nádorové tkáně. Lze ji použít například tehdy, když není k dispozici vzorek nádoru. Má však nižší analytickou senzitivitu a vyšší riziko falešně pozitivních výsledků.

Druhým typem je nádorem informovaná tekutá biopsie, která vychází z předchozí molekulární analýzy primárního nádoru. Je ideální pro monitorování onemocnění a zejména pro detekci takzvané minimální reziduální choroby (MRD). „Má nízkou falešnou pozitivitu a využívá nádorově specifické panely,“ shrnul Petruželka s tím, že její nevýhodou je delší čas potřebný k úvodní tkáňové sekvenaci.

Minimální reziduální choroba jako klíč

Právě detekce minimální reziduální choroby patří k nejperspektivnějším oblastem využití tekuté biopsie. Jde o zachycení stopového množství nádorových buněk po ukončení kurativní léčby. Pozitivní nález MRD je podle dostupných dat spojen s výrazně horší prognózou.

Nejvíce zkušeností je zatím u kolorektálního karcinomu a karcinomu prsu, význam se však ukazuje i u plicních nádorů. Zde ale metoda naráží na limity: časná stadia často uvolňují jen velmi malé množství nádorové DNA, což může vést k falešně negativním výsledkům. „Chybí jednoznačný časový management a validace,“ upozornil Petruželka.

Nezadržitelný vstup do praxe

Z pohledu klinika zůstává základním pravidlem jasná posloupnost. „Vždy má přednost tkáňový vzorek,“ zdůraznil přednosta onkologické kliniky. Tekutá biopsie přichází na řadu tehdy, když tkáňovou biopsii nelze provést, je nedostatečná nebo je potřeba sledovat progresi či recidivu. Negativní výsledek tekuté biopsie by měl být v případě podezření ověřen klasickým odběrem.

Význam tekuté biopsie byl potvrzen řadou klinických studií a její širší uplatnění je otázkou času, zdůraznil Petruželka. Bez standardizace, kontroly kvality a akreditace laboratoří to ale nepůjde. „Indikace by měly být konsenzem odborných společností a podpořené plátci zdravotní péče,“ dodal onkolog.