České zdravotnictví stojí mezi digitalizačním pokrokem a systémovou nejistotou. Promarněnou reakreditaci center, nefunkční úhradovou vyhlášku i to, proč je kvalita péče stále závislá na entuziasmu zdravotníků, glosuje v bilanční anketě Zdravotnického deníku Michal Zikán, přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Bulovka a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Na co byste letos v českém zdravotnictví nejraději zapomněl?
Nejraději bych zapomněl na průběh reakreditace onkogynekologických center. Po roce a půl čekání na vypořádání připomínek zařízení, která podmínky akreditace nesplnila, rozhodl ministr v rozporu s doporučením akreditační komise a promarnil tak šanci racionálně alespoň částečně síť center zredukovat.
Velkou bolestí je nová úhradová vyhláška. V našem oboru vidíme některé zásahy vedené jistě dobrými úmysly. Například snahu zredukovat počet malých gynekologických ambulancí nebo sbližovat úhradu císařského řezu a spontánního porodu. Konkrétní řešení však nejsou dobře nastavená a povedou v hospitalizačním segmentu k poškození řady pracovišť celkovým snížením úhrady porodu. Úspora financí je z mého pohledu sporná a změny rozhodně nepovedou ke zlepšení péče.
Koho byste v právě končícím roce pochválil?
Všechny zdravotníky za to, že dokážou mnoho let pracovat v tomto systému poměrně velké nejistoty. Kvalita našeho zdravotnictví často závisí na entuziasmu jednotlivých zdravotníků.
Ale i ministerstvo lze pochválit za přípravu a dotažení některých zákonných předpisů, především souvisejících s digitalizací zdravotnictví. Znamená to velký posun směrem do aktuálního století a mělo se to stát již dávno. Kromě eŽádanek a ePoukazů je to hlavně sjednocení datového rozhraní. To by do budoucna mělo otevřít možnost přímého sdílení dat mezi jednotlivými zařízeními.
Pochvalu zaslouží i myšlenka zřídit systém Administrace k posílení kontroly atestačního vzdělávání. Konkrétní realizace tak hladká není, ale tento systém rozhodně znamená posun v míře jistoty mladých lékařů připravujících se na atestaci.
Jaká očekávání si spojujete s nástupem nového ministra zdravotnictví?
Především racionální a na datech založenou diskusi. Z pohledu konkrétních kroků posílení a naplnění kompetencí nelékařských zdravotníků, racionalizaci sítě zdravotnických zařízení, objektivní systém akreditací center a zamyšlení se nad organizací pražského a středočeského zdravotnictví.
S čím by neměl otálet, jaké změny by měl udělat už v roce 2026?
Měl by zahájit diskusi o zastavení úhrad na rok 2027. S nastávajícím rokem zřejmě již nic neuděláme, ale o to důležitější je připravit se dobře na další období. Měl by dohlédnout na spuštění a hladký provoz systému Administrace a dotáhnout reakreditaci Komplexních onkologických center.
Jaké máte profesní plány v novém roce?
Z širšího pohledu chci pokračovat v diskusi o organizaci péče o nositele genových mutací vedoucích k vyššímu riziku vzniku zhoubných nádorů, o tom, jaká data potřebujeme pro racionální řízení péče a jak tato data získávat. A jak organizovat síť péče o tyto jedince.
V užším pohledu chceme na Bulovce rozšiřovat spektrum porodnických služeb s důrazem na domácí návštěvy a samostatnost porodních asistentek, v září budeme organizovat již třetí ročník konference Rodíme se. V onkogynekologické a urogynekologické péči pokračovat v rozvoji prehabilitace (úprava rizikových faktorů spojených se vznikem pooperačních komplikací – pozn. red.). Letos jsme byli velmi úspěšní i publikačně, doufám, že v tom budeme pokračovat.
