Otálení s potřebnými reformami ve zdravotnictví se může vymstít. Bez transformace a změn financování systému se stávající problémy jen prohloubí. V bilanční anketě Zdravotnického deníku před tím varuje ekonom Aleš Rod, výkonný ředitel Centra ekonomických a tržních analýz a také člen Národní ekonomické rady vlády (NERV).
Na co byste v roce 2025 v českém zdravotnictví nejraději zapomněl?
Největší problémy, které české zdravotnictví má, nejsou rozhodně otázkou roku 2025. Museli bychom to protáhnout spíše na dekádu.
Ale co se uplynulého roku týče, zmínil bych dvě věci. Jednak to byla ta část veřejné debaty ohledně legislativního návrhu „volby pacienta“, která účelově odmítala fakta, jejich otáčením útočila na nízké pudy voličů a ukázala, proč se politici bojí udělat paretoefektivní krok (krok v situaci, kdy nelze zlepšit situaci jedné skupiny, aniž by se zároveň zhoršila situace jiné, pozn. red.) zajišťující další zdroje financování oficiální cestou.
A také bych rád zapomněl na útoky na nelékařský odborný personál, včetně lékárníků. Takové chování českému zdravotnictví rozhodně neprospívá.
Koho byste v uplynulém roce pochválil?
V prvé řadě lékaře a zdravotnický personál. Není to klišé, musíme stále připomínat, jak skvělé máme zdravotnictví, a snažit se tento stav udržet.
Jmenovitě by pochvalu zasloužilo mnoho lidí. Já bych si dovolil zmínit odcházejícího ministra zdravotnictví Vlastimila Válka za to, že se snažil navázat na odkaz zesnulého senátora Romana Krause v prosazení již zmíněné volby pacienta. A také ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislava Duška za to, jak ÚZIS zpřístupňuje zdravotnická data a umožňuje tak rozšiřovat možnosti výzkumu v oblasti zdravotnictví. Třeba i ekonomům, jako jsem já – to je velmi záslužná a velmi podceňovaná činnost.
Mohlo by vás zajímat
Pochvalu si ale zaslouží každý, komu není jedno, jak kvalitní a dostupné bude zdravotnictví za 5, 10 nebo 20 let. Takový člověk neúnavně vysvětluje potřebnost reforem a argumentuje proti názorům, že stačí do zdravotnictví lít víc peněz a o nic dalšího se nestarat.
Jaká očekávání si spojujete s nástupem nového ministra zdravotnictví?
Očekávání jsou velmi vysoká, za což si pan ministr tak trochu může sám. Měl jsem možnost potkat se s Adamem Vojtěchem před volbami i po volbách na několika akcích, kde potvrdil, že do funkce přichází velmi dobře připraven a má ambiciózní plán, jehož struktura se otiskla do programového prohlášení. Tento plán může posunout zdravotnictví dobrým směrem – obsahuje tlak na prevenci, efektivnější cestu pacienta systémem, podporu oblasti duševního zdraví, tlak na elektronizaci, dostupnost inovativní léčby nebo důraz na efektivitu a finanční stabilitu systému. Kdybychom se ohlédli za doporučeními naší pracovní skupiny NERV – zdravotnictví, našli bychom významnou tematickou shodu, což je fajn.
S čím by nový ministr neměl otálet? Jaké změny by měl udělat už v roce 2026?
Neměl by otálet zejména se změnami, které jsou nepopulární. Pravidlem politických matadorů je, že nepopulární opatření musíte dělat v první polovině volebního cyklu. A to při délce legislativního procesu znamená, že musíte „pálit ostrými“ již během obvyklých 100 dní hájení. Mezi takové návrhy bych řadil ty týkající se transformace zdravotnických zařízení, změn ve financování, posílení konkurence mezi pojišťovnami nebo rozšiřování kompetencí nelékařů.
Jaké máte profesní plány v novém roce?
Doufám, že rok 2026 bude po pracovní stránce opět plný výzev. V oblasti zdravotnictví se těším na několik velmi zajímavých analytických projektů, ale také na to, že v rámci své konzultační úlohy v nově vzniklé Asociaci soukromých poskytovatelů zdravotních služeb budu pomáhat obhajobě dříve zmíněných priorit – tedy prevenci, vnitřní efektivitě, rozšiřování kompetencí nelékařů či většímu zapojení soukromých zdrojů do financování zdravotnictví oficiální cestou. Je důležité upozorňovat na zásadní roli soukromých poskytovatelů péče. Pokud by docházelo k ostrakizaci jejich pozice v systému, český zdravotní systém eroduje ve dví. A to bychom neměli dopustit.
