Desetiletí Evropa sázela na globalizaci a nejnižší cenu. Nyní však zjišťuje, že tato strategie ji dovedla do rizikové pozice vůči mocnostem, které pravidla hry dávno nerespektují. Ředitel pro vnější vztahy společnosti Zentiva Tomáš Pala a výkonný ředitel České asociace farmaceutických firem (ČAFF) Filip Vrubel upozorňují, že Evropa stojí před osudovým dilematem. Buď začne silněji dotovat svůj průmysl a chránit trh, nebo riskuje, že v příští krizi zůstane bez léků. Cesta zpět k izolovanému kontinentu je však plná rizik a hrozí odveta ze strany globálních hráčů.

Základní problém současné lékové politiky je až překvapivě jednoduchý. Pokud nemocnice soutěží výhradně nejnižší cenu, evropský výrobce nemá šanci. Vrubel to ilustruje na konkrétním příkladu: „Když tu bude dotovaný evropský produkt za 13 eur a indický za 7 eur, co nemocnice udělá?“ Odpověď je jasná – zvolí levnější variantu, i kdyby to znamenalo znevýhodnění domácího průmyslu.

Ani evropská legislativa zatím nenabízí skutečný únik z této cenové pasti. „Vznikající legislativa sice umožní, aby nemocnice mohly kupovat evropský produkt za vyšší cenu, ale rozhodně ne za dvojnásobnou. Nepřimějí státy, aby takto plýtvaly peníze,“ vysvětluje Pala s tím, že ani stoprocentní dotace nemusí stačit, pokud konkurence z Asie zareaguje dalším snížením ceny. A to se s ohledem na tamní deregulované prostředí, nízkou cenu energií i lidské práce a štědré státní subvence může snadno stát.

Konec liberální iluze?

Situace je o to komplikovanější, že Evropa se po několik desítek let profilovala jako bašta volného trhu a odpůrce protekcionismu. Jenže USA, Čína a další velmoci začaly mezinárodní obchod využívat jako nástroj politického boje. Evropská unie se tak ocitá v situaci, kdy bojuje s pravidly, která ostatní ignorují.

„Evropská komise zřejmě musí jít proti všemu, za co posledních 50 let bojovala, tedy otevřenému globálnímu trhu bez protekcionismu. To vše se musí změnit, pokud chceme skutečně podporovat a preferovat domácí výrobu. Význam a dopady tohoto kroku si však ještě všichni plně neuvědomují. Tedy že bude potřeba upravit přístup celého kontinentu,“ varuje Pala.

Mohlo by vás zajímat

Změna kurzu je však extrémně náročná. Evropa oproti USA není federací a shoda 27 států trvá příliš dlouho. Také možná sama neví, co chce nebo má dělat. „Je otázkou, jestli je Evropa vůbec ochotná se změnit, nebo bude raději bojovat s větrnými mlýny a přemlouvat USA nebo Čínu, aby se otevřely a byly liberální,“ zamýšlí se Vrubel.

Navíc panuje strach z odvety. Pokud se Evropa uzavře, ostatní trhy se mohou velmi rychle uzavřít jí. „Dali bychom tím signál všem od Brazílie přes Ameriku až po Čínu, a velmi rychle se to otočí proti nám. Můžeme se tak dostat do pasti ze všech stran,“ shrnuje Pala patovou situaci.

Strategie pro přežití: Nejen peníze, ale i suroviny

Co tedy může udělat konkrétně Česká republika a její ministerstva, aby snížily rizika lékové bezpečnosti? Podle Paly je nutné přejít od politických deklarací ke konkrétním krokům na podporu farmaceutického průmyslu, který je strategickým odvětvím s vysokou přidanou hodnotou.

Navrhovaná řešení zahrnují:

  • Investiční pobídky: ministerstvo průmyslu a obchodu by mělo vypsat výzvy na podporu nových výrobních linek.
  • Léková bezpečnost: ministerstvo zdravotnictví musí aktivně snižovat rizika výpadků.
  • Zásoby surovin: místo drahého skladování hotových krabiček by stát měl motivovat výrobce k držení zásob účinných látek přímo v zemi.
  • Aktivita v Bruselu: Česko musí být slyšet při tvorbě důležitých legislativních dokumentů na úrovni EU.

Cesta k rovnováze

Také Vrubel se domnívá, že nepomůže jediné zázračné opatření, ale pouze jejich promyšlený soubor. „Potřebujeme set několika opatření – od dotací přes investiční pobídky na výrobu až po spolupráci s konkrétními firmami na držení pohotovostních zásob včetně stockpilingu molekul, které se v Evropě nevyrábí. A to vše bude bezpochyby stát nějaké peníze. Celá diskuse proto bude o nalezení rovnováhy,“ míní výkonný ředitel ČAFF.

Otázkou zůstává, zda je Evropa ochotná tuto cenu zaplatit. Pokud ne, může se stát, že i nadále vsadí na liberální trh v naději, že se svět vrátí „k normálu“, zatímco její vlastní výrobní kapacity dál neúprosně zeslábnou.