Ukotvení paliativní péče je podle senátorky Věry Procházkové v české legislativě nedostatečné, eutanázie pak zákonný rámec nemá vůbec. Politička a lékařka proto přichází se dvěma novelami stávajících zákonů. Exkluzivně pro Zdravotnický deník vysvětluje, proč bez dostupné paliativní péče nemůže být řeč o důstojném umírání a proč má mít eutanázie v zákoně své místo.
Zatímco v minulosti byly paliativní péče a eutanázie součástí jednoho legislativního návrhu, nyní mají být projednávány odděleně. Paliativní péče má být zakotvena novelou zákona o zdravotních službách, zatímco eutanázie a asistované sebeusmrcení půjdou zřejmě cestou novelizace trestního zákoníku.
Podle senátorky za ANO je rozdělení klíčové pro věcnou a srozumitelnou debatu. Paliativní péče se totiž týká naprosté většiny pacientů na konci života, zatímco eutanázie má být výjimečným řešením pro úzký okruh lidí. Bez funkční paliativní sítě by nebylo možné mluvit o skutečně svobodné volbě pacienta.
Čtyři desetiletí u pacientů na konci života
Profesní dráha Věry Procházkové je s problematikou úzce spojená. Desítky let pracovala na anesteziologicko-resuscitačním oddělení a dodnes slouží u zdravotnické záchranné služby. Právě intenzivní medicína jí podle jejích slov velmi brzy ukázala limity moderního zdravotnictví.
Léčba dnes dokáže dlouhodobě udržovat základní životní funkce, ale ne vždy dokáže zabránit utrpení pacientů v terminálních stavech. Otázka, kdy ještě léčit a kdy už pouze prodlužovat umírání, se tak stala každodenní realitou.
Lékaři v nejasném právním prostoru
Na jednotkách intenzivní péče se Procházková opakovaně setkávala s pacienty bez reálné šance na zlepšení, kteří byli přesto napojeni na maximální technologickou podporu. Zátěž těchto situací nenesli jen zdravotníci, ale i rodiny pacientů.
Když jsem viděla zmítající se pacienty na ventilátorech, kteří se na vás dívají a prosí, příbuzné, kteří plakali za dveřmi, ať už to ukončíme, opravdu se mě to velmi dotýkalo.
Lékaři se přitom často pohybovali v právně nejasném prostoru. Doporučení odborných společností existovala, ale chyběla jasná zákonná opora pro omezení neúčelné péče. Zvlášť citlivou oblastí byla léčba bolesti u pacientů s dlouhodobou opioidní terapií.
„Dostávali jsme se do situací, kdy si pacient říkal o léky na bolest a už jsme překračovali stanovené dávky. To je pro lékaře velice nebezpečné a bylo potřeba to nějakým způsobem řešit,“ říká Procházková.
Mohlo by vás zajímat
Etické dilema i osobní zkušenost
Rozhodování o pokračování nebo ukončení léčby nebylo podle ní pouze medicínským problémem, ale hlubokým etickým dilematem. Lékaři stáli tváří v tvář pacientům, kteří trpěli a jejichž stav se nelepšil, i příbuzným, kteří žádali konec utrpení. „Když jsem viděla zmítající se pacienty na ventilátorech, kteří se na vás dívají a prosí, příbuzné, kteří plakali za dveřmi, ať už to ukončíme, opravdu se mě to velmi dotýkalo,“ říká senátorka.
Zásadní roli sehrála i osobní zkušenost. Její matka, rovněž zdravotnice, onemocněla rakovinou a umírala na onkologickém oddělení. Přestože za ní Procházková denně dojížděla, poslední fázi života strávila její matka v nemocnici, bez možnosti domácí péče. Právě tehdy si naplno uvědomila, jak zásadní je možnost volby – nejen způsobu léčby, ale i místa, kde člověk umírá.
Paliativní péče jako základ legislativních změn
V průběhu své kariéry se Procházková specializovala na léčbu bolesti, založila ambulanci pro pacienty s maligními onemocněními a podílela se i na vzniku paliativních lůžek v jediném kamenném hospici v Karlovarském kraji. Tam se setkávala i s pacienty, kteří na konci života zůstávali zcela sami.
Právě proto dnes považuje zákonné ukotvení paliativní péče za klíčový krok. Podle ní musí být dostupná všem pacientům, nejen těm, kteří mají silné rodinné zázemí.
Od Sněmovny k Senátu
Snaha Procházkové otevřít legislativní debatu o konci života sahá už do doby jejího působení ve Sněmovně (2017–2021). Tehdy předložila návrh zákona, který spojoval úpravu paliativní péče i eutanázie do jedné normy. Kvůli pandemii covidu-19 a legislativnímu přetížení se však návrh nedostal na plénum a se skončením volebního období spadl pod stůl.
Po vstupu do Senátu v roce 2022 se k tématu vrátila jinou cestou. Jako členka zdravotnického výboru otevřela odbornou diskusi formou kulatých stolů a konference s lékaři, paliativci i právníky. Právě zde se ukázalo, že část odborné veřejnosti vnímá spojení paliativní péče a eutanázie problematicky. „Proto jsem se rozhodla, že tyto dvě části oddělím a že zákon o eutanázii bude samostatná část,“ vysvětluje Procházková.
Obě normy chce nyní do Senátu předložit paralelně, ale odděleně. Zatímco paliativní péče má podle ní řešit potřeby většiny pacientů na konci života, návrh zákona o eutanázii má zůstat striktně vymezeným a výjimečným institutem.
V navazujícím textu podrobně popíšeme, jak je norma koncipována, jaké stanovuje podmínky a jaké pojistky proti zneužití obsahuje.
