Osm miliard korun rozložených do deseti let má změnit péči o pacienty se srdečními onemocněními. Podle odborníků jde o náklad, který se díky efektivnější léčbě a lepší organizaci péče systému vrátí. Politici a plátci zůstávají opatrnější. Kdo a jak zaplatí Národní kardiovaskulární plán, řešili panelisté kulatého stolu Zdravotnického deníku Organizace kardiologické péče.
Jedním z hlavních témat kardiologické diskuse se stalo financování změn, které má Národní kardiovaskulární plán na příštích 10 let zavést. Jde o částku zhruba 8 miliard korun.
Mírné obavy z její výše vyjádřil v úvodu poslanec a hejtman Plzeňského kraje Kamal Farhan (ANO). „Jak už říkám delší dobu, s obsahem Národního kardiokardiovaskulárního plánu souhlasím. Jsem člověk, který podporuje inovativní léčbu. Za největší úskalí plánu ale považuji jeho finanční naplnění,“ uvedl.
„Dnes je totiž státní kasa prázdná a zdravotní pojišťovny jsou bez peněz, respektive na hraně finanční udržitelnosti. A další miliardy se na ně valí kvůli rozhodnutím předchozí vlády – ať už jde o rezidenční místa nebo fond prospěšných činností. Neumím si proto představit, kde se ty miliardy najdou,“ vyjádřil své obavy.
Miliardy rozložené do 10 let
Podle místopředsedy České kardiologické společnosti Aleše Linharta, který u kulatého stolu Národní kardiovaskulární plán představil, jsou ale ony miliardy jen „drobné“. A nepředstavují překážku.
„Za prvé jde o plán na 10 let. Za druhé třeba jen na terapii pacientů se srdečním selháním se dává téměř 8 miliard korun za rok. Takže kdybychom z této částky ušetřili 10 %, pokryjeme plánované náklady na celých 10 let,“ reagoval Linhart v diskusi. A dodal, že jako příklad uvedené srdeční selhání rozhodně nepatří mezi nejnákladnější diagnostické kapitoly kardiologické péče.
Mohlo by vás zajímat
Že jsou miliardy, které lze ušetřit, reálné, podle Linharta jasně ukazují i data ze sociální oblasti. „U srdečního selhání jde o 21 miliard ročně v nákladech na invalidní důchody, dlouhodobé pracovní neschopnosti a na další příspěvky na pacienty. Dokážeme významným způsobem zlepšit přežívání pacientů. A vzhledem k tomu, že minimálně 25 % z nich je v produktivním věku a třeba i hypertonik má v průměru o 100 % delší doby pracovní neschopnosti než pacient bez hypertenze, je jasné, že jsme schopni efektivně uspořit dost peněz,“ vysvětlil.
Řekl také, že 8 miliard je velmi vysoká částka, pokud by šlo o jednorázový náklad. Kardiovaskulární plán s ní ale počítá jako s celkovým nákladem rozloženým do 10 let.
Hledání shody napříč odbornostmi
Postupné implementování Národního kardiovaskulárního plánu zdůraznil v diskusi také předseda České společnosti pro aterosklerózu profesor Michal Vrablík. „Ani my jako kardiologická komunita nejsme připraveni zítra naplnit všechny body plánu… Budeme plánovat postupně, rok po roce – a postupně také budou přicházet výsledky. Věřím, že se ukážou i úspory. A, že když se podaří správně diagnostikovat a zaléčit pacienty, nebudou v první fázi tak často v pracovní neschopnosti a ubyde invalidit ve věku 50 až 55 let,“ popsal Vrablík cestu k úsporám.
V diskusi také ocenil, jak se podařilo docílit konsenzu na obsahu Národního kardiovaskulárního plánu napříč odbornostmi, které se na jeho přípravě podílely. „Je to velkou zásluhou Aleše Linharta a jeho týmu. Dosažení konsenzu nebylo úplně jednoduché. Některé odbornosti měly pocit, že by v plánu měly být jejich zájmy více vidět. Bylo třeba vyjednávat,“ uzavřel Vrablík.
Inovace? Plátci musí být opatrní
Jako zcela klíčový se pro Národní kardiovaskulární plán jeví konsenzus mezi jeho tvůrci a plátci. Co tedy o tomto dokumentu a jeho financování soudí zdravotní pojišťovny?
Finanční stránka plánu nebyla podle náměstka ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Jana Bodnára s pojišťovnami v počátcích dostatečně diskutována. „Nakonec jsme ale nějak participovali na jeho finální verzi. Nicméně stále ne všechno, například co se týče inovací, je plně konsenzuální s tím, co si minimálně my na VZP představujeme, že by z hlediska organizace zdravotní péče o kardiologické pacienty bylo ideální a udržitelné,“ řekl Bodnár. A poznamenal, že organizace kardiologické péče je už dnes v České republice podle dostupných dat na mimořádně dobré úrovni.
Bodnár také vysvětlil, že v zavádění inovací musí plátci postupovat opatrně. „Inovace jsou velmi široké téma, které obsahuje inovace strukturální, organizační, lékové nebo novou přístrojovou techniku. A my jsme ve VZP poměrně rigorózně počítali, kolik by stály veškeré inovace, které k nám každoročně formou požadavků na stát přinášejí odborné společnosti. Výsledek byl zhruba 700 miliard korun, tedy dvojnásobek ročního budgetu VZP. A ač každá inovace v dlouhodobějším horizontu přináší úsporu, touto prostou logikou docházíme k tomu, že zdravotní systém prostě nemá na to, abychom je platili všechny,“ upozornil.
Klíčové bude předávání pacientů
Výslednou podobu Národního kardiovaskulárního plánu ocenila ředitelka Oborové zdravotní pojišťovny (OZP) Jitka Vojtová. Zmínila ale dvě zásadní úskalí. „Je to plán na 10 let, ale zdravotní pojišťovny jsou bohužel nuceny sestavovat zdravotně pojistný plán na rok na základě dohadovacího řízení, které probíhá pro jeden rok,“ upozornila.
Situaci podle ní komplikuje i další okolnost. „Velmi kvituji, že už máme spojená data zdravotní a sociální. Ale velmi negativně vnímám, že pořád ještě nemáme propojené rozpočty. U těch totiž začíná motivace měnit věci systémově,“ řekla.
Vojtová nicméně věří, že je možné najít cestu k úspoře zmíněných 8 miliard za 10 let, aniž by bylo nutné je do systému přidávat. „Potřebujeme změnit nastavení systému ve smyslu předávání pacientů. Pořád se mluví o rozvolnění preskripce. Ale já si myslím, že se musíme bavit o stratifikaci pacientů, o jejich předávání mezi ambulantními specialisty a praktickými lékaři. A na to celkem logicky naváže změna úhradových mechanismů. Bez toho lékaři do změn podle mne většinově nepůjdou,“ míní.
Soukromá sféra si ztráty dovolit nemůže
S tím souhlasí i Linhart. „Myslím, že existuje ochota k jednání o změně úhradového systému ambulantní a hospitalizační péče. Já bych ji podepsal okamžitě. Protože část současné neefektivity spočívá právě v tom, jak jsou tyto mechanismy nastaveny,“ reagoval místopředseda České kardiologické společnosti na slova ředitelky OZP.
A upozornil v této souvislosti i na další opomíjený aspekt. „Někdy máme tendenci kritizovat ambulantní specialisty za to, že si ve své péči zbytečně nechávají nekomplikované pacienty. Ale zapomínáme na to, že ve většině případů jde o privátní zařízení, která nemohou být v červených číslech. Takže prostě hospodaří tak, jak mají nastaveny úhradové mechanismy. A některé věci jsou nucena dělat proto, aby zůstala profitabilní,“ dodal Linhart.
Foto: Radek Čepelák
Poděkování za podporu kulatého stolu patří Všeobecné zdravotní pojišťovně a společnostem Amgen a Bristol.
