V adiktologii nechceme jen léčit chronické pacienty. Potřebujeme větší systémovou podporu prevence. Z naší strany máme vše nachystáno, teď musí konat politici. V bilanční anketě Zdravotnického deníku to říká Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. A připomíná, že nová vláda si prevenci vytyčila jako jednu ze svých priorit.
Na co byste v roce 2025 v českém zdravotnictví nejraději zapomněl?
Pokud bych se na věci díval systémově, je to určitě nastavení úhradové vyhlášky pro rok 2026.
Pokud bych se díval očima svého oboru, je to velká frustrace z průtahů jednání týkajících se výkonů adiktologů a AT specialistů v psychiatrii (psychiatři, kteří absolvovali nástavbový certifikovaný kurz „návykové nemoci“, pozn. red.). Je to velmi bolavé. Ale pokud se nehneme z místa, těžko budeme hledat motivaci u mladé generace lékařů i podporu poskytovatelů péče.
Koho byste v uplynulém roce pochválil?
Já jsem si letos, když jsem se zúčastnil 35. výročí založení SANANIM, uvědomil, že jsem již před dlouhou dobou zapomněl, že jsem se vyučil v neziskovém sektoru a že jsem na to hrdý. Také jsem si uvědomil, jak moc jsem vděčný za to, že v našem oboru neziskový sektor dokázal systémově posunout celou klinickou praxi skokově vpřed, a přitom dokážeme komunikovat a být kooperativní. Pacienti si často neuvědomují, že to není běžné a jak je to důležité. Asi na to občas zapomínáme i my, kteří v tom oboru pracujeme.
Jaká očekávání si spojujete s nástupem nového ministra zdravotnictví?
Musím říci, že docela velká. Adam Vojtěch je totiž člověk, z něhož jsem měl dojem, že náš obor vnímá a že chápe, jaký dopad mají naši pacienti na veřejné zdroje. A chápe, že není dobrá strategie rezignovat a smířit se s tím, že budeme léčit dál pouze chronické pacienty. Tedy ano, mám s ním spojena očekávání směrem k naplnění vládní priority prevence. A mám s ním spojena také očekávání týkající se systémové podpory posilování vazeb našeho oboru ve zdravotnictví. Neexistuje totiž klinická specializace, které by se naše diagnózy vyhýbaly.
S čím by nový ministr neměl otálet? Jaké změny by měl udělat už v roce 2026?
Za mě jsou nyní v adiktologii dvě. Jednak naplnit priority ve zmíněné prevenci. Jsme nachystáni, jsme „na značkách“. Veškeré metodické, výukové a klinické věci dosáhly špičkové úrovně. Pokud to s prevencí myslí vážně, mají vše připraveno a není třeba astronomických financí, ani žádné destrukce. Může to být čistá a rychlá práce a systémový posun.
Totéž se týká tématu podpory úhrad a výkonů u dvou klíčových odborností. Nejde o velké peníze, vše je nachystané, odpracované a doslova v mašličkách. Systém to nebude stát mnoho, dopad přitom může být významný. Není na co čekat.
Jaké máte profesní plány v novém roce?
Spustil jsem zásadní revizi lůžkových léčebných programů v Apolináři (pražská Klinika adiktologie, pozn. red.). A když sáhnete do něčeho, co zde bylo 75 let a sloužilo jako vzor pro všechny podobné vznikající provozy, tak to samozřejmě má „své důsledky a náklady“. Hodlám to udělat pořádně a proces dokončit. A jsem si jistý, že to není jen na rok 2026.
Současně pro mne letos dost zásadně nastal moment, kdy bych svého celoživotního koníčka – tedy prevenci – rád systémově posunul dál. IPREV (Interaktivní platforma podpory duševního zdraví a prevence rizikového chování, pozn. red.) funguje. Je čas zkusit dát tomu všemu systémovější podobu. A když si nastupující vláda vzala prevenci jako prioritu, chci to zkusit a zjistit, zda to myslí vážně. Protože my vše připravené máme. Takže o zábavu mám postaráno.
