Radioligandová terapie dává novou naději pacientům s pokročilým onkologickým onemocněním, u nichž už běžná léčba selhala. Přesto její zavádění do praxe naráží na složité organizační a úhradové otázky. Debata na Evropské onkologické konferenci Zdravotnického deníku ukázala, že nejde o pochybnosti o léčbě samotné, ale o hledání funkční cesty, jak ji včas a smysluplně dostat k pacientům.
Radioligandová terapie se v posledních letech dostala do popředí onkologické péče, zejména u pacientů s metastatickým karcinomem prostaty. Odborná shoda panuje v tom, že jde o vysoce specializovanou léčbu s jasně danými indikacemi, kterou je nutné poskytovat ve specializovaných centrech. Právě v otázce, jak má tato centralizace vypadat v praxi, se ale podle účastníků odborné debaty na Evropské onkologické konferenci Zdravotnického deníku začínají jednotlivé pohledy rozcházet.
Centralizace pohledem klinika
Podle přednosty Kliniky onkologie a radioterapie FN Hradec Králové Milana Vošmika je centralizace radioligandové terapie v současné fázi logickým řešením. Jeho pracoviště léčbu samo neposkytuje, ale spolupracuje s centry v Praze.
„Pokud máme pacienta indikovaného, obracíme se na kolegy, kteří tuto léčbu dělají déle,“ uvedl. Zároveň zdůraznil, že jednou z podmínek indikace je dobrý celkový stav pacienta. „Počítáme s tím, že pacient musí být schopen cestování. Těch návštěv navíc není tolik,“ dodal s tím, že do budoucna se ani jeho pracoviště zapojení nebrání.
Náraz na realitu pacienta
Podle zástupkyně přednosty pro léčebnou péči Onkologické kliniky FN Olomouc Hany Študentové ale není cestování pacientů okrajovým tématem. „Nedovedu si představit, že by člověk cestoval tři hodiny na ambulantní aplikaci, setrval tam třeba osm hodin a zase tři hodiny cestoval zpátky. Navíc je tam samozřejmě radiační zátěž. Nemůže po aplikaci cestovat vlakem,“ upozornila.
Olomoucké pracoviště provedlo první aplikaci už v roce 2021 a má jich za sebou zhruba 150, přesto naráží na limity. „V současné době máme pro rok 2026 patnáct pacientů. Pokud bychom měli sloužit jako spádové pracoviště pro další regiony, nemůže to být dostačující,“ uvedla Študentová.
Zároveň připomněla, že nejlepší výsledky mají pacienti v méně pokročilých fázích léčby. „Pokud by tato terapie měla úhradu i v dřívějších liniích, bude pacientů násobně více. A to už bude velká otázka na pojišťovny.“
Odborné společnosti chtějí být u stolu dříve
Na potřebu včasnější a systematičtější koordinace upozornil předseda České společnosti nukleární medicíny a přednosta Ústavu nukleární medicíny VFN a 1. LF UK David Zogala. Podle něj odborné společnosti narážejí na to, že se k implementaci nových terapií dostávají až ve chvíli, kdy jsou základní parametry už fakticky dané.
„Pro nás jako odbornou společnost by bylo velmi důležité, abychom se o implementaci nových terapií a jejich distribuci mohli přímo bavit s plátci a byli v nějakém kroku přizváni,“ uvedl. Zdůraznil, že cílem není tlak na plošné zavádění léčby, ale odbourání bariér mezi odborníky a pojišťovnami.
Systém má pravidla a neumí fungovat bez žádostí
Na výzvu ke komunikaci reagoval vedoucí oddělení revizních činností a léčiv Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra Ladislav Hadravský. Připustil, že radioligandová terapie má řadu specifik, zároveň ale zdůraznil, že postup plátců svazují jasná pravidla.
Podle něj mají pojišťovny své interní předpisy a nemohou centra nasmlouvávat bez formální žádosti a doložené potřeby. „Když nevidíme poptávku, ani nás centra nežádají, tak proaktivně nenasmlouváváme,“ vysvětlil. Dodal, že pojišťovny vycházejí z dostupných dat o vykazování péče a zároveň musí hlídat zdravotně-pojistné plány.
Poptávka nemůže vzniknout ve vakuu
Na argument pojišťoven reagoval Zogala slovy, že u nových terapií se systém dostává do začarovaného kruhu. „Když je to nová terapie, kterou implementujeme, jak můžete vycházet z poptávky, která ještě vlastně neexistuje? Tomu úplně nerozumím,“ uvedl. Jako příklad zmínil zavádění radioligandové léčby Lutathera, kdy se po schválení úhrady zasmluvnila centra bez potřebné infrastruktury, zatímco FN Motol zůstala mimo.
Podobné paradoxy provázely i nástup Pluvicta: „Nemáme výkon. Jdeme tedy na skupinu pro sazebník zdravotních výkonů s návrhem výkonu, bavíme se, zdá se, že všichni se na tom shodli. Výsledek? Zamítnuto. Všichni pro, kromě svazových pojišťoven a VZP. Odůvodnění: Nemá ještě úhradu. Za dva měsíce léčivo úhradu získalo a mně začaly chodit maily od pojišťoven: ‚Jak to budeme vykazovat?‘ A zase jsme celé kolečko jeli znovu,“ popsal Zogala.
„Cítím se jako v cimrmanovském dramatu. A to opravdu nechci nikomu nasazovat psí hlavu,“ popsal situaci, kdy jednotlivé kroky při zavádění nové terapie na sebe nenavazují.
Pojišťovny jsou připraveny, pravidla jsou ale nutná
V další reakci zaznělo ze strany pojišťoven, že jsou připraveny se o nasmlouvávání radioligandové terapie bavit. Musejí přitom ale vycházet z nastavených pravidel. Podmínkou zůstává žádost ze strany poskytovatele a doložení potřeby léčby. Bez tohoto kroku nelze podle pojišťoven zahájit jednání o nasmlouvání ani o alokaci prostředků.
K tématu:
- Bolest proměněná v poslání. Mlčení a stud bolí někdy víc než nemoc, říká Miss Górecká
- Česko jako odpadkový koš klinických studií? Musíme jednat hned, bijí na poplach lékaři
- Blíž pacientům: VZP rozšiřuje moderní onkologickou léčbu do regionů
- Rakovinu léčíme špičkově, cesta pacienta systémem ale pokulhává
- Digitální onkologie šetří čas, nervy i peníze. Český systém ji ale neumí zaplatit
Současně zaznělo, že pojišťovny už obdržely oficiální vyjádření odborné společnosti, v němž byla specifika radioligandové terapie vysvětlena, a jsou připraveny postupovat podle seznamu doporučených center. Zasmluvnění však podle Hadravského nemůže být automatické a vždy se odvíjí od konkrétní situace daného pracoviště a dostupného rozpočtu.
Jednota místo roztříštěnosti
Do debaty vstoupil také vrchní ředitel sekce ekonomiky a zdravotního pojištění ministerstva zdravotnictví Jan Zapletal, podle něhož u takto specifické terapie není možné, aby byl postup u každé pojišťovny nastavený jinak. Zdůraznil, že klíčová je především organizace péče.
„Motorem doporučení, jak by to mělo fungovat, by měla být odborná společnost. Organizačně, nikoli úhradově,“ řekl. Zmínil také možnost vytvoření jednotného doporučeného postupu, který by upravil pohyb pacienta systémem i indikaci léčby.
Mohlo by vás zajímat
Zogala však argumentoval, že odborný konsenzus o indikacích už existuje a debaty probíhaly dávno před tím, než terapie přišla. Šlo podle něj o dva roky jednání, aby se léčba dostala k lidem za racionálních procesních podmínek.
„To není otázka doporučeného postupu. Musíme se ptát, kde to podat, komu to zasmluvnit, kdo má infrastrukturu. Aby pojišťovna, když zasmluvňuje tuto léčbu, to nezasmluvnila na pracovišti, které to dělat nemůže, protože nemá třeba lůžkové oddělení. O tohle to by mi šlo víc,“ dodal.
Hledání systémového řešení
Navázal konkrétním návrhem, jak předejít situacím, kdy se nová terapie dostává do praxe bez jasně nastaveného rámce. Navrhl, aby po schválení nové terapie a její úhrady následovala koordinační schůzka, na které by se potkali zástupci dotčených odborných společností, svazových pojišťoven i VZP.
„Popíšeme si celou realitu, jaká je, řekneme si, kolik prostředků je reálně k dispozici, a pokusíme se dohodnout nějaký rozumný distribuční mechanismus,“ uvedl Zogala. Odborné společnosti podle něj v systému nemají exekutivní roli a mohou fungovat spíše jako prostředník mezi jednotlivými aktéry.
Rozpočty, nové léky a odpovědnost center
Hadravský připomněl, že od 1. ledna 2026 se změnila úhradová vyhláška, která dává velkým centrům větší flexibilitu. „Centru stanovíme rozpočet a neříkáme mu, že má léčit jen určitý počet pojištěnců konkrétním lékem. Dáváme mu balík peněz a je na něm, jak ho využije,“ popsal.
Zogala upozornil, že právě tento model mohl brzdit nasazení Pluvicta, které vstupovalo do systému bez dodatečných prostředků. Vošmik k tomu dodal, že balík na centrovou péči je vždy omezený. „Pokud přijde nový lék, můžeme říct ano, budeme indikovat tyto pacienty, ale pak je riziko, že to bude na úkor někoho jiného,“ upozornil.
Závěrem Zogala zopakoval, že jeho kritika nemíří proti pojišťovnám. Podle něj bez včasného sladění pohledu odborníků, pojišťoven a státu hrozí, že zavádění vysoce specializovaných terapií bude dál pokračovat s dobrým úmyslem, ale se složitou cestou k pacientům.
Foto: Radek Čepelák
Poděkování za podporu konference patří Všeobecné zdravotní pojišťovně, Vojenské zdravotní pojišťovně, Národnímu ústavu pro výzkum rakoviny a společnostem MSD, Novartis, Bristol, Tiscali Media a MEDDI hub.
Královské Vinohrady Renata Soumarová.
evropských trendů poznání a lidského kapitálu
