Kritika domácích návštěv porodních asistentek, která přišla ze strany některých lékařů, podle jejich zastánců míjí to podstatné – potřeby žen v jednom z nejkřehčích období jejich života. Výroky o „totálním bizáru“ či „návratu do 19. století“ označují přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky FN Ostrava a senátor Ondřej Šimetka a prezidentka Unie porodních asistentek Magdaléna Ezrová za dehonestující a odtržené od reality.
Ondřej Šimetka považuje ostré soudy vůči domácí poporodní péči nejen za urážlivé vůči porodním asistentkám, ale především vůči ženám samotným. „Řekněme si na rovinu, že ‚totální bizár‘ jsou tyto názory, nikoliv tato péče,“ říká. Připomíná, že domácí poporodní péče je ve většině evropských zemí samozřejmostí a že se ve světě stále častěji mluví o šestinedělí jako o „čtvrtém trimestru“, aby se zdůraznil jeho význam.
Přijde mi neuvěřitelné, že to opravdu někdo řekl o profesi, která je velmi zásadní pro to, aby vůbec fungovala péče o ženy – v těhotenství, při porodu i po něm.
Magdaléna Ezrová pro Zdravotnický deník říká, že výroky působí jako dehonestace práce porodních asistentek. „Vyjadřují nerespekt k tomu, co děláme. Přijde mi neuvěřitelné, že to opravdu někdo řekl o profesi, která je velmi zásadní, aby vůbec fungovala péče o ženy – v těhotenství, při porodu i po něm,“ zdůrazňuje.
Péče o ženu není duplicita pediatrie
Šimetka a Ezrová se shodují, že jedním z hlavních omylů kritiky je zaměňování péče o dítě s péčí o ženu. Zatímco novorozence v prvních týdnech opakovaně sleduje pediatr, potřeby matky často zůstávají stranou. Ideální ovšem je, když je péče provázaná.
„Ve chvíli, kdy v raném poporodním období někdo pečuje o ženu, nemůže zároveň nepečovat o dítě. A naopak. Z mého pohledu je tady porodní asistentka od toho, že propojuje umění péče o ženu a dítě,“ míní Ezrová. Navíc podle ní dokáže rozpoznat patologie a ženě říci, aby navštívila lékaře včas. „Nechceme, aby šlo o nahrazení péče pediatrem. To se nám podsouvalo, ale nikdy to tak nebylo,“ konstatuje.
Šimetka volí podobná slova: „Porodní asistentka má kompetence pečovat o ženu a dítě jako o jednotku. Může proto jejich problémy lépe propojovat v souvislostech a poskytovat třeba i laktační poradenství. Lékaři – gynekologové ani pediatři takovou péči neposkytují a poskytovat nebudou, nikdo jim tedy jejich práci nebere.“
Psychické zdraví jako slepé místo kritiky
Lékař také zdůrazňuje, že odpůrci domácí poporodní péče přehlížejí alarmující data o psychickém zdraví žen po porodu. Připomíná údaje Národního ústavu duševního zdraví, podle nichž až 20 % žen v šestinedělí trpí psychickými potížemi a u každé šesté přetrvávají i na jeho konci.
„Pokud se v takovém případě zasáhne včas, je možné zabránit rozvoji dlouhodobé či trvalé psychické poruchy,“ upozorňuje.
Mohlo by vás zajímat
Argument, že ženy mají samy poznat, kdy něco není v pořádku, považuje za popření preventivního principu, na němž stojí péče v těhotenství i po porodu. „Je to podobné, jako bychom těhotným ženám říkali: ‚Nemusíte chodit na prohlídky, přijďte jen, když si budete myslet, že je něco v nepořádku‘,“ přirovnává.
Kompetence jsou dané, říká prezidentka UNIPA
Výraznou část kritiky vyvolalo i tvrzení, že porodní asistentky nemají kompetence pečovat o novorozence. Ezrová to odmítá s tím, že taková péče je součástí jejich vzdělávání.
„Porodní asistentka má kompetence na to pečovat o fyziologického novorozence. Skládá z toho státní závěrečnou zkoušku, má k tomu praxi. Je to v kurikulu, je to v zákoně,“ říká.
Služba není nová. Nový je odpor
Oba oslovení zdravotníci zároveň připomínají, že domácí poporodní péče porodních asistentek není žádnou novinkou. Šimetka upozorňuje, že existovala již před lednem 2026, pouze byla vázána na indikaci registrujícího lékaře. „Nyní se indikace rozšířila a udělala povinnou pro porodnice. K žádné jiné změně nedošlo,“ konstatuje.
Ezrová dodává, že důvodem, proč služba nebyla využívána, byla zejména neinformovanost žen a neochota lékařů indikaci vystavovat. Své sehrály i dlouhodobé problémy komunitních porodních asistentek se získáním smluv se zdravotními pojišťovnami.
Legitimizace obav ano, zákaz ne
Šimetka otevřeně přiznává, že zavedení služby je pro systém složité a nastane akutní nedostatek porodních asistentek, které ji mohou poskytnout. „Jenže v podmínkách, kdy lékařská společnost uvažuje dlouhodobě takto, nebyla žádná vyhlídka, že by se někdy něco změnilo. Takže se to zavedlo trochu narychlo,“ vysvětluje.
Tato péče je tak směšně ohodnocená, že na tom opravdu nikdo nezbohatne a naopak bude pro nemocnice spíše ztrátová.
Obavy však podle něj nelze řešit odmítnutím celé koncepce. „Tyto pochybnosti se mají řešit komunikací mezi jednotlivými poskytovateli péče – lékaři a porodními asistentkami. Případně upravit vzdělávání. Síla je ve spolupráci, nikoliv v boji jednoho proti druhému,“ míní.
Za absurdní označuje argument, že jde o „dohození kšeftu“. „Tato péče je tak směšně ohodnocená, že na tom opravdu nikdo nezbohatne a naopak bude pro nemocnice spíše ztrátová,“ doplňuje.
Péče, která se systému vyplatí
Ezrová také upozorňuje na dlouhodobé dopady v oblasti kojení, zdraví žen i ekonomických nákladů. Připomíná, že komplikace, kterým lze včasnou domácí péčí předejít, stojí ve výsledku systém i rodiny násobně více.
„Rozumím tomu, že jsou problémy a potýkáme se s nimi, aby služba mohla být poskytovaná. Ale pojďme se bavit o tom, jak ji udělat funkční,“ vyzývá. Zároveň poznamenává, že otázka kvality péče je velmi důležitá, měla by jít ale všemi směry – tedy i k lékařům. „To, že mají titul MUDr., mi nedává jistotu, že poskytují kvalitní službu,“ dodává.
