Je jedno, jestli do nemocnice přijedete sanitkou, taxíkem nebo přijdete po svých. O pořadí ošetření nerozhoduje způsob dopravy, ale závažnost zdravotního stavu. Tak zní vysvětlení záchranářů, které ale na sociálních sítích Zdravotnického deníku vyvolalo bouřlivou diskusi. Zkušenosti pacientů i zdravotníků totiž často mluví jinak – a právě kvůli tomu vzniká prostor pro frustraci, nedůvěru i nadužívání systému.

Impulzem k debatě byl úryvek z podcastu Perspektivy Česka, ve kterém zástupce tiskové mluvčí ZZS HMP Karel Kirs vysvětluje základní princip akutní péče: o tom, kdo bude v nemocnici ošetřen dřív, nerozhoduje způsob dopravy, ale závažnost zdravotního stavu pacienta a rozhodnutí ošetřujícího lékaře.

„Je úplně jedno, jestli přijedete sanitkou, taxíkem nebo přijdete pěšky. Přednost má vždy ten, kdo je více ohrožený na životě,“ shrnuje Kirs. Podle něj právě mylná představa, že příjezd sanitkou automaticky znamená rychlejší ošetření, přispívá k nadužívání záchranné služby a zbytečně zatěžuje systém s omezenými kapacitami.

Věčné téma poplatku

Část diskutujících s tímto vysvětlením bez výhrad souhlasí – a dodává, že bez jasných finančních nebo regulačních brzd se situace jen těžko změní. Mezi hlasy, které volají po zpoplatnění zbytečných výjezdů, se objevili i zdravotníci z některých nemocnic.

„Začala bych zvýšením pohotovostního poplatku na 500 korun, ta částka je desítky let stejná,“ píše Barbora Šteklová, lékařka z Nemocnice Na Františku. „Pak jsou pacienti uražení, když po třech hodinách intenzivního vyšetřování uprostřed noci musí zaplatit 90 korun, za které si dnes nekoupíte ani kafe. Ta filtrovací funkce tam chybí,“ dodává.

Podobně to vidí i Luboš Pecka, který pracuje jako praktická sestra ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze: „Úplně by stačilo, aby byl každý ‚zbytečný‘ výjezd zpoplatněn. Každý pak dostane při odchodu fakturu.“

Mohlo by vás zajímat

Modely ze zahraničí

Někteří diskutující upozorňují, že podobný model funguje v zahraničí. „Žiju ve Švýcarsku. Když si zavoláte sanitku kvůli prkotině, pošlou vám fakturu a pojišťovna vám to neproplatí. Když si zlomíte ruku, můžete jet taxíkem, není to život ohrožující stav,“ popisuje Marie Lopez.

„Zavedla bych poplatek, který následně pojišťovna proplatí, pokud byla sanitka zavolána adekvátně k situaci. Celá lékařská péče ve Francii třeba takto funguje,“ doplňuje Kateřina Štejfová.

Na pohotovosti potřetí během týdne

Vedle systémových úvah se v diskusi objevují i osobní zkušenosti pacientů, které dokreslují každodenní realitu pohotovostí a ukazují, s jakými situacemi se personál potýká. „Zažil jsem pacienta, který každou poslední neděli pravidelně ve 22 hodin dostal ‚zachvat dušnosti‘ a nechal se dovést sanitkou, aby mu plicař vypsal měsíční dávku léků,“ popisuje Michal Hnaťuk.

„Seděla jsem na pohotovosti s angínou. Záchranka přivezla starší paní s kašlem a posadili ji do čekárny. Její sestra ale začala křičet, že přijela sanitkou a nemůže přece čekat,“ popisuje Veronika Dostálová. Nakonec se ukázalo, že pacientka byla na pohotovosti už potřetí během jednoho týdne. „Já tam seděla s horečkou, CRP 147, čtyři hodiny. Nemohla bych tu práci dělat,“ dodává diskutující.

Když zkušenost mluví jinak

Mnozí další však popisují, že příjezd sanitkou přednost skutečně znamenal. „Vždy, když jsme babičku vezli sami, nechali ji skoro umřít v čekárně. Sanitkou vždy hned na řadě,“ píše Denisa Šafaříková-Pštroszová.

Podobné příběhy podle některých vysvětlují, proč se mýtus o „přednosti sanitky“ mezi lidmi tak snadno šíří. Pokud pacienti opakovaně vidí, že ten, kdo přijede záchrankou, jde dřív, jen těžko se jim vysvětluje, že systém funguje jinak.

Ne všude platí totéž?

„Lékař mi řekl přímo, že jsem udělala chybu, že jsem dojela autem. Čekala jsem pět hodin v bolestech, ale každý, kdo dojel sanitkou, šel přede mnou. Tak kde je teda pravda?“ ptá se Žaneta Violla Vápeníčková.

Podle zdravotnické záchranářky Anny Lálové je odpověď nepříjemná, ale jednoduchá: systém není všude stejný. „Normální je, že každý příchozí pacient projde triáží a podle toho čeká, nezávisle na tom, zda dorazil svépomocí, nebo záchrankou. Ale některé nemocnice jedou ještě historický režim, kdy se předpokládá, že záchranka veze lidi ve vážnějším stavu, a proto je berou přednostně.“

To ale podle ní není správně. „Personál záchranky nemůže vědět, v jakém stavu jsou ostatní lidi na chodbě nemocnice. O tom má mít přehled personál ambulancí a akutního příjmu,“ dodává Lálová.

Odborný spor o pořadí pacientů

Na výpověď záchranářky však reaguje lékařka Markéta Foltynová: „Věřte mi, že pořadí pacientů vždy a všude určuje lékař, obvykle na základě triáže. To, jak to vypadá očima pacienta, nemusí odpovídat realitě.“

Podle ní je důležité, aby zdravotníci mluvili srozumitelně a jednotně. „Takhle to vypadá, že někde platí jiná pravidla než jinde. Všude rozhodují zdravotníci – podle charakteru potíží a celkového stavu,“ míní.

„Rozhodně není pravda, že všude se rozhoduje na základě zdravotního stavu. Existují pracoviště, kde se to nedodržuje a na stav pacientů se nebere ohled. Vím, že je to špatně, ale není to moje chyba,“ nesouhlasí Lálová.

Nadužívání sanitek bylo jedním z témat podcastu Perspektivy Česka: