Může pravidelné sportování vyvážit rizika spojená s alkoholem? Velká norská studie, která sledovala téměř 25 tisíc lidí po dobu bezmála 17 let, přináší odpověď: Pohyb není „protilék“ na pití. Zároveň publikace ukazuje, že nízká fyzická kondice je pro dlouhověkost větším problémem než samotný alkohol.

V posledních letech se na sociálních sítích objevuje lákavá představa: Když člověk sportuje, může si občasný alkohol „dovolit“. Fyzická aktivita má podle tohoto zjednodušeného pohledu vyvažovat zdravotní škody pití. Nová studie publikovaná v časopise Sports Medicine však ukazuje, že realita je podstatně složitější – a méně pohodlná.

Bezpečná hranice pití? Neexistuje

Autoři analyzovali data z norské Trøndelag Health Study (HUNT – studie zdraví prováděná v norském kraji Trøndelag, považována za jednu z nejrozsáhlejších kohortových studií na světě, pozn. red.), konkrétně z jejích dvou vln vzdálených deset let.

Sledovali změny v konzumaci alkoholu, změny kardiorespirační kondice a jejich vztah k celkové úmrtnosti. „Neexistuje bezpečná dolní hranice pro konzumaci alkoholu a i malé množství zvyšuje riziko předčasné úmrtnosti,“ shrnují už v úvodu autoři studie.

Když se v čase pije víc, roste i riziko smrti

První klíčové zjištění je poměrně přímočaré. Lidé, kteří v průběhu let zvýšili svou konzumaci alkoholu, měli vyšší riziko úmrtí. Platilo to i pro ty, kteří nezačínali jako „těžcí pijáci“.

Konkrétně měli například abstinenti, kteří po deseti letech začali pít v rámci tehdejších doporučení, zhruba o pětinu vyšší riziko úmrtí než ti, kteří zůstali abstinenty. Podobně dopadli i lidé, kteří posunuli svou spotřebu z „doporučeného“ pásma nad jeho hranici.

Mohlo by vás zajímat

Naopak ti, kteří pití omezili nebo s alkoholem přestali, vyšší riziko úmrtnosti nevykazovali. Směr změny tedy hraje zásadní roli – začít pít víc je z dlouhodobého hlediska problém, přestat nebo ubrat nikoli.

Ještě horší než alkohol

Druhá – a možná překvapivější – část výsledků se týká fyzické kondice. Autoři rozdělili účastníky podle věku a pohlaví na dvě skupiny: Spodních 20 % s nejhorší kondicí („nefit“) a zbylých 80 % („fit“). Právě tato hranice se ukázala jako zásadní.

Bez ohledu na to, kolik kdo pil, měli lidé, kteří zůstali v nejhorší pětině kondice, výrazně vyšší riziko úmrtí. Ve srovnání s referenční skupinou – tedy lidmi, kteří abstinovali a zůstali fit – měli trvale „nefit“ jedinci zhruba o 60–70 % vyšší riziko úmrtí. A to i v případě, že alkohol nepili vůbec nebo ho pili jen v doporučených mezích.

Pohyb škody mírní, ale neruší

U lidí, kteří si udrželi dobrou kondici, bylo riziko úmrtí napříč skupinami většinou nižší. Studie potvrzuje, že fyzická zdatnost dokáže část negativních dopadů alkoholu oslabit.

Autoři to formulují opatrně, ale jasně: „Udržení kondice nad nejnižšími 20 % pro daný věk a pohlaví oslabilo souvislost mezi změnou konzumace alkoholu a úmrtností ze všech příčin.“ To ovšem neznamená, že by sport fungoval jako ochranný štít proti alkoholu. Výsledky totiž obsahují důležitou výjimku.

Výjimka, která stojí za pozornost

I mezi lidmi s dobrou kondicí platilo, že začít pít je rizikové. Studie ukazuje, že „u účastníků, kteří zůstali fit, nebylo riziko úmrtnosti spojené se změnami v konzumaci alkoholu vyšší než u referenční skupiny, s výjimkou těch, kteří začali pít“.

Tito lidé měli zhruba o třetinu vyšší riziko úmrtí než jejich fit a abstinující vrstevníci. Ani dobrá kondice tedy nezruší negativní efekt toho, když člověk přejde z abstinence k pití. To je důležité sdělení zejména pro sportovně aktivní populaci, která má tendenci rizika alkoholu podceňovat.