Jak by obstála největší vojenská nemocnice v Česku, kdyby přišel ozbrojený konflikt, dlouhodobý blackout nebo masový příliv zraněných? Ústřední vojenská nemocnice (ÚVN) v Praze tvrdí, že je na krizové scénáře připravená. Má neveřejné plány pro mír i válku, pravidelně cvičí se záchranáři a armádou, disponuje vlastními energetickými zdroji i zásobami léků a krve. Přesto existují limity – například osobní balistickou ochranou pro zdravotníky nemocnice nedisponuje.

Zájem o krizovou připravenost zdravotnictví v posledních letech dramaticky vzrostl, zejména pak v zemích východní Evropy. Jak nedávno popsal web Politico, například Litva se vrhá do výstavby podzemní nemocniční infrastruktury, včetně protileteckých krytů. V Estonsku pak budou posádky sanitek kromě neprůstřelných vest fasovat satelitní telefony. Zdravotnický deník zjišťoval, jak je na tom s připraveností jedno z nejdůležitějších zdravotnických zařízení v Česku, Ústřední vojenská nemocnice.

Podle Tomáše Hulana, vedoucího kanceláře ředitele ÚVN, má nemocnice vytvořený soubor dokumentů pro různé mimořádné situace. „Máme zpracovaný a průběžně aktualizovaný Plán činnosti při krizovém stavu a další plány pro případy mimořádných a nežádoucích událostí ‚při mírovém i válečném stavu‘. Jedná se o neveřejné dokumenty určené pro vnitřní potřebu,“ uvádí Hulan.

Dodává, že součástí přípravy je i takzvaný traumatologický plán, který řeší postup při hromadném ohrožení osob. Navazuje na přednemocniční péči záchranářů a má zajistit, aby nemocnice zvládla náhlý příliv zraněných – ať už po nehodě, teroristickém útoku nebo při válečných událostech.

Mohlo by vás zajímat

Vedoucí kanceláře ředitele Ústřední vojenské nemocnice Tomáš Hulan. Foto: ÚVN

Cvičení s armádou i záchranáři

ÚVN není běžnou fakultní nemocnicí. Jejím zřizovatelem je ministerstvo obrany a nemocnice se tak řídí pokyny platnými pro vojenská zařízení. To se promítá i do způsobu příprav. „ÚVN se na krizové situace připravuje v souladu s pokyny platnými pro všechna vojenská zařízení. Konkrétně se jedná o různá cvičení a nácviky reakcí na mimořádné události,“ popisuje Hulan.

Nejde jen o teoretické semináře. Personál se pravidelně účastní praktických cvičení s integrovaným záchranným systémem, nacvičují se hromadné příjmy zraněných i specifické scénáře válečných zranění.

„Pro případ válečných zranění jsou též realizovány nácvikové akce, kde je aktivní zejména CEBOMED – Centrum bojové medicíny, jehož hlavním posláním je připravit vojenský zdravotnický personál na poskytování neodkladné péče v extrémních podmínkách nejen v armádním prostředí,“ říká Hulan. Frekvence cvičení se podle něj liší – od měsíčních přes roční až po víceleté cykly.

Vlastní zdroje energie a voda na několik dní

Jedním z největších rizik v krizových situacích je výpadek infrastruktury: elektřiny, vody nebo komunikačních prostředků. Právě zde se podle vedení nemocnice projevuje vojenský charakter zařízení. „ÚVN je připravena při výpadku uvedených komodit fungovat po dobu nezbytně nutnou – řádově jednotky dní. Pro tyto účely má k dispozici vlastní energetické zdroje,“ uvádí Hulan.

To znamená, že při rozsáhlém blackoutu by nemocnice dokázala udržet základní provoz, intenzivní péči i urgentní zákroky. Pro delší období má pak možnost čerpat ze státních rezerv. „Pro fungování nad rámec dostupných vlastních zdrojů jsou k dispozici zdroje Státní správy hmotných rezerv,“ dodává Hulan.

Balistické vesty ne, ale dají se zajistit

Jednou z otázek, která se v souvislosti s válečnými scénáři často objevuje, je osobní ochrana zdravotníků. Mají nemocnice k dispozici balistické vesty, přilby či jiné ochranné vybavení? Odpověď ÚVN je poměrně přímočará: v běžném režimu nikoliv.

„Dotazovanými typy ochranných prostředků ÚVN ve svém skladovém hospodářství nedisponuje, nicméně v případě potřeby může tyto výstrojní součástky čerpat ze zásob svého zřizovatele, tedy ministerstva obrany,“ vysvětluje Hulan. Jinými slovy: nemocnice balistiku „nefasuje“, ale v případě krizové eskalace by ji mohla získat prostřednictvím armády.

Krev pro celou republiku

Jednou z klíčových oblastí, kde má ÚVN výjimečné postavení, jsou zásoby krve a krevních derivátů. „ÚVN disponuje krevní bankou, z jejíchž zdrojů v případě potřeby zásobuje i další nemocnice. Zároveň máme strategickou krevní banku mražených transfuzních přípravků pro celou Českou republiku,“ uvádí Hulan.

Také léky a zdravotnický materiál jsou podle něj plánovány s ohledem na krizové scénáře. Díky elektronické evidenci má nemocnice přehled o zásobách napříč odděleními a dokáže je rychle přesouvat tam, kde jsou nejvíce potřeba.

„Doba, na kterou léky vystačí, ale vždy závisí na počtu pacientů, charakteru události a potřebné léčbě. Za nejkritičtější považujeme především léčiva, u kterých dochází k opakovaným či dlouhodobějším výpadkům v dodávkách nebo mají omezené terapeutické alternativy,“ upozorňuje Hulan.

Co když nepřijdou lidé do práce?

Další slabinou každé krize může být personální oblast. Nemocnice počítá i s variantou, že by se část zaměstnanců nemohla dostavit do práce. Podle Hulana má ÚVN připravené mechanismy, jak takový výpadek řešit.

„ÚVN je na takové situace oslabující počet dostupného personálu připravena prostřednictvím zmíněných krizových plánů. Nad rámec vlastního personálu má v případě potřeby možnost požádat zřizovatele o doplnění vojenského personálu z aktivních záloh,“ říká.

V případě vyhlášení válečného stavu se navíc část povinností řídí zákonem. U vojáků z povolání existuje jasná zákonná povinnost nasazení, u civilních zaměstnanců pak platí branný zákon. „U zaměstnanců ÚVN v pracovněprávním poměru se nasazení v době vyhlášení ohrožení státu či válečného stavu řídí obecně platnou právní úpravou ČR, konkrétně zákonem o branné povinnosti,“ připomíná Hulan.

Připravenost jako dlouhodobý proces

Vedení ÚVN zdůrazňuje, že příprava na krize není jednorázovou záležitostí.

„ÚVN dlouhodobě přijímá maximum opatření pro to, aby byla na případy výše popsaných krizových situací připravena. Plány pro mimořádné a nežádoucí události jsou pravidelně aktualizovány, realizují se cvičení, inovuje se nasazená technika, přehodnocují se potřeby nasazených sil a prostředků tak, aby vše směřovalo k hlavnímu cíli, tedy nejvyššímu dobru pro pacienta,“ dodává Hulan.