Politika, demografie, peníze i léky. Uplynulý rok v českém zdravotnictví přinesl řadu těžkých momentů a před tím dalším stojí systémové výzvy, které už nejde odkládat. Jak klíčoví stakeholdeři hodnotí končící rok a jaké jsou jejich plány do toho nového? Svěřili se v bilanční anketě Zdravotnického deníku.

Na co byste v českém zdravotnictví v roce 2025 nejraději zapomněli?

Bývalý ministr zdravotnictví Vlastimil Válek: Zřejmě na tlak, pod kterým se ocitlo české zdravotnictví během volební kampaně. Celou svoji politickou kariéru usiluji o depolitizaci zdravotnictví a jestli tomuto úsilí něco nepomáhá, tak je to právě to, když se stane rukojmím politické kampaně.

Generální ředitel Zentiva ČR Boris Sananes: Na implementaci „iron stocku“ (zajištění fyzické skladové zásoby léků, pozn. red.). A nedostatek iniciativ, které by farmaceutický sektor skutečně posunuly k roli strategického pilíře české ekonomiky.

Hejtman Jihomoravského kraje a gestor krajského zdravotnictví Jan Grolich: Asi na situaci kolem porodnice v Ivančicích. Bylo to lidsky i profesně těžké rozhodnutí, protože porodnice není „jen“ jedno oddělení navíc. Má silnou symboliku i vazbu na komunitu. Bohužel se ale sešly dlouhodobé demografické trendy a personální situace tak, že jsme museli přistoupit k uzavření gynekologicko-porodnického oddělení.

Koho byste (a za co konkrétně) v uplynulém roce pochválil?

Válek: Těch lidí je tolik, že kdybych se pokoušel jmenovat konkrétně, tak na někoho zapomenu, a to bych nerad. Rád bych proto poděkoval všem v českém zdravotnictví, kteří mysleli více na české pacienty než na sebe. Takových je mnoho a já si jich za to hluboce vážím.

Sananes: Filipa Vrubela (výkonného ředitele České asociace farmaceutických firem, pozn. red.). A to za výbornou organizaci Czech Pharma Summitu 2025, který je největší akcí v celém oboru.

Mohlo by vás zajímat

Grolich: Ministerstvo zdravotnictví za převod odpovědnosti za pohotovosti na zdravotní pojišťovny. Je to systémový krok správným směrem. Začátky budou určitě náročné, ale z dlouhodobého hlediska je to potřebná změna.

Jaká očekávání si spojujete s nástupem nového ministra zdravotnictví?

Válek: Díky všemu, co začne platit od roku 2026, ho čeká velmi zajímavé období. V digitalizaci zdravotnictví, v oblasti práv pacientů a dalších. Jinak věřím, že pokud bude naslouchat správným lidem, kterým o české zdravotnictví skutečně jde, tak nás čekají dobré 4 roky.

Sananes: Očekávám konkrétní kroky na ochranu dostupnosti levnějších léků a podporu domácí výroby.

Grolich: Čekám profesionální, věcný a nestranný přístup a hlavně konstruktivní spolupráci se všemi partnery v systému – státem, kraji, nemocnicemi i pojišťovnami.

S čím by neměl otálet, jaké změny by měl udělat už v roce 2026?

Válek: Nepochybně je nutné razantně šlápnout do příprav na měnící se demografickou situaci v Česku, zejména transformaci akutních lůžek na dlouhodobá. S tím souvisí i nutnost změn u zdravotních pojišťoven, které musí fungovat efektivněji a pružněji – je na místě bavit se i o slučování některých z nich. A je nezbytné, aby pokračoval v podpoře primární péče a navázal na digitalizaci. Zde je nezbytná soustavná práce, aby se tempo, které jsme nastavili, nezpomalilo.

Sananes: V roce 2026 by neměl otálet s tlakem na Evropskou komisi na pozastavení a úpravu směrnice o čištění městských odpadních vod a zároveň se měl zaměřit na zavedení mechanismů ke zvýšení cen nejlevnějších léků.

Grolich: Neměl by otálet se zajištěním dlouhodobě udržitelného financování zdravotnictví. Demografické změny a stárnutí populace jsou realita, na kterou musíme reagovat už teď.

Jaké jsou vaše profesní plány v novém roce?

Válek: Jelikož mi výkon funkce ministra zdravotnictví znemožňoval práci v nemocnici, tak v první řadě návrat k medicíně a vědě na mojí klinice ve Fakultní nemocnici Brno a samozřejmě práce v Poslanecké sněmovně a zdravotnickém výboru.

Sananes: V novém roce plánuji dále upevňovat úspěšnou pozici Zentivy během mého pátého roku ve funkci generálního manažera pro Českou republiku.

Grolich: Zahajujeme na jižní Moravě proces zastřešení krajských nemocnic do jednoho funkčního celku. Jsme jeden z posledních krajů, který tento krok ještě nemá hotový, takže je čas ho udělat – ale hlavně otevřeně a dobře odkomunikovat směrem k zaměstnancům, partnerům, opozici i veřejnosti, aby bylo jasné, proč to děláme a co to má přinést.