Po výbuchu a následném požáru v baru ve švýcarském středisku Crans-Montana zemřelo několik desítek lidí a dalších zhruba sto utrpělo většinou závažná zranění. Tragédie ukazuje, jak rychle se zdravotnický systém může dostat na hranici svých možností. Podle specialistky na popáleninovou medicínu Zdenky Němečkové Crkvenjaš je Česko na podobné situace systémově připravené, při vyšších počtech zraněných by ale narazilo na kapacitní limity.

Většina pacientů má těžké popáleniny a je ve vážném stavu. Nemocnice po celém Švýcarsku jsou podle dostupných informací plně vytížené a záchranáři rozváželi raněné do zařízení vzdálených desítky až stovky kilometrů.

Podle švýcarských úřadů došlo v uzavřeném prostoru k takzvanému celkovému vzplanutí, tedy situaci, kdy se téměř současně vznítí všechny hořlavé látky. Právě tento scénář patří z hlediska popáleninové medicíny k nejhorším – a současně k těm, na které se systémy připravují jen velmi obtížně.

Sto zraněných? Zřejmě za hranou českých možností

Zvládlo by Česko scénář podobný tomu švýcarskému? Podle Němečkové Crkvenjaš záleží nejen na počtu zraněných, ale také na tíži zranění. „Každé popáleninové centrum má určitou kapacitu, kterou může okamžitě nabídnout a kterou může uvolnit v průběhu několika hodin. Počty jsou vždy uvedené v traumatologických plánech. Do určitého počtu je na to systém připraven,“ říká pro Zdravotnický deník.

Největší problém by však nastal na jednotkách intenzivní péče a operačních sálech – tam je systém podle lékařky limitovaný. „Pokud je větší počet zraněných, kteří potřebují okamžitou chirurgickou péči, musíte je vzít na sál a udělat operační zákrok, který může trvat i několik hodin,“ vysvětluje.

Mohlo by vás zajímat

Podle jejího odhadu by už zhruba stovka zraněných, o které se hovoří ve Švýcarsku, znamenala extrémní zátěž. „Troufnu si říct, že pokud by z toho byla čtvrtina těžce zraněných a ostatní lehce, tak bychom to ve spolupráci s chirurgiemi zvládli. Bylo by to ale velmi obtížené. Spíše si myslím, že bychom v takové situaci už museli požádat o pomoc ostatní evropské země,“ míní.

Karviná jako nejtvrdší zkušenost

Největší popáleninovou katastrofou, se kterou se český systém dosud musel vypořádat, zůstává tragédie na diskotéce U Vlka v Karviné v roce 2003. Po rychle se šířícím požáru tehdy utrpělo zranění přibližně 70 lidí.

„V našem centru jsme jich ošetřili přes 40. To bylo rozsahem asi to nejhorší, co jsme museli řešit,“ vzpomíná Němečková Crkvenjaš. Tehdy se musel plně aktivovat traumatologický plán a do péče o zraněné se zapojili prakticky všichni zaměstnanci nemocnice. Žádat o pomoc jiné země však Česko nemuselo.

Traumatologické plány a nevyhnutelná triáž

Základem zvládání hromadných neštěstí jsou už zmíněné traumatologické plány. Ty existují jak na úrovni jednotlivých nemocnic, tak i států jako takových. Právě v popáleninové medicíně jsou zásadní – popáleniny totiž neumí úplně na všech místech ošetřit adekvátně.

„Z tohoto důvodu existuje na úrovni ministerstva plán, kterým se všechno řídí. Pokud dojdeme k tomu, že to jako země nezvládneme, dá se aktivovat traumatologický plán v rámci Evropy. Daná země požádá Evropskou popáleninovou asociaci a zapojí se i centra z jiných zemí,“ popisuje Němečková Crkvenjaš.

Součástí plánů je i systém triáže, tedy třídění pacientů podle závažnosti poranění a šance na přežití. V krizové situaci mají nejvyšší prioritu pacienti, kteří bez okamžité pomoci nepřežijí, ale při včasném zásahu mají reálnou šanci.