Ženy užívají antibiotika výrazně častěji než muži, mají vyšší hladiny léků v krvi a dvakrát více nežádoucích účinků. Klinická praxe to ale téměř ignoruje. Výsledkem jsou větší rizika i možný dopad na antibiotickou rezistenci. Ukazuje to analýza, na kterou upozornil server Medscape.

Ženy obecně dostávají o 25 až 40 % více antibiotik než muži. V některých konkrétních zemích jsou rozdíly ještě výraznější. Například v Anglii se ženám předepisuje o 67 % více antibiotik, i po vyloučení infekcí močových cest zůstává rozdíl 43 %.

Autoři rozsáhlé přehledové práce publikované letos v lednu v časopise Expert Opinion on Drug Metabolism & Toxicology upozorňují, že vyšší expozice má konkrétní klinické dopady. Ženy mají při stejné dávce vyšší plazmatické koncentrace léčiv a až dvojnásobný výskyt nežádoucích účinků.

„Povědomí o genderové nerovnosti je stále příliš nízké. Víme, že muži a ženy metabolizují antibiotika odlišně. Přesto to téměř žádné klinické pokyny nezohledňují,“ říká hlavní autor přehledu Alberto Enrico Maraolo z Univerzity Federica II v Neapoli. Podle něj pracuje s rozdíly mezi pohlavími jen zhruba 7 % doporučených postupů.

Mohlo by vás zajímat

Rozdíly začínají v biologii

Odlišnosti mají hluboké biologické kořeny. Estrogeny podporují aktivitu B-lymfocytů a makrofágů, zatímco testosteron imunitní odpověď spíše tlumí. Muži tak mívají těžší průběh některých virových infekcí, což je patrné například u chřipky nebo covidu.

U bakteriálních infekcí krevního řečiště je výskyt vyšší u mužů, kteří také častěji vyžadují delší intenzivní péči. Situace však není jednoznačná. Metaanalýza zahrnující více než 132 tisíc pacientů se stafylokokovou sepsí zjistila o 18 % vyšší 90denní mortalitu u žen, a to i po zohlednění léčby a dalších klinických faktorů.

Rozdíly pokračují i na úrovni farmakokinetiky. Ženy mají pomalejší vyprazdňování žaludku a jinou sekreci kyseliny, odlišnou tělesnou kompozici (vyšší podíl tuku a nižší obsah tělesné vody) i nižší renální clearanci (objem krevní plazmy, který ledviny očistí od určité látky za jednotku času, pozn. red.). Některá antibiotika se tak mohou v ženském organismu odbourávat pomaleji a kumulovat ve vyšších koncentracích.

Zcela nedostatečná jsou podle autorů data o farmakokinetice a farmakodynamice antibiotik také u trans osob. Přitom hormonální terapie může metabolismus léčiv významně ovlivňovat.

Předsudky a socioekonomické bariéry

Rozdíly v preskripci nejsou dány pouze biologií. Ženy častěji vyhledávají zdravotní péči – i jako pečovatelky o rodinu – a mohou tak antibiotika obdržet častěji. Roli může hrát i genderová předpojatost. Závažné příznaky u žen totiž mohou vést k „opatrnější“ preskripci, zatímco mírnější potíže bývají někdy bagatelizovány.

V zemích s nízkými a středními příjmy situaci komplikují socioekonomické bariéry. Omezená finanční autonomie či závislost na rozhodování mužských členů rodiny mohou vést k přerušení antibiotické léčby nebo k nákupu léků z neregulovaných zdrojů.

Pohlaví se promítá také do antibiotické rezistence. Ženy jsou kvůli opakovaným močovým infekcím a reprodukčním potížím častěji vystaveny antibiotikům, a mohou tak kumulovat vyšší střevní zátěž rezistentních genů. Mužů se zase týká větší exponence rezistentním patogenům například v profesích, kde dominují, jako je masný průmysl.

Zohlednit menstruační cyklus i antikoncepci

Světová zdravotnická organizace už upozornila na nutnost řešit genderové nerovnosti v boji proti antibiotické rezistenci. Přesto jsou data rozčleněná podle pohlaví v monitorovacích systémech stále spíše výjimkou.

Podle Maraola je nutné při předepisování léků zohlednit pohlaví pacienta či pacientky spolu s dalšími klinickými parametry. Dávky léků by se pak měly upravovat s náležitým zohledněním biologického pohlaví a faktorů, jako jsou hormonální terapie u osob procházejících změnou pohlaví nebo trans lidí.

„Je také důležité zohlednit aktuální hormonální stav, jako je menstruační cyklus, menopauza a užívání antikoncepčních pilulek, které mohou ovlivnit účinnost léků,“ uzavírá Maraolo.