Bolest patří k nejvíce zatěžujícím symptomům, se kterými se onkologičtí pacienti v průběhu léčby setkávají. Její intenzita přitom často neodpovídá tomu, co lékaři vidí na somatickém nálezu. Významnou roli totiž hraje i způsob, jakým nemocný o bolesti přemýšlí. Na mezinárodní konferenci Psychoneuroonkologie ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady upozornila na tento fenomén psycholožka Kristýna Józsová.
Navzdory pokroku v léčbě zůstává bolest u onkologických pacientů velmi rozšířeným problémem. Starší i novější data ukazují, že se týká velké části nemocných napříč diagnózami. U některých typů nádorů, například v oblasti hlavy a krku, se prevalence bolesti dlouhodobě pohybuje kolem 70 %. Podle systematického přehledu z roku 2023 zažívá bolest 44,5 % onkologických pacientů.
Když intenzita bolesti neodpovídá nálezu
Z klinické praxe i výzkumů ale vyplývá, že vnímaná intenzita bolesti často neodpovídá somatickému nálezu. Jinými slovy: to, jak silnou bolest pacient popisuje, nelze vždy vysvětlit pouze fyzickým poškozením tkání nebo rozsahem onemocnění.
„Ze studií je patrné, že intenzita prožívané bolesti, kterou pacienti referují, nekoreluje se somatickým nálezem, který se nám objevuje,“ podtrhla Józsová. Podle ní to jednoznačně ukazuje na přítomnost dalších, zejména psychologických a kontextuálních faktorů, které do prožívání bolesti vstupují.
Specifika pooperačního stavu
Léčba onkologických pacientů často zahrnuje chirurgický zákrok, s nímž se pojí specifická pooperační bolest. Ta je u onkologické populace velmi heterogenní – liší se podle typu operace, diagnózy i individuálních charakteristik pacienta.
Podle Józsové je ovšem problematické, že v současné době neexistují úplně standardní protokoly, které by řešily management bolesti po operaci s ohledem na výše zmíněný kontext, tedy například typ operačního zákroku nebo diagnostiku.
Mohlo by vás zajímat
Katastrofizace jako klíčový faktor
Psychologické faktory jsou podle Jószové významné v tom, jak pacienti prožívají bolest. Nejvíce se mluví o emocích, o objektivním zpracování bolesti a také o očekávání pacienta. Jedním z klíčových psychologických faktorů je katastrofizace bolesti.
„Mluvíme o maladaptivním zpracování a způsobu přemýšlení člověka o bolesti, kterou už prožívá, nebo která ho potenciálně čeká,“ vysvětlila Józsová. Katastrofizace se skládá ze tří hlavních dimenzí:
- Ruminace: Člověk kontinuálně negativně přemýšlí o bolesti, ať už skutečné, nebo potenciální.
- Magnifikace: Člověk má přehnané myšlenky, že bolest je extrémně hrozivá a situace je horší, než ve skutečnosti je.
- Bezmoc: Pacient vnímá, že nemá schopnost vyrovnávat se s bolestí a že není schopen ji ovlivnit.
Obavy z neúčinnosti léčby nebo návratu nemoci
Zásadní není samotná intenzita bolesti, ale to, jak jí pacient rozumí a jaký význam jí přisuzuje. U onkologických pacientů se bolest často pojí s obavami z neúčinnosti léčby, návratu nemoci nebo její progrese.
„Tohle vše pak souvisí s emočním distresem, který pacient prožívá a katastrofizace potom funguje jako zesilovač,“ popsala Józsová. Emoční distres zvyšuje vnímanou bolest, bolest zpětně posiluje distres a pacient se tak může dostat do bludného kruhu.
Katastrofizace zhoršuje dopad bolesti
Výsledky recentních studií ukazují, že vysoká míra katastrofizace je spojena s intenzivnějším prožíváním bolesti, horší kvalitou života a vyšší mírou emočního distresu. Tento vztah se potvrzuje i u onkologické populace, přestože výzkum v této oblasti je zatím v rozvoji.
V pooperačním kontextu má katastrofizace navíc prediktivní význam. „Pokud budeme mít pacienta, který bude mít vyšší katastrofizaci, pravděpodobně bude prožívat daleko intenzivnější bolest,“ uvedla Józsová. Zároveň se u těchto pacientů zvyšuje riziko chronifikace bolesti.
Prostor pro včasný zásah
Důležitou zprávou je, že katastrofizace bolesti není trvalý rys osobnosti. „Není to patologie osobnosti, je to dynamický proces, který je modifikovatelný,“ zdůraznila Józsová. Právě to otevírá prostor pro cílený screening a včasné intervence.
K tématu
- Není to jen únava. Skrytý nepřítel onkologických pacientů může zhoršit i výsledky léčby
- Nenechte se překvapit rakovinou. Na jaká vyšetření máte nárok a kdo vás na ně pošle
- Stovky žen umírají zbytečně, varuje ministerstvo. Upozorňuje na rakovinu, které se dá předejít
- Léčba rakoviny jako v cimrmanovském dramatu? Jak dostat cílenou terapii k nejtěžším pacientům
V zahraničí se ukazuje, že už preoperační zachycení rizikových pacientů může snížit intenzitu akutní pooperační bolesti. U onkologických pacientů pak intervence často začínají již během hospitalizace a pokračují i v následné péči.
Jak pacienty zachytit a podpořit
Pro screening katastrofizace existují nástroje, které jsou relativně krátké a uživatelsky přívětivé. Mezi nejčastěji používané patří Pain Catastrophizing Scale (PCS) a Pain Coping Questionnaire (PCQ), oba dostupné i v českých verzích, byť zatím nevalidované přímo pro českou onkologickou populaci.
Intervence by podle Józsové měly kombinovat edukaci o mechanismech bolesti, farmakologickou léčbu a psychologické přístupy. „Už se ukázalo, že pacientům pomáhá i klasická edukace o bolesti, spojená s mindfulness přístupy,“ uvedla. Výsledky přináší také kognitivně-behaviorální terapie, acceptance and commitment therapy nebo hypnóza.
Zmírnit utrpení jako hlavní cíl
Smyslem práce s katastrofizací není popírání bolesti. „Cílem je zejména snížení utrpení a prevence chronifikace bolesti, pooperační chronické bolesti,“ shrnula Józsová.
Podle ní by včasná identifikace pacientů s vysokou mírou katastrofizace a cílená podpora mohly pomoci tomu, aby chirurgická léčba skutečně plnila svou léčebnou funkci – a nestávala se dalším zdrojem zátěže.
