Lékárnice varuje: Zasílání léčiv může ohrozit bezpečnost pacientů. Navrhuje jinou možnost

Zásilkový výdej léků na recept (Rx online) podle místopředsedkyně Mladých lékárníků Lucie Malečové může představovat pro pacienty určité riziko. Praxe totiž ukazuje, jak důležitá je při výdeji přímá kontrola lékárníka a osobní komunikace s nemocným. V rozhovoru pro Zdravotnický deník popisuje, proč nelze výdej léčiv oddělit od odborného posouzení, které léky by se do on-line režimu vůbec neměly dostat a proč by špatně nastavený systém mohl ohrozit nejen bezpečnost pacientů, ale i dostupnost lékárenské péče v Česku.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch řekl, že chce v tomto volebním období prosadit zásilkový výdej léků na recept. Jak tento návrh vnímáte?

Jde o komplexní téma, kterému se jako spolek Mladých lékárníků věnujeme aktivně už od loňského léta. Jsme v přímé spolupráci s ministerstvem zdravotnictví, návrh jsme připomínkovali. Také jsme se zúčastnili společné schůzky na ministerstvu se zástupci České lékárnické komory (ČLnK), Státního ústavu pro kontrolu léčiv a dalších.

Osobně si myslím, pokud má návrh projít, musí vzniknout v přímé spolupráci s farmaceuty. Ve zdravotnictví není nikdo, kdo by lépe věděl, co obnáší dispenzace a komunikace s pacientem v oblasti léčiv. Bez porozumění všem legislativním požadavkům a především odborné stránce výdeje léčivých přípravků hrozí, že systém zásilkového výdeje nebude fungovat správně. Ohrozilo by to bezpečí pacientů či dostupnost lékárenské sítě v ČR.

Možnost vidět fyzicky pacienta nelze nahradit telefonátem ani e-mailem.

Samotný nápad na Rx online je sice na první pohled dobrý, ale jeho realizace je vzhledem ke všem specifikům výdeje léčivých přípravků velmi složitá. Proto je nutné, aby návrh respektoval doporučení farmaceutů, a to včetně prováděcí vyhlášky. Ta by jasně definovala seznam léčiv pro zásilkový výdej. Jestli se toto nestane, nenávratně to ohrozí dostupnost a kvalitu farmaceutické péče.

Bylo by tedy nutné zajistit, aby se tato možnost netýkala plošně všech léků na předpis, ale pouze konkrétních skupin?

Jednoznačně. Seznam takových léčiv musí vzniknout na základě shody odborných názorů a důkladné diskuse. Už dnes z praxe víme, které typy léčiv jsou z hlediska výdeje a komunikace s pacientem problematické. Takové by do zásilkového výdeje neměly vůbec spadat.

Vhodným příkladem jsou léčiva, které mají specifické podmínky pro uchovávání, například inzulin. Další skupinou, u kterých si takový systém výdeje nedokážu představit, jsou návykové látky podle zákona o návykových látkách, včetně problematických léčiv, jako jsou hypnotika a sedativa. U nich se běžně setkáváme se závislostí a nadužíváním.

Stejně tak by se tato možnost neměla týkat lékových forem, které jsou náročné na správnou aplikaci. Jde například o inhalátory, subkutánních přípravky nebo transdermální náplasti. U nich je osobní rozhovor s pacientem klíčový pro adherenci k léčbě. Možnost pacienta fyzicky vidět, včetně jeho reakcí, nelze v takových situacích nahradit telefonátem ani e-mailem.

Mohlo by vás zajímat

Analytik: Buď si připlatíme za léky, nebo se sníží jejich dostupnost. Některé už v EU nedostanete

Podobně jako by většina lékařů nesouhlasila s tím, že lze diagnostiku provádět bez osobního kontaktu s pacientem, ani výdej léčiv není pouhým předáním krabičky. Součástí dispenzace je kontrola správného užívání léčiv a edukace pacientů, v čemž nikdo farmaceuta nezastoupí.

Lékový záznam jako pojistka

Můžete uvést nějaký nedávný příklad z praxe, kde se ukázalo, jak klíčová je u podobných léků osobní konzultace pacienta s lékárníkem při výdeji?

Ano, včera jsem vydávala pacientovi asi 8 receptů, které v rozmezí jednoho týdne napsali tři různí lékaři. Během přípravy léků jsem zachytila hned tři duplicity (výskyt dvou a více stejných účinných látek v různých léčivých přípravcích, pozn red.). Pacient také při spatření jednotlivých balení hlásil, která už má doma, a divil se, proč mu je znovu předepisují. Proto jsem okamžitě otevřela lékový záznam a díky přímé komunikaci s pacientem věděla, jak problém dořešit s lékaři.

Právě možnost vidět reakce pacienta a pracovat s konkrétními baleními umožňuje odhalit problémy, které by při objednávání přes internet a bez komplexní kontroly farmakoterapie snadno zůstaly skryté. To představuje nejen riziko pro zdraví pacienta, ale také vede k plýtvání léky a zbytečným nákladům pro zdravotní pojišťovny.

Proto považuji náhled do lékového záznamu za naprosto zásadní, v případě schválení návrhu zásilkového výdeje by mělo jít o krok povinný. Zejména v případech, kdy farmaceut nemá možnost vše s pacientem osobně ověřit a komunikace probíhá pouze na dálku.

Nedalo by se podobným případům alespoň částečně předejít tím, kdyby lékový záznam více používali sami předepisující lékaři?

Lékaři i farmaceuti mají přístup do lékového záznamu už poměrně dlouhou dobu – obě profese vidí záznamy zpětně až pět let. Problém ovšem je, kolik času na jeho využití v běžné praxi lékaři skutečně mají. Zrovna nedávno jsme toto téma během konference Medidays probírali s Mladými lékaři, kteří potvrdili, že čas na náhled do lékového záznamu téměř nemají.

Další komplikací je obrovské množství registrovaných léčivých přípravků. Farmaceuti mají přirozeně detailnější přehled nejen o složení jednotlivých přípravků, ale také o aktuálních výpadcích, možnostech generické substituce nebo o tom, zda jsou konkrétní lékové formy vzájemně zaměnitelné. Lékař si v lékovém záznamu může kdykoliv ověřit, zda nepředepisuje totožný léčivý přípravek. Nemusí mít však tak dobrý přehled v generických názvech léčiv nebo složení kombinovaných přípravků.

Jako velmi nebezpečnou vnímám situaci, kdy se do zásilkového výdeje vloží primárně komerční subjekty s cílem rychlého zisku.

V praxi by to znamenalo, že by si lékař musel při předepisování složitě dohledávat přesné složení jednotlivých přípravků. Mnohem komplikovanější by to bylo u pacientů, o které se stará více odborností. Farmaceut naopak při nahlédnutí do lékového záznamu prakticky okamžitě identifikuje možné duplicity, interakce nebo jiné lékové problémy. V tom se skrývá nenahraditelnost jeho odborné role ve zdravotnictví a základ poskytované farmaceutické péče.

Pokud přesuneme výdej léčiv do on-line režimu, ochuzujeme pacienty o komplexní farmaceutickou péči, která má na bezpečnost a účinnost léčby zásadní vliv. Přímý kontakt s farmaceutem a odborné zhodnocení farmakoterapie totiž nelze plnohodnotně nahradit a žádná jiná profese jej v tomto rozsahu neposkytne. Nelze ani opomenout psychologickou roli farmaceutů. Pro pacienty jsme oporou, pomáháme jim porozumět léčbě, nasloucháme jim a často díky tomu podpoříme celý průběh terapie.

Koncepčně tedy proti Rx online nejste, ale muselo by se to zabezpečit, aby nebylo ohrožené zdraví pacienta?

Dokážu si představit, že by zásilkový výdej léků mohl být pro určité skupiny pacientů v některých situacích velkou pomocí. Zároveň ale platí, že pokud by systém nebyl nastaven opravdu důkladně a nebyla ošetřena všechna rizika, může vážně ohrozit zdraví pacientů. Proto si neodpustím otázku, proč jsou dlouhodobě ignorovány návrhy ČLnK na donáškovou službu či mimořádný výdej léčiv, která řadu rizik řeší a pokryl by potřeby pacientů, pro které je zásilkový výdej cílen.

Jako velmi nebezpečnou vnímám situaci, kdy se do zásilkového výdeje vloží primárně komerční subjekty s cílem rychlého zisku, bez důrazu na zdravotní péči. V takovém případě by už nešlo o poskytování odborné zdravotní služby, ale o čistě obchodní model, což k nakládání s léčivy podle mého názoru nepatří.

Každý farmaceut vám potvrdí, že pacient je vždy na prvním místě. Jestliže zásilkový výdej znamená ohrožení bezpečí a zdraví pacientů, farmaceuti se vůči němu logicky vymezí. Zásadní je, aby systém obsahoval dostatečná bezpečnostní opatření a jasná pravidla.