Regulace alkoholu je v Česku na okraji politického zájmu, říká odbornice na psychotropní látky Janka Michailidu. V rozhovoru pro Zdravotnický deník vysvětluje, proč je prevence podfinancovaná, kde má stát největší rezervy a proč by se vyplatilo zasáhnout dříve, než lidé spadnou do problémového užívání.
Proč je pro vás problematika alkoholu a jeho regulace zásadní?
Debata kolem závislostí se často točí kolem ilegálních látek. S ohledem na dopady v České republice se nepoměrně málo hovoří o regulaci alkohol – ať už z daňového hlediska, dostupnosti nebo marketingu. Takže je můj zájem možná hodně určený tím, jak malá priorita to je ve veřejném prostoru. Navíc s přihlédnutím k tomu, o jak velký problém jde zdravotně i společensky.
Jaké dopady alkoholu na společnost nebo veřejné zdraví jsou v české debatě nejvíce podceňované?
Rozhodně se málo mluví o ekonomických dopadech. Dopady do rozpočtu, ať už jde o přímé nebo nepřímé náklady, jsou několikanásobně vyšší než suma, kterou vybereme na spotřební dani. To se netematizuje často, lidem ne vždy dochází, o jak velký problém jde.
V české společnosti přetrvává sentiment ve smyslu: „Když si dám jedno, dvě piva denně, je to ještě v pohodě“. Často to bohužel takto prezentují i zdravotničtí profesionálové.
I když většina lidí ví, že alkohol není úplně nejzdravější věcí na světě, v české společnosti stále přetrvává sentiment ve smyslu: „Když si dám jedno, dvě piva denně, je to ještě v pohodě“. Často to bohužel takto prezentují i zdravotničtí profesionálové – třeba že je zdraví prospěšné dát si sklenku vína. Dnes víme, že negativní důsledky dalece přesahují jakékoliv pozitivní efekty, například vliv resveratrolu v červeném víně.
Nechci to zase úplně démonizovat, život sám je zdravotně závadný, dýchání kyslíku nás pomalu zabijí (úsměv). Ale je potřeba, aby lidé dělali informovaná rozhodnutí. To, že se dospělý člověk, i když bude mít všechny informace, nakonec rozhodne, že si alkohol dá, je úplně v pořádku. Podle mě ale současná česká společnost dostatečně informovaná není.
Regulace dostupnosti na prvním místě
U dalších návykových látek je to jiné?
Zřetelný rozdíl můžeme pozorovat u tabákových výrobků. Když se podíváme pár desítek let zpátky, byl přístup, ať už odborné nebo laické veřejnosti, úplně jiný. Kouřilo se všude – i v nemocnicích, což je dnes nepředstavitelné. Ale za poslední dekády, i vlivem mezinárodních úmluv a tlaku ze strany Světové zdravotnické organizace, se podařilo v této oblasti posunout.
Na krabičkách cigaret jsou velmi naturalistická varování včetně obrázků, které dávají lidem informace o tom, co si potenciálně mohou způsobit. Samozřejmě vždy budeme mít kuřáky, kteří nepřestanou navzdory zdravotním varováním.
Alkohol má v Česku poměrně pevné místo. Jaká opatření vám dávají smysl, pokud chce stát spíše omezovat škody než cokoli plošně zakazovat?
Zákazy nejsou řešení, nicméně vždycky se kontextu regulace pohybujeme na nějakém gradientu opatření, přísnosti regulace. U závislostních produktů existuje několik hlavních proudů, které lze využít. Na prvním místě jde o regulaci dostupnosti, která v Česku, co se týče alkoholu, vlastně žádná není.
Alkohol si koupíte úplně všude, v jakoukoli denní dobu. Třeba na benzínce, na kterou se nedá dostat jinak než z dálnice. Často mi lidé oponují, že si tam třeba někdo koupí dárkovou krabicí vína, když jede na návštěvu. Nicméně se na benzínkách prodávají i plastové panáky vodky nebo rumu a tady už opravdu taková výmluva neplatí. U dostupnosti má Česko určitě spoustu prostoru ke zlepšení.
A další opatření?
Existují samozřejmě i přísnější opatření. Tím nejvíce přísným je státní monopol, který některé země v Evropě zavedly. Myslím, že nejde o cestu pro Česko – i vzhledem k historii. Fungovat by mohl spíše licencovaný prodej. U něj vnímám důležitou výhodu. Z fingovaných nákupů víme o spoustě míst, kde bez problému prodají alkohol mladistvým. Zejména tam, kde je velký tlak na prodavače, aby byli rychlí a efektivní.
Není tajemstvím, že pokuty, které za prodej mladistvým hrozí, nejsou úplně velké. Větší řetězce jsou schopné je zaplatit bez mrknutí oka, pak už tam není žádná další sankce. Ve chvíli, kdybychom měli licencovaný prodej a mohli bychom – ať nejsem úplně přísná – udělit za několikanásobné porušení zákona zákaz prodeje, tedy sebrat licenci, bude motivace pro prodejce anebo jejich manažery úplně někde jinde.
Mohlo by vás zajímat
Spotřební daň nemá být hašením požáru
Co reklama na alkohol?
Určitě bychom se měli bavit o regulaci i v této oblasti. Opět jako příklad zmíním tabák – dnes je reklama na tabákové výrobky umožněna jen do určitého okruhu od místa prodeje, jinde se s ní nesetkáváme. Nechci říkat, že by regulace reklamy u alkoholu měla být úplně stejná, ale řekněme si, že máme zkušenost, která je poměrně dobrá.
Když pouštím neteři pohádky na YouTube a najednou tam skočí reklama na Becherovku nebo Jägermeister, je to docela na pováženou.
Proti takto přísné regulaci by přišel velký protitlak. Myslím ale, že bychom měli řešit alespoň omezení reklamy v televizi na časy, kdy není úplně očekávané, že se budou dívat děti. Nebo nějaká pravidla na internetu, na on-line platformách. Když pouštím neteři pohádky na YouTube a najednou tam skočí reklama na Becherovku nebo Jägermeister, je to docela na pováženou.
Zmínit musím samozřejmě i něco, čím už úplně „píchám do vosího hnízda“, a to je sponzoring sportu. V Česku jde v současné chvíli o těžko dotknutelnou oblast. Protože sportovní akce a instituce na sponzoring z těchto kruhů často spoléhají. A nemyslím tím jen alkohol, ale třeba i hazard.
Je současný poměr mezi výnosy ze zdanění alkoholu a investicemi do prevence udržitelný?
Bavíme se o tom, že náklady konzumace alkoholu činí zhruba 80 miliard ročně. Ale to jsou zdravotní náklady a nepřímé náklady problémového užívání. Peníze, které vybereme na spotřební dani, by neměly být investicí do hašení požáru, který už se nekontrolovaně šíří. Měly by primárně směřovat do prevence. Aby se takové chování vůbec nedělo, případně jen minimálně.
Poměr toho, kolik získáváme na danění závislostních produktů a kolik celkově dáváme na protidrogovou politiku státu a z toho ještě na prevenci, je úplně zoufalý. Ale účelové určení daní je v politice zakázané téma. Budu za to neustále bojovat, ale odmítá to zatím jakákoli politická reprezentace, se kterou jsem měla možnost jednat a pracovat.
Poslanecká sněmovna se generačně i genderově proměnila. Vidíte v tom šanci, že by se přístup k alkoholu mohl začít řešit jinak než dřív?
Je pravda, že se Sněmovna proměnila, vidíme tam mnohem více mladých tváří a žen než dosud. Nicméně když se podíváme na sněmovní většinu, situace zase tak veselá není. Takže pokud nebude alespoň nějaká podpora ze strany koalice, obávám se, že jakékoli snahy ze strany opozice nebudou mít šanci na úspěch. I když já budu velmi ráda byť jen za to, když se nám podaří debatu alespoň otvírat.
Ale abych nebyla jenom cynická: Tisková konference po prvním jednání Rady vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí byla poměrně nadějná. Pan premiér dokonce uvedl, že téma alkoholu je potřeba řešit a že se chce bavit i o omezení prodeje nebo regulaci reklamy.
Jsem si jistá, že Pavel Bém to bude chtít řešit a budu na tom ráda spolupracovat. Ale je to politicky velmi nepopulární téma. Můžeme navrhnout nějaká odborná řešení, ale někdo z politiků nebo političek si ho musí vzít za své. A pro mnohé bude tím, kdo chce omezovat alkohol v České republice – což je velmi nevděčná pozice.
Klasické závislosti ruku v ruce s digitálními
Data ukazují, že mladí lidé dnes pijí méně než dříve. Podle adiktologa Michala Miovského ale není nad čím jásat, protože nastupují nové látky a závislosti. Vidíte to podobně?
Skutečně to vypadá, že mladí lidé, co se týče celkové prevalence, jsou na tom lépe. Stále se nám však nedaří zvyšovat dobu prvního kontaktu. Hospitalizace na jednotkách intenzivní péče se v některých regionech objevují v čím dál nižším věku. Takže celkově mladá populace nepije alkohol tolik, ale ti, kteří ano, ho možná užívají rizikověji.
Čím to je způsobeno?
Nechci spekulovat – jde o moje osobní názory, není to opřené o empirická data. Ale kromě toho, že vnímáme u mladých lidí nástup nových trendů v závislostech, vidíme v datech také zhoršení jejich duševního zdraví. A riziková závislost na čemkoliv je často pouze symptomem problémů v oblasti duševního zdraví.
Obávám se, že s rozšiřováním digitálních závislostí se budou více objevovat i ty klasické, právě v důsledku zhoršujícího se duševního zdraví.
Narůstá počet případů digitálních závislostí. Mladí lidé tráví svoje formující léta na sociálních sítích, kde jsou obklopení více či méně závadným obsahem, co se týče vlivu na duševní zdraví. Ať už jde o nějaké estetické normy nebo jiný problematický obsah, který může traumatizovat a tak dále. Obávám se, že s rozšiřováním digitálních závislostí se budou více objevovat i ty klasické, právě v důsledku zhoršujícího se duševního zdraví. Můžeme jen doufat, že to tak nebude.
Z tohoto úhlu pohledu je primární prevence, jejíž nedílnou součástí je dostupná péče o duševní zdraví, naprosto klíčová. A to i přesto, že vidíme snižování užívání nejen alkoholu, ale třeba i konopných látek.
Často se mluví o prevenci v obecné rovině. Jak by podle vás měla konkrétně vypadat práce s lidmi, kteří už pijí rizikově, ale ještě nejsou závislí?
V Česku se tolik nevyužívá opatření v podobě krátkých intervencí – například od praktických lékařů. Jde zejména o ekonomický problém, protože lékaři jsou přetížení a mají na pacienty omezený prostor. Často také požadují, aby se intervence platily z pojištění, což dává smysl. Takže probíhá i debata s pojišťovnami, jak to ukotvit, aby to motivovalo lékaře.
Krátké intervence jsou schopné odstínit některé lidi od pádu do problémového užívání. Jejich větší plošné zavedení pro rizikové skupiny by se vyplatilo, protože problémové užívání stojí zdravotní systém mnohem více.
