Senát poslal do výborů novelu zákona o zdravotních službách, která upravuje právo na paliativní péči a postupy při rozhodování na konci života. Návrh Věry Procházkové má vymezit pravidla pro situace, kdy další léčba pacientovi nepřináší prospěch, včetně institutu terminálního tišení bolesti. Rozprava senátorů však ukázala, že jde o mimořádně citlivé téma.
Senátorka Procházková přichází s úpravou zákona o zdravotních službách ve snaze poprvé jasně vymezit právo na paliativní péči či upravit postupy na konci života včetně terminálního tišení bolesti. Současná úprava podle senátorky neobsahuje jasné vymezení postupů pro situace, kdy další léčba už pacientovi nepřináší prospěch.
Návrh senátoři poslali ve středu k projednání do zdravotního a ústavně-právního výboru. Z 56 přítomných bylo pro 35 zákonodárců, proti 8, zdrželo se 13. Samotnému hlasování předcházela poměrně emocionální debata.
Fatální otevření dveří eutanázii, míní Kovářová
Nejostřejší kritika zazněla z úst nezařazené senátorky Daniely Kovářové. „Nejde o suše zdravotní definici. Nejde o řešení detailního technického problému ani o řešení, po kterém prý volá praxe. Jde o nenápadné, ale fatální otevření dveří eutanázii,“ uvedla.
Odkázala na Listinu základních práv a svobod, podle které „nikdo nesmí být zbaven života“. „Proto instalujeme zábrany na Nuselském mostě. Proto zachraňujeme životy sebevrahů. A nikdo na tomto světě nemá právo soudit, zda kvalita života druhého člověka je ještě taková, aby mu přinášela užitek. Anebo jestli je zátěž života vyšší než smysl života sám,“ poznamenala Kovářová.
Spor o terminální tišení bolesti
Lumír Kantor (KDU-ČSL) poukazoval na to, že text nebyl dostatečně projednán s odbornými společnostmi. Kriticky se vymezil zejména vůči pojmu terminální tišení bolesti, který podle něj vyvolává nejasnosti.
„Pro mě je to zakuklená eutanázie. To můžeme diskutovat, jak chceme, o pasivní a aktivní, ale je to eutanázie. A při dobré paliativní péči není nutné uvažovat nad eutanázií,“ uvedl. Zdůraznil přitom svou dlouholetou zkušenost z domácí hospicové péče a přesvědčení, že při kvalitní paliativní péči není třeba o eutanázii uvažovat.
Mohlo by vás zajímat
„Jiná situace je v okamžiku, kdy víme, že daný člověk má mrtvý mozek, nemá tam žádnou aktivitu a tak dále. Ale to už jsou opravdu odborné věci, které nepatří na toto diskusní fórum,“ doplnil.
Výzva k věcné debatě
Proti okamžitému zamítnutí novely se postavil například Tomáš Fiala (zvolen za ODS). Připustil, že návrh je „kontroverzní“ a „svým způsobem provokativní“, zároveň ale upozornil, že zavádí přesnější definici paliativní péče, vymezuje pojem neadekvátní léčby a pracuje s instituty, které si zaslouží odborné posouzení.
Podobně Karel Zitterbart (zvolen za STAN) apeloval na oddělení pojmů paliativní medicíny, eutanázie a asistovaného suicidia a vyzval k poučené diskusi. Připomněl, že podle odborných studií nezkracuje terminální sedace život. Společnost podle něj potřebuje otevřenou debatu založenou na datech, nikoliv na zjednodušených interpretacích.
„Nebudu tady říkat, a mohl bych jako onkolog, dojemné lidské příběhy, na kterých bych vás chtěl lámat. O tom, jak je terminální sedace možná v podmínkách paliativní péče v domácím prostředí, jak velká úleva to pro ty rodiny je a jak lze dobře odejít z tohoto světa,“ podtrhl.
Probuzení odborných společností
Na výtky reagovala i samotná předkladatelka. Procházková znovu zdůraznila rozdíl mezi eutanázií jako „aktivním činem ukončení života“ a terminálním tišením bolesti, které je podle ní v praxi již dnes běžné, avšak bez jasného zákonného rámce. Novela má podle ní stanovit povinnost projednání postupu s pacientem, jeho informovaný souhlas a řádnou dokumentaci, čímž má chránit jak nemocné, tak zdravotníky.
Senátorka zdůraznila, že jejím hlavním cílem je podpořit především paliativní péči v domácím prostředí. „Takhle bych si to bývala přála, kdyby moje matka tuto možnost měla. Takhle bych si představovala, aby moderní společnost udělala všechno pro to, abychom umírali doma a tak, jak si sami přejeme. Kdybych netlačila toto téma, dodnes to nikdo neřeší,“ uvedla.
Doplnila, že rozhodující je téma pustit dál, aby se vůbec zvedla potřebná debata. „Může to skončit jakkoliv, ale konečně se o tom začne mluvit na nějaké úrovni a konečně se společnosti vzbudí. A přijdou s nějakým návrhem, který jistě může být dobrý a může projít všemi postupy. Ale nikdo nic takového dodneška neudělal,“ zopakovala.
