Očkování proti chřipce v lékárnách? Předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka není proti, ale pouze za splnění určitých podmínek. Samotné rozšíření vakcinace do lékáren podle něj ale nízkou proočkovanost nevyřeší. Uvedl to na tiskové konferenci společností sdružujících praktické lékaře pro dospělé a pro děti a dorost.
Debata o roli lékáren v očkování proti chřipce podle Šonky často míjí podstatu problému. Průzkum ukázal, že očkování v lékárnách preferuje jen malá část veřejnosti. Klíčové je však něco jiného – zda by tento krok měl vůbec na zvýšení proočkovanosti vliv.
Místo aplikace problém nevyřeší
„Z průzkumu jednoznačně vyplývá, že i kdyby se nechali v lékárně naočkovat všichni lidé, kteří si to přejí, nemůže dojít k relevantnímu zvýšení proočkovanosti proti chřipce v České republice,“ říká Šonka. Problém nízké proočkovanosti je podle něj složitý a nelze ho redukovat pouze na otázku místa aplikace vakcíny.
„Z mého pohledu je očkování v lékárnách možné. Je to recept na nějaký hospodářský model pro lékárny, ale s proočkovaností v České republice to nepohne,“ zdůrazňuje. Praktičtí lékaři dlouhodobě upozorňují, že překážky jsou jinde.
Skutečné bariéry leží v systému
Za jednu z hlavních označuje Šonka způsob objednávání vakcín. Praktický lékař objednává množství vakcín s ročním předstihem a nese plnou ekonomickou odpovědnost za to, co nevyužije. To podle něj lékaře přirozeně vede k opatrnosti.
Jako řešení navrhuje aktivnější roli státu. Pokud má ministerstvo skutečně ambici zvýšit proočkovanost, mělo by podle něj stanovit realistický cíl a rozdíl mezi očekávanou potřebou a objednávkami praktických lékařů dovézt na náklady státu. Riziko případně nevyužitých vakcín by nemělo zůstávat jen na ordinacích.
Mohlo by vás zajímat
Příkladem může být očkování proti tetanu, kdy rámci povinného očkování stát vakcíny dováží. „Lékař si je objedná, dostane je bezplatně, v podstatě kdykoliv, v množství, které potřebuje. Ve chvíli, kdy je naočkuje, vykáže to pojišťovně. Systém bez problémů funguje, s proočkovaností proti tetanu v České republice není jediný problém,“ podtrhuje.
Další klíčovou oblastí je úhrada. Jako ideální cestu Šonka vidí vakcínu proti chřipce hradit všem pojištěncům, případně alespoň lidem nad 40 let. Připomíná, že tam, kde se úhrada zavedla – například u očkování proti klíšťové encefalitidě u starších věkových skupin – došlo k výraznému nárůstu zájmu.
Kdo má očkovat a za jakých podmínek
Vedle financování vidí Šonka prostor také v rozšíření okruhu zdravotníků, kteří mohou očkovat. „Myslím si, že je na místě v první řadě umožnit očkovat všem lékařům,“ říká s tím, že dnes může samostatně očkovat jen část z nich. Podle něj by větší roli mohly hrát i sestry, zejména v domácí péči a pobytových zařízeních. Pomoci by mohlo také umožnění vakcinace během hospitalizace.
Teprve po splnění těchto podmínek se podle Šonky můžeme bavit o zapojení lékárníků. „Dovedu si představit, že lékárníci budou očkovat proti chřipce a covidu v lékárně,“ říká. Podmínkou je však odpovídající vzdělání i technické zázemí.
„Bylo by korektní, aby lékárny splnily stejné hygienické a bezpečnostní podmínky, jako se pacientovi dostane při očkování v ordinacích,“ zdůrazňuje. Za nezbytné považuje také povinný záznam do elektronického registru v reálném čase a informování registrujícího praktického lékaře, aby nedocházelo k duplicitám a zachovala se kontinuita péče.
Náhodné měření není screening
Zcela jiný postoj má Šonka k myšlence rozšíření screeningu a prevence do lékáren. „Jsem přesvědčen, že to je něco, co do lékáren nepatří a že lékárník je ve věci prevence a screeningu pouze poučeným laikem,“ říká.
Jestli pacientovi, který přichází náhodně do lékárny, změříte glykémii, nedozvíte se o jeho hladině krevního cukru prakticky nic.
Podle něj nelze zaměňovat náhodné měření jednotlivého parametru za skutečný screening. „Jestli pacientovi, který přichází náhodně do lékárny, změříte glykémii, nedozvíte se o jeho hladině krevního cukru prakticky nic. Nevíte, jaký před vámi stojí pacient, jestli už se pro cukrovku náhodou neléčí, jestli předtím snědl tři chlebíčky, vypil dvě piva nebo si dal větrník a kafe,“ míní.
Riziko falešného bezpečí a rozbití systému
Klíčový problém vidí Šonka v narušení komplexního systému prevence, který stojí na pravidelných prohlídkách, návaznosti péče a odpovědnosti konkrétního lékaře za další postup.
„Nejde jenom o zjištění laboratorní hodnoty nebo krevního tlaku, ale také o interpretaci hodnoty v kontextu klinického obrazu pacienta, jeho anamnézy, dalších lékařských informací,“ zdůrazňuje.
„Mimo jiné máme výhradu, že by to vedlo v pocitu falešného bezpečí pacienta, že mu tedy někdo změřil cukr, ale už nevíme nic o jeho cholesterolu, už nevíme nic o jeho onkologických, screeningových vyšetřeních a tak dále,“ podtrhuje Šonka. Podle něj by takový přístup mohl podkopat snahu motivovat pacienty k účasti na komplexních preventivních programech.
