V některých nemocnicích má druhou práci pro jiné zařízení až polovina lékařů. Překvapivě se ale shodují v tom, že jim to neškodí – naopak to zvyšuje jejich výkon, přísun pacientů i šanci udržet specialisty.

Bez možnosti pracovat jinde by odešla část důležitých specialistů, zní z nemocnic. Souběhy se tak staly nepsanou pojistkou systému. Ale ne nechtěnou. Nemocnice oceňují, že jim souběžná práce lékařů v ambulantním sektoru generuje nové pacienty a zároveň zajišťuje lepší kontinuitu péče. Preferují ale, když ambulance lékařů není v jejich blízkosti.

Pomoc přetíženým ambulancím

„V Oblastní nemocnici Mladá Boleslav je souběh prací častý pouze ve vybraných oborech specialistů, například v ORL nebo v ortopedii,“ přibližuje situaci tisková mluvčí Jana Petrová. V mladoboleslavské nemocnici povolují souběhy lékařům, kteří si o ně zažádají a doloží, kde a v jakém rozsahu budou pracovat.

„Každou žádost posuzuje ředitel a zástupce ředitele pro zdravotní služby. Od roku 2017 jsme povolili souběh 255 lékařům,“ uvádí Petrová s tím, že nemocnice neeviduje objem odpracovaných hodin u jiného zaměstnavatele.

Souběžné praxe nemocnici podle jejího vyjádření nevadí, v některých ohledech ji dokonce přinášejí benefity. „Souběh praxí nám nepřináší ztráty, naopak v soukromých ambulancích si lékaři indikují pacienty k operacím. Tento model se skvěle osvědčil a generuje nám nové pacienty. Naše ambulance jsou velmi vytížené, spíš bychom potřebovali od specialistů v regionu pomoc,“ vysvětluje mluvčí.

Mohlo by vás zajímat

Žádné speciální benefity pro to, aby redukovali počet úvazků jinde, proto nemocnice lékařům nenabízí. „Kolektivní smlouva nicméně zvýhodňuje benefity pro plné úvazky a u zkrácených je adekvátně krátí,“ uvádí mluvčí. A dodává: „Bez udělení souhlasu se souběhy bychom asi některé lékaře v naší nemocnici stejně neudrželi.“

Každý druhý lékař

Podle interních odhadů Oblastní nemocnice Kolín je počet tamních lékařů, kteří pracují i v jiném zdravotnickém zařízení, mimořádně vysoký. „Nevedeme evidenci souběhu zaměstnání, přesná data tedy neznáme. Zcela určitě ne všichni lékaři ale podávají žádost. Víme, že mnoho z nich pracuje jinde, ať už mají plný či částečný úvazek. Kolik jich je, můžeme jen odhadovat. Domníváme se, že to bude asi polovina ze zhruba 365 lékařů, kteří aktuálně mají nějaký typ pracovní smlouvy s kolínskou nemocnicí,“ uvádí ředitel kolínské nemocnice Petr Chudomel.

Na rozdíl od většiny ostatních nemocnic, kde souběh praxí regulují jen podmínky zákoníku práce, mají v Kolíně nastaveno zajímavé pravidlo. Povolují lékařům souběhy v ambulancích, jen pokud jsou umístěny mimo kolínský region.

„Nevytváříme si konkurenci v Kolíně. Díky tomu přichází pacienti pro léčbu a k operacím i odjinud, což je pro nás výhodné. Pokud mají tito lékaři částečný úvazek, jsou pro nemocnici také levnější, protože na tento úvazek se nevážou zákonné přesčasy. Náš model považujeme za výhodný pro nemocnici, lékaře a i pacienty. Potřebujeme spokojené lékaře i pacienty, výkonnou nemocnici,“ vysvětluje Chudomel.

Ekonomicky podle něj kolínská nemocnice kvůli souběhům práce lékařů netrpí. „Vše je podmíněno plněním výkonnostních parametrů úhradové vyhlášky jak v ambulantním segmentu, který meziročně roste, tak v akutním lůžkovém segmentu nemocnice. Ty jsou dlouhodobě plněny, takže není důvod nijak nestandardně zasahovat,“ konstatuje.

Za nevýhodný ale považuje souběh praxí v několika sousedních nemocnicích. „Už z důvodu nemožnosti kontroly dodržování zákoníku práce, jako je nástup do práce po 24hodinové službě u jiného zaměstnavatele,“ vysvětluje.

Generování pacientů pro nemocnici

Méně souběhů lékařských prací než ve většině ostatních nemocnic evidují v Nemocnici Kadaň. „V naší nemocnici samozřejmě existují souběhy lékařů, kteří pracují i v soukromé ambulantní praxi. Jsou jich nicméně pouze jednotky a všichni mají povolení zaměstnavatele. Celkový objem této práce je do 0,2 měsíčního úvazku,“ uvádí mluvčí nemocnice Karolína Odlasová.

Ani v Kadani nevnímají práci svých lékařů jinde jako problém. „Důležitá je vzájemná dohoda a její dodržování. Ambulance může, a také generuje, pacienty pro lůžkovou část nemocnice. Zároveň chápeme potřebu některých lékařů mít něco vlastního, nezávislého na nemocnici. Tento model může naopak oslovit lékaře, kteří by jinak o práci na plný úvazek pro nemocnici vůbec neuvažovali. Obecně se dá říci, že vzájemná kooperace mezi primární a sekundární péčí je důležitá a do budoucna bude nutné tyto vazby nadále posilovat. Vztah může fungovat recipročně – soukromý ambulantní lékař slouží v nemocnici pohotovostní služby,“ sděluje postoj nemocnice mluvčí.

I když v Kadani pracovním souběhům svých lékařů nebrání, snaží se jim vytvořit podmínky pro to, aby jinde nepracovali. „Podmínky ekonomické i pracovní, které potřebu pracovat jinde – jen kvůli financím – eliminují. Motivy pro práci v soukromé ambulanci nicméně zdaleka nemusí být jen ekonomického rázu,“ upozorňuje Odlasová.

Souběhy? Nemáme

Zcela jiná než ve většině tuzemských nemocnic je situace ohledně souběhu prací v Městské nemocnici ve Dvoře Králové. „Nikdo z našich lékařů neprovozuje soukromou praxi,“ tvrdí její ředitel Pavel Křenovský.

Obecně mu sice takový souběh prací lékařů nevadí, ale jen za určitých podmínek. „Pokud někdo ve volných chvílích provozuje soukromou praxi, kterou nevytváří konkurenční prostředí danému zdravotnickému zařízení a vhodně doplňuje spektrum péče v regionu, nevidím v tom problém. Je ale nesmysl, aby v malém okresním městě, kde je například funkční chirurgie a k ní dvě chirurgické ambulance, byla otevřena soukromá chirurgická ambulance,“ míní.

Výhodná kontinuita péče

Do stejné skupiny jako nemocnice ve Dvoře Králové, tedy do Zdravotnického holdingu Královéhradeckého kraje, patří také Nemocnice Rychnov nad Kněžnou. Tam ale souběhy prací v jiných zdravotnických zařízeních u svých lékařů registrují.

„V naší nemocnici má souběh několik lékařů. Podmínkou je, že nesmí kolidovat s pracovní dobou, službami ani pohotovostmi. Celkový objem hodin vykonávaných mimo nemocnici se liší podle oboru, v řádu jednotek až nižších desítek hodin měsíčně na jednoho lékaře,“ shrnuje ředitel Luboš Mottl. A připomíná, že souběh práce v nemocnici a v ambulantní sféře je běžný nejen v ČR, ale v celé EU.

Ani v Rychnově nepovažují v obecné rovině souběh praxí za problém. „Při správném nastavení pravidel v něm naopak vidíme i významné přínosy,“ uvádí Mottl. Za taková pozitiva označuje:

  • kontinuitu péče o pacienta, kdy lékař pacienta zná z ambulance a následně ho operuje či léčí v nemocnici,
  • přirozený přísun pacientů do nemocnice na operační a specializované výkony, často právě na doporučení lékaře z ambulance,
  • udržení špičkových odborníků, kteří by bez možnosti částečné ambulantní činnosti z nemocnice často odešli,
  • přenos zkušeností a znalostí mezi ambulantní a lůžkovou sférou.

Pozitivně vnímají v rychnovské nemocnici i finanční dopad souběhů lékařské práce. „Z naší zkušenosti nevede souběh praxí k prokazatelným ekonomickým ztrátám. Naopak v řadě případů nemocnici ekonomicky pomáhá – zejména tím, že do ní na plánované operační výkony přicházejí pacienti, kteří by jinak mohli skončit v jiných zařízeních,“ vysvětluje Mottl.

„Ekonomický dopad souběhů ale nelze jednoduše a smysluplně kvantifikovat, protože přínosy jsou jejich často nepřímé – v podobě obsazenosti sálů, stability personálu a zachování spektra výkonů,“ dodává ředitel. V Rychnově podle něj nepozorují ani často kritizovaný trend, kterým je systematické přesouvání výhodných výkonů a nekomplikovaných pacientů do ambulantní sféry.

Větší šance na spolupráci

Zmapovaný nemají počet souběhu prací svých lékařů ve třetí nemocnici ze Zdravotnického holdingu Královéhradeckého kraje – v Oblastní nemocnici Náchod. „S ohledem na počet lékařů není souběh práce v nemocnici a v soukromé ambulanci běžný, na druhou stranu však není ani výjimečný. Nemusí se přitom jednat jen o souběh se soukromou praxí, ale také se zaměstnáním v jiné nemocnici nebo na záchranné službě,“ říká v obecné rovině ředitel nemocnice Jan Mach.

I on vnímá pozitiva pro nemocnice, která mohou ze souběhů plynout. „Zcela jistě mezi ně patří ‚nasávací efekt‘ na operační výkony nebo jiná vyšetření, případně spolupráce s nemocniční laboratoří. Pravděpodobnost, že se domluvíme na takové spolupráci, je jistě větší v případě našeho lékaře než lékaře cizího nebo nějakého soukromého řetězce,“ popisuje.

Přiznává ale i potenciální negativa. „Souběh praxí nezpůsobuje ekonomické ztráty, ale snižuje zisk. Případné vyvádění lukrativních výkonů do soukromých praxí je pak otázkou nastavení pravidel při udělení souhlasu,“ upozorňuje Mach.

Vždy je podle něj třeba striktně oddělovat čas, kdy je lékař hrazen nemocnicí a kdy pracuje ve své ambulanci. „Vzpomenu-li na jednu žádost z posledních let, pak moje podmínka souhlasu se souběhem byla taková, že nesmí klesnout výkonnost nemocniční ambulance, což je poměrně dobře měřitelné,“ dodává.

Články o situaci ohledně souběhu prací lékařů v pražských i mimopražských fakultních nemocnicích zveřejnil Zdravotnický deník v minulých dnech.