Česká medicína dokáže pacienty s mrtvicí zachránit v akutní fázi – mnohdy ale selhává ve chvíli, kdy je má vrátit zpátky do života. Nejeden člověk tak skončil nesoběstačný v LDN „jen“ proto, že ho systém nedokázal nasměrovat na rehabilitaci. To se ale nyní změní. Centra pro léčbu mrtvic musí nově povinně zaměstnat koordinátory péče. A hlavně dostanou do ruky jasná pravidla, co se kterým pacientem dál. Jejich dodržování také začne ministerstvo měřit.

„Trápí nás malé procento soběstačných zachráněných. Jestli pacient zemře, nebo je doživotně v LDN, jen ležící, nekomunikující, tak někdo může říci, že to je horší osud než smrt,“ poukázal na nedávné tiskové konferenci věnující se péči o pacienty po mrtvici předseda cerebrovaskulární sekce České neurologické společnosti Aleš Tomek. Podtrhl přitom, že hlavním cílem je, aby byli pacienti po mrtvici soběstační.

„Akutní a přednemocniční fázi už se snažíme na základě dat zlepšovat. Následná péče však zůstává bohužel stále Popelkou. Pacienta sice zachráníme v akutní fázi, ale pak už ho nikdo nenavádí v následné péči, která je také velmi důležitá. Stále chybí jasný algoritmický plán v praxi a jasná koordinace následné péče,“ shrnul pro Zdravotnický deník chronickou slabost českého systému datový analytik ministerstva zdravotnictví Marián Rybář. „Není slušné poslat pana Nováka, který nemá rodinu a je na konci akutní fáze léčby mrtvice, ať si sežene nějakou péči,“ doplňuje.

Jasná pravidla, kdo má mít akutní rehabilitaci

Situace se ale nyní konečně mění. Jak by cesta pacienta s mrtvicí měla správně vypadat, nově zmapoval algoritmický plán. Ministerstvo jej v nadcházejících dnech plánuje rozeslat všem 55 cerebrovaskulárním a iktovým centrům pečujícím o lidi s cévními mozkovými příhodami (CMP). Díky němu získají návod, kdo má jít na akutní rehabilitaci a kdo třeba do léčebny dlouhodobě nemocných. Doporučení ohledně následné péče vyšla už v polovině loňského roku ve Věstníku ministerstva zdravotnictví a nový algoritmický plán následné péče z tohoto věstníku vychází.

„Celé roky nikdo neřekl, který pacient po CMP má kam vlastně jít. Nyní je situace nová v tom, že jsme ve spolupráci s příslušnými odbornými společnostmi ve věstníku a z něj vycházejícím algoritmickém plánu stanovili, jak to má správně být,“ zdůrazňuje Rybář.

Mohlo by vás zajímat

Aby centra měla jasno, kam kterého pacienta poslat, měla by správně vyplňovat a využívat Modifikovanou Rankinovu škálu (mRS), která slouží ke zhodnocení soběstačnosti pacienta po cévní mozkové příhodě. Nula na ní značí pacienta bez deficitu, šestka mrtvého. Lidé se stupněm 5 končí v LDN, ti se stupněm 3 a 4 by pak měli zamířit na akutní rehabilitaci. Tuto škálu by přitom centra měla výhledově povinně začít vyplňovat i do dat zdravotních pojišťoven.

Ministerstvo si posvítí na dodržování

Díky vyplněné škále mRS půjde v dohledné době měřit u následné péče indikátory kvality. To jde nyní těžko. Pokud totiž nevíme, jakou má centrum skladbu pacientů na konci léčby, jen těžko mu lze vytýkat, že jich na akutní rehabilitaci poslalo málo.

„Chceme sledovat, jestli pacienti jdou podle doporučení tam, kam mají. Například ti s mRS 3 a 4 mají putovat na akutní rehabilitaci, a my se podíváme do pojišťovenských dat, jestli tam skutečně šli,“ přibližuje Rybář.

V akutní péči o pacienty s mrtvicí už přitom ministerstvo zveřejnilo indikátory kvality až na úroveň konkrétních nemocnic. To je samozřejmě u péče následné hudba budoucnosti. Zatímco ale v indikátorech kvality akutní péče hraje roli adresné zveřejňování dat hlavně kvůli motivaci samotných zdravotnických zařízení se zlepšovat a snaze ministerstva vychytávat mezery v síti, u následné péče už budou mít větší roli i pacienti.

„Když vidíte, že jedna nemocnice má podíl pacientů na rehabilitaci 5 % a druhá 20 %, můžete se ptát na pojišťovně, proč rehabilitaci po mrtvici nemáte. Pojišťovna by to měla řešit,“ načrtl na ministerské konferenci Tomek.

Doktor a sestra jen tam, kde jsou nezbytní

Péči má ale začít zlepšovat ještě jedna novinka. Cerebrovaskulární centra musí mít od letoška povinně alespoň jednoho koordinátora/administrátora (respektive jeden plný úvazek), iktová pak půl úvazku. Ministerstvo je zařadilo jako podmínku pro právě proběhlou reakreditaci center.

Koordinátoři péče už povinně fungují také v onkologických centrech, tam ovšem jejich práce míří opačným směrem. Zatímco v onkologii mají čerstvě zachyceného pacienta prohnat systémem před samotným centrem, aby se dostal k léčbě co nejrychleji, u cévních mozkových příhod je úkolem předat nemocného naopak do vhodné péče z centra ven.

K tématu

Koordinátor přitom může být nezdravotník. Jeho role je skutečně ryze koordinační – rozhodně nepřebírá klinické rozhodování ani odpovědnost za léčbu pacienta.

„Koordinátor by neměl rozhodovat o tom, kam pacient po ukončení akutní fáze bude směřovat. To by měl posoudit a rozhodnout neurolog v centru. Koordinátor však potom může pacientovi pomoci následnou péči naplánovat. Na to už lékař čas nemá,“ popisuje Rybář.

„Pointa je v tom, že máme v systému málo doktorů a sester. A když je u nějaké práce můžeme nahradit nezdravotníkem, je naprosto racionální to udělat. Doktor a sestra mají být jen tam, kde být musejí. Když jimi budeme plýtvat, systému ani pacientům nepomůžeme,“ dodává.  

Zatím bez úhrady pojišťoven

Rolí koordinátora následné péče po mrtvicích je dohlédnout na zajištění další péče tak, aby nevznikaly zbytečné prodlevy. Měl by tedy znát příslušná zdravotnická zařízení v regionu, monitorovat jejich kapacity a případně zařídit přesun indikovaného pacienta, s nímž zůstává nadále v kontaktu.

Pomáhá také s předáváním informací, a to včetně ambulantních specialistů, kteří by dále měli na pacienta dohlížet. Na přesném nadefinování role a kompetencí koordinátorů návazné péče po mozkových příhodách nyní ministerstvo spolupracuje s odbornou společností.

„Pokud se osvědčí onkologičtí koordinátoři, rádi bychom požádali zdravotní pojišťovny, zda by z důvodů šetření kapacit lékařů a sester a zlepšení efektivity péče nezvážily úhradu koordinátorů i jinde. Například právě v návazné péči po CMP nebo v kardiologii,“ dodává Rybář.